Má naději?

Autorka: Dara

6.část - Návštěva

Edward:

Byl jsem nedaleko Portlandu,když mi Alice volala.Zrovna jsem se chystal na lov,protože moje zorničky byly černé.Když mi volala,byl jsem na kraji lesa a opíral se o strom.Při tom,když mi říkala,že je z Belly upír,nevydržel jsem to a strom jsem zlomil.Po jejím telefonátu jsem skácel k zemi několik dalších stromů,ale hned potom jsem se vydal na cestu.Nedaleko jsem měl zaparkované auto,ale nechtělo se mi řídit.Radši jsem se chtěl proběhnout a pročistit si myšlenky.Cesta nebyla dlouhá.Po deseti minutách už jsem byl doma,kde mě čekala Alice.Po chvíli jsem se jí ,,vybrečel‘‘ na rameni a ona mě utěšovala.Byl jsem na ní určitě moc tvrdý.Nesnášel jsem se za to.Ale mnohem víc jsem sám sebe nenáviděl za to,že jsem opustil Bellu.Mojí Bellu.Smysl mé existence...Teď jsem klečel před jejím a Charlieho hrobem.Jenomže jsem věděl,že pod tou zemí,nad kterou je náhrobek hlásající její jméno,nikdo není.Z Belly je upír...Je stejné monstrum,jako já.I když možná větší.Zmasakrovala 16 obyvatel Forks,včetně svého otce,za tři týdny.Co se to s mou Bellou stalo?Bude mě chtít ještě vůbec vidět?Odpustí mi?pokládal jsem si sám ve své hlavě otázky.Moc jsem doufal,že by mi mohla odpustit.Ale pochopil bych ji,kdyby ne.Pokud si to bude výslovně přát,odejdu z jejího života napořád.Ale  pokud ne,udělám cokoliv,abych ji získal zpět...Pořád jsem seděl před těmi hroby.Kdyby pod tou zemí byla opravdu Bella,jel bych navštívit Volturiovi a požádal je o smrt.Jenomže realita je jiná...Nedokázal jsem určit,jestli je to správně,nebo špatně.Kdyby jsme se vrátili o půl roku zpět a Bella by byla upír,bylo by to úžasné.Byli bychom pořád spolu.Má rodina by byla kompletní.Ovšem pokud se mi podaří,získat jí zpět,bude to taky úžasné.Ale v tuhle chvíli...Těžko říct.Už není ten křehký člověk,kterého jsem pořád mohl tahat z malérů.Dělal jsem to rád.Bylo to...roztomilé.Ale teď už je z ní upír.Nadlidsky krásné stvoření.Rychlé.Ne nešikovné...Do háje co mám dělat?...Jít za ní?...Ne,nejdřív si musím promluvit s Alicí...Rychle jsem vstal,ještě jednou se podíval na její hrob a rozběhl se domů.Snad už Alice bude doma...

,,Ano,Edward je tu se mnou,Jazzi.Nemusíš se ničeho bát...‘‘slyšel jsem jak Alice mluví do telefonu,když jsem přiběhl domů.Pozdravil jsem jí pokývnutím hlavy a ona mi to oplatila.Posadil jsem se na pohovku naproti ní a čekal.

,,Ne,Jazzi,není nutné,abys jezdil...‘‘ujišťovala ho.Bylo mi jasné,o čem v tomto telefonátu jde...

,,Dobře.Každý den ti budu volat a řeknu ti,jak to pokračuje.Myslím,že by to měla Bella ještě těžší,kdyby nás viděla všechny.Já a Edward bohatě stačíme..‘‘řekla.V tomhle měla pravdu.Nastala krátká odmlka,než opět začala mluvit.

,,No...nastaly jisté...komplikace...‘‘pokračovala.U toho jsem se zarazil.Kdyby se v duchu pořád neučila naší hymnu v japonštině,mohl jsem si to přečíst v její hlavě.To mě vždycky rozzuřilo...Když mi něco tajila...

