Má naději?

Autorka: Dara

3.část

Bella:

,,Kde to jsme?''ptala jsem se ho,když jsme zastavili poblíž něčího obydlí.

,,Bello,jsme ve Forks.Ten dům patří tvému pravému otci.Bylo by dobré,kdyby tě našli někde poblíž...''řekl.Já jenom kývla,ale neustále jsem musela sledovat ten dům.Byl mi tak blízký a přitom tak vzdálený.Tak povědomý a přitom jsem o něm nic nevěděla.

,,Tak,Bello.Bylo by dobré,kdyby sis roztrhala triko a lehla si do trávy.Já tě potom zaházím pár listy...''řekl mi.Já jsem poslušně udělala všechno,co mi řekl.Jakmile jsem si lehla,naházel na mě pár listů a rozprostřel kolem mě vlasy.

,,Tak,Bello.My upíři můžeme ležet nehybně klidně celou věčnost.Takže musíš ležet klidně a nehybně a hlavně,nesmíš dýchat.Vím,bude to trochu nepohodlné,ale musíš to vydržet.Lidem by bylo asi divné,kdyby tu našli mrtvolu,která ještě dýchá...''řekl.Opět jsem jenom kývla.On se ještě rozloučil,postavil se a odběhl.Ležela jsem tam asi dvě hodiny.Myslím.Potom jsem uslyšela něčí kroky a hlas.ten hlas mi byl povědomý,ale asi se mi to zdálo.Toho muže jsem nejspíš ani neznala.Trvalo to věčnost,než muž staršího věku v policejním obleku došel až ke mě a poklekl vedle mého těla.Měla jsem zavřené oči a nedýchala jsem.přesně,jak mi radil Aro.

,,Bello''hlesl ten muž.

,,Bello,holčičko moje,co jen se ti to stalo?''naříkal.Potom vzal jednu mou ruku a hladil jí.K tomu všemu ještě vzlykal.

,,Charlie!''zadunělo lesem.Byl to další mužský hlas,ale víc...mladší.

,,Tady jsem''zvolal ten muž,který byl u mě první ne moc nahlas.Zřejmě to byl Charlie.Usuzovala jsem z toho,jak na něho někdo jiný volal.Chvíli trvalo,než se ten druhý dostal až k nám.

,