,,Jazzi,jako první by to měl vědět Edward.Opravdu nám to tady všechno ztížilo...Brzy ti zavolám...‘‘slíbila mu.Kruci CO to může být?

,,Taky tě miluju...Zatím...‘‘rozloučila se a zaklapla telefon.Vzpomněl jsem si,kdy mi nakonec někdo řekl,že mě miluje...Byla to Bella,loni v září...Byla to dvě nejúžasnější slova na světě,vycházejících od té nejnádhernější a nejúžasnější bytosti…Nevím,co vše bych dal za to,kdybych to mohl slyšet znovu…Alice si povzdechla a omluvně se na mě usmála.

,,Co se tu děje,Alice?‘‘zeptal jsem se přísným hlasem,jako její otec.I když do něj mám daleko...

,,Jde o Bellu...‘‘řekla pouze.

,,No to mi došlo...O co jde tentokrát?‘‘naléhal jsem.

,,Ona…Mluvila jsem s ní…‘‘řekla.Ožila ve mně naděje.

,,Kdy?‘‘ptal sem se hned.

,,Před chvílí.Potkala jsem ji na tvé louce‘‘odpověděla mi.Na naší louce…Páni…

,,Co říkala?Nevzkazovala mi něco?‘‘ptal jsem se hned.

,,Ne…No teda ano,něco říkala…‘‘řekla.

,,Alice,nenapínej mě!‘‘řekl jsem jí.

,,Ona…Nechce tě vidět…‘‘řekla mi tiše a smutně.Podívala se na mě očima plnýma soucitu...Nebyl jsem si jistý,jak se tvářím já...Ale tohle byla rána pod pás.Nechce mě vidět?Jak…jak budu moct žít?Byl jsem rád,že sedím.I tak jsem zalapal po dechu a křečovitě sevřel pohovku.Alice se hned posadila vedle mě.

,,Můj život ztratil význam,Alice…‘‘řekl jsem jí a poddal se vzlykům.Hlavu jsem si dal do dlaní.

,,Nic není ztraceno,Edwarde‘‘utěšovala mě.

,,Jak si tím můžeš být tak jistá?‘‘ptal jsem se,

,,Ztratila paměť.Nic si nepamatuje...‘‘odpověděla mi.

Podíval jsem se na ni jako na blázna.

,,Myslíš to vážně?‘‘ptal jsem se jí.

,,Ano.Mluvila jsem s ní.Nepoznala mě.Povídala mi,co všechno si pamatuje…‘‘řekla mi.I když jsem byl na dně toho,že mě nechce vidět, pořád jsem byl v temném tunelu…Ale na konci pořád bylo malinkaté světlo.I když jsem běžel,nemohl jsem se pořád dostat ven.V tom světle stála ženská postava a dívala se na mě,jak se snažím dostat ven...Volala mé jméno...Byla to Bella. Pořád jsem měl naději...

,,Všechno mi řekni‘‘poprosil jsem ji a upřel na ní svůj pohled.

,,Fajn…Takže.Lovila jsem.Ulovila jsem pár jelenů.Už jsem se chtěla vrátit domů,ale najednou jsem ucítila její esenci.Ta vůně mě dovedla až k vaší louce.Rozhodovala jsem se,jestli s ní mám mluvit.Nakonec jsem jí pozdravila.Ona se na mě dívala a pozdrav mi oplatila.Přešla jsem k ní a chtěla jí něco říct,ale jakmile jsem jí oslovila,vysoukala ze sebe otázku toho typu jako ,,Ty mě znáš?‘‘.Potom jsem jí řekla že ano a ona mi řekla,co vše se tady stalo….‘‘řekla nahlas.Potom mi ukázala ten rozhovor ve své hlavě.

,,Ty…Ty jsi taky upír?‘‘ptala se Bella Alice.

,,Ano…‘‘odpověděla jí.

,,Jak se jmenuješ?‘‘ptala se Bella.

,,Alice Cullenová‘‘odpověděla Alice.. Jakmile řekla svoje příjmení,Bella sebou cukla.Dívala se očima plnými smutku,zmatku a strachu.Její oči byly karmínově rudé.

,,To ty jsi zabila ty lidi?‘‘ptala se Alice...Bella chvíli mlčela a dívala se na své nohy.

,,Ano‘‘odpověděla přiškrceným hlasem.

,,Ale já...Já nechtěla...‘‘řekla a po tváři se jí kutálely slzy.Copak ona může plakat?

,,Jak se to stalo,Bello?Co se stalo?Mě to můžeš říct...‘‘přesvědčovala ji…

,,Jak mě znáš?‘‘ptala se.

,,Už když jsi byla člověk,jsme byli nejlepší přítelkyně…‘‘

,,Vážně?‘‘zeptala se udiveně.Alice jenom kývla.

,,Bude naše přátelství pokračovat,i když jsem…upír?‘‘ptala se.

,,Ano.Velmi ráda.Teď mi ale řekni vše od začátku…‘‘poprosila jí a povzbudivě se usmála.Usměv jí opatrně oplatila a začala vyprávět.

,,Probudila jsem se v domě nedaleko odsud.Je to velký,bílý dům.Vevnitř je piano a vše je sladěno do bíla.Probrala jsem se na pohovce v obýváku a bylo mi divné,že jsem tam a že mi netluče srdce.Proti mě seděl starší muž,upír,který mi o všem řekl.Řekl mi,že jsem upír a že jsem zřejmě při přeměně přišla o paměť.To je asi ten důvod,proč si tě nepamatuju.Nepamatuju si nic,ze svého lidského života...Potom mi ten muž vyprávěl stručně o mém životě.To,jak se jmenuju,kolik mi je a co se událo za poslední měsíce mého života.Prý jsem chodila s nějakým Edwardem,který byl upír.Ten mě prý potom opustil a nechal mě ve Forks.Prý jsem byla ty poslední měsíce jako v transu a to je zřejmě ten důvod,proč si nic nepamatuju.Potom mi ten muž řekl,že musíme nahrát mou smrt.Nechal mě ležet v lese,kde mě našli dva muži.O týden později se konal můj pohřeb.Musela jsem ležet nehybně a nedýchat.Potom mě pohřbili.Když byla půlnoc,vylezla jsem z hrobu,ale to už tu ten můj stvořitel nebyl.Konečně jsem se nadechla.To jsem ale neměla dělat.Ucítila jsem člověka.Rozběhla jsem se za ním a...zabila ho.Oslovil mě jménem a obejmul mě a já...já ho zabila...Nevěděla jsem,kdo to je.Mezitím jsem zabila několik dalších lidí,ale žádný se mi nevryl do paměti takovým způsobem,jako ten první.Některé jsem zabila z hladu,některé z nudy.O dva týdny později měl ten první muž pohřeb,tak jsem se tam vydala.Když všichni odešli,přišla jsem tam já.Všimla jsem si,že ho pohřbili hned vedle mě a že měl stejné příjmení.Potom jsem našla jeho dům.Až teprve potom jsem zjistila,že jsem zabila vlastního otce...‘‘řekla a hlas se jí na několika místech zlomil a ona začala plakat.Nevím,co bych dal za to,abych tam mohl být a mohl jí utěšit...

,,Oh,Bello.To je mi líto…‘‘řekla jí Alice a dala jí ruku na rameno.Bella se jen smutně usmála.

,,Můžu se tě na něco zeptat?‘‘ptala se Alice.Zvedla hlavu.

,,Jak se jmenoval ten muž,co tě přeměnil?‘‘zeptala se.  Správná otázka...

,,Říkal,že se jmenuje Aro Volturi…‘‘řekla. Co prosím?!Aro?Cítil jsem,jak křečovitě držím pohovku,až mi klouby na prstech zbělely víc,než obvykle.Ale vize pokračovala...

,,Alice,můžu se teď zeptat já?‘‘ptala se opatrně.

,,Ehm…jistě‘‘řekla jí nepřítomným hlasem.

,,Ty jsi mě znala?Znala jsi i toho upíra,co mě opustil?Prý se jmenoval Edward…‘‘řekla.

,,Znala jsem tě hodně dobře.Jak říkám,byli jsme nejlepší přítelkyně.V té době jsem byla upír.Edwarda jsem znala.Znala a znám...Edward...Je můj bratr.‘‘řekla jí.Jakmile jí to dořekla,Bella se sebrala a najednou stála na kraji louky a dívala se směrem pryč.Potom se podívala zpět na Alici a v očích měla tak hlubokou tůni smutku…Ten pohled na ni mě neuvěřitelně zraňoval...,

 ,,Bello?‘‘oslovila jí.Nevnímala...Dívala se někam napravo od ní,ve tváři smutek a zmatek...

,,Je tady?‘‘ptala se a podívala se zpět na Alici.Smutek v jejích očích vystřídalo něco jiného...Strach?

,,Je ve městě. Přijel kvůli tobě…‘‘odpověděla jí.

,,Nechci ho vidět.I když si na něj nepamatuju,nechci vidět muže,kvůli kterému si nic nepamatuju a je ze mě žijící troska.Řekni mu to prosím…Tebe uvidím ráda,ale jeho ne.Víš,kde budu‘‘řekla,otočila se a běžela pryč...

Chvíli mi trvalo,než jsem se mohl vrátit do reality.Viděl jsem Bellu...Měla červené oči...Tolik smutku ve tváři...Z té agonie mě vytrhl až Alicim hlas.

,,Je mi to líto,Edwarde...‘‘řekla mi a dala mi ruku na rameno.

,,Budu bojovat,Alice...Musí vědět,že ji miluju...Musím ji vidět a promluvit si s ní...‘‘řekl jsem jí.Jenom kývla.

,,Pomůžeš mi?‘‘ptal jsem se a upřel na ní prosící pohled.

,,Můžeš se mnou počítat...‘‘odpověděla mi a stiskla mi rameno.

,,Kdy začneme?‘‘zeptala se.

,,Zítra.Musím si to všechno pořádně probrat v hlavě...Máme plno práce...‘‘řekl jsem.

,,Můžu tě o něco požádat?‘‘ptala se mě.Jen jsem se na ni zvědavě podíval.

,,Já myšlenky číst neumím.Takže prosím tě nedělej nic ukvapeného,o čem bych nevěděla.všechno mi řekni a řeš to se mnou...‘‘řekla mi.To je fér...

,,Fajn‘‘mrkl jsem na ni.

,,Fajn‘‘usmála se na mě.

Oba jsme si vzali do ruky telefon.Jako první jsem vytáčel já.Trvalo to docela dlouho,ale nakonec mi to ten dotyčný vzal.

,,Haló?‘‘ozvalo se z telefonu.Nastavil jsem tam hlasitý zvuk,aby to mohla slyšet i Alice a doplňovat mě.

,,Carlisle,tady Edward‘‘oznámil jsem.

,,Edwarde?To je mi překvapení.Dlouho jsi se neozval.Děje se něco?‘‘ptal se.

,,Ano,děje Carlisle‘‘řekla místo mě Alice,ještě dřív,než jsem vůbec stačil otevřít pusu.

,,Alice?Ty jsi tam taky?Kde jste?‘‘ptal se.

,,Jsme ve Forks‘‘odpověděla Alice.Zřejmě si tam dal Carlisle také hlasitý zvuk,protože najednou začala mluvit Esme.

,,Proboha,co tam děláte?Viděli jste Bellu?Jak jí je?Vrátili jste se k sobě?‘‘ptala se a v hlase bylo slyšet radost a naděje.

,,Ne,Esme...‘‘řekl jsem smutně.Chvíli bylo ticho,než začala mluvit Alice.

,,Četli jste noviny?‘‘zeptala se.

,,Nic jsme nečetli.Jsme na divoko v severní Kanadě...Co se tam děje?‘‘ptal se Carlisle.

,,Z Belly je upír...‘‘řekla Alice suše.

,,Cože?!‘‘zakřičeli Carlisle s Esme dohromady.

,,Ano.Byla jsem v Calgary a volala mi Tanya.Měla podezření,že je ve Forks upír.Psali o vraždách v novinách.Koupila jsem si je a stálo tam,že první obětí byl Charlie!Na nic jsem nečekala a jela sem.Jela jsem na hřbitov a tam byl hrob Belly a Charlieho.Chtěla jsem už odjet,ale najednou jsem ucítila pach upíra.Vydala jsem se za tím pachem a došla k Belle domů.Našla jsem tam Bellu s očima rudýma.Lekla se mě mě a utekla.Potom jsem volala Edwardovi a ten hned přijel.Potom jsem si šla zalovit a přitom jsem narazila na Bellu.Ztratila paměť-nic si nepamatuje...Ale cukla sebou,když slyšela moje jméno.A ptala se i na Edwarda...Nechce ho vidět,i když si na něj nepamatuje‘‘řekla.Chvíli bylo ticho.

,,Jste v pořádku?‘‘ptali se.

,,My ano...Je tu zatím 16 mrtvých za tři týdny.Zítra jdu za Bellou.Pokusíme se jí vrátit paměť a opět jí sblížit s Edwardem.‘‘odpověděla Alice.

,,Máme tam za vámi přijet?‘‘ptali se.

,,Ne.My dva to zvládneme.Budeme vás informovat,co se tu děje...‘‘řekl jsem jim.

,,Ale jak je možné,že je upír?‘‘ptala se Esme.

,,Byli tu Volturiovi.Aro ji změnil a pověděl jí o Edwardovi...‘‘řekla Alice.

,,Cože?Aro?‘‘ptal se nevěřícně Carlisle.

,,Ano‘‘odpověděl jsem temně.

,,Půjdu mu zavolat.Tohle mi musí vysvětlit...Ráno zavolám...‘‘řekl naštvaným hlasem a zavěsil.Já a Alice jsme si zhluboka oddechli.Alice pak vzala mobil a vytočila Emmettovo číslo.Nevěděli jsme,jestli jim máme volat,ale nakonec jsme usoudili,že by to měli vědět...Tentokrát to nestihlo ani jednou zapípnout a Emmett to vzal.

,,Alice!‘‘zvolal radostně hned jak to vzal.

,,Ahoj,Emmette‘‘pozdravili jsme oba současně.

,,Edwarde?Brácha,ty žiješ?‘‘zeptal se a začal se smát.

,,Přežívám‘‘odpověděl jsem se smíchem.

,,Páni..A čemupak vděčím za vaše zavolání?‘‘zeptal se.

,,Je tam Rose?‘‘zeptala se Alice.

,,Je na nákupech.Proč?‘‘ptal se.

,,No..Měla by to taky vědět…‘‘odpověděl jsem.

,,Vědět co?‘‘zeptal se.V jeho hlase už nebyla ani stopa humoru.

,,Jsme ve Forks…‘‘začala Alice.

,,Takže jste se dali s Bellou opět do kupy!No tak to ti schvaluju!Kdy už bude naší sestrou?‘‘ptal se opět se smíchem.

,,Já už jí měnit nemusím.Z Belly je upír.Aro ji přeměnil.Alice sem přijela hned po tom,co si přečetla článek v novinách.Potom zavolala mě a já přijel.Bella ztratila paměť,ale i tak mě nechce vidět…‘‘řekl jsem.

,,Z Belly je upír?Slyším dobře?‘‘ptal se nevěřícně.

,,Ano,slyšíš dobře‘‘ujistila ho Alice.

,,No...Wow...‘‘řekl chladně.

,,Řekneš to prosím Rose?Nemohli byste najít Jaspera a být s ním?Potom můžete i Carlislea.Jasper je v Calgary a Carlisle s Esme v severní Kanadě…‘‘řekla Alice.

,,jasně,Alice.Spolehni se…‘‘řekl Emmett.

,,Díky‘‘odpověděli jsme oba současně.

,,Zatím si to tam užijte...Uvidíme se‘‘řekl a zavěsil.Tak tohle bychom měli...

Celý večer jsme spřádaly plány,jak budeme postupovat.Zatím bude s Bellou mluvit jen Alice a potom se jen tak ‚‘‘náhodou‘‘ někde potkáme.Asi okolo půlnoci se rozrazily dveře a v nich stála mužská postava se širokými rameny.

,,Nazdar rodino!‘‘zvolal se smíchem a rozběhl se proti nám a oba nás složil k zemi,až to zadunělo.Chvíli jsme se všichni tři jen tak váleli po zemi a smáli se.

,,Emmette,co tady děláš?‘‘zeptal jsem se.Pořád jsem se smál.I když jsem pořád musel myslet na to,že Bella řekla,že mě nechce vidět...

,,Přece vás tady nenechám samotný a nenechám vás unudit se k smrti!‘‘zvolal a smál se.Všichni jsme se posadili a seděli jsme v tureckých sedech v kolečku.

,,Jsi sám?‘‘ptala se Alice.

,,Jo.‘‘odpověděl.

,,My bychom to sami zvládli.Nemusel jsi jezdit…Všem jsme řekli,že na to stačíme‘‘řekla.

,,Já vím.Ale já bych vás i přesto neposlechl.Přece vás tu nenechám samotný!Chci taky vidět Bellu…Rose už je s Jasperem,ale taky chtěla jet.Dalo mi to hodně,překecat jí,abych jel a ona zůstala.Momentálně je s Jazzem na cestě do Denali,kde se sejdou s Carlislem a Esme.Carlisle bude ráno volat a řekne nám pár info…‘‘řekl.

,,Díky,Emmette‘‘řekl Alice.

,,Za co?‘‘ptal se udiveně.

,,Za to,žes nás tu nenechal zmagořit a že jsi přemluvil Rose,aby zůstala s Jazzem a rodinou…‘‘řekla Alice vlídným hlasem.

,,Za málo‘‘řekl Emmett a zazubil se na ni.Alice se na něj usmála zpátky.

,,Tak co se tu přesně děje?‘‘ptal se.Alice si jen povzdechla a vyprávěla mu komplet celý příběh se všemi podrobnostmi...

Bella:

Doběhla jsem domů,celá nesvá.Potkala jsem dalšího člověka,co mě znal.No...Vlastně upíra.Ale ona znala i Edwarda.Byl to její bratr...Jediné možné východisko,bylo z té louky utéct.Nevím proč,ale nedokázala jsem té osobě říct,že když je to její bratr,ať nechodí ani ona.Něco mě s ní spojovalo.Ale opět jsem nemohla přijít na to,co.Byla upřímná.Řekla mi,že bude dál ráda mou přítelkyní.Ale něco bylo důležité.ON je TADY.Ve Forks.V mém ráji na zemi.Přišel,aby mi z něj udělal peklo?...Prý přijel kvůli mně...Je to pravda,nebo lež?...Možná,že bych se jednou mohla podívat,jak vypadá.Abych viděla upíra,kvůli kterému si teď na nic nepamatuju.Myslím,že mě s ním muselo spojovat opravdu velké citové pouto,když jsem kvůli tomu byla čtyři měsíce mimo.Prý jako tělo bez duše.Jediné,na co si dokážu vzpomenout,jsou moje vzpomínky z přeměny.Potom už jen svůj věčný život...Nevím,co bych dala za to,vzpomenout si aspoň na nějakou šťastnou chvíli z mého lidského života...Ovšem to bylo asi nemožné.Doufám,že mě Alice co nejdřív navštíví a možná mi dá odpovědi,na některé mé otázky.Ovšem než přijde,musela jsem uklidit dům.Když jsem zjistila,že jsem zabila svého otce,skoro všechno jsem tady rozmlátila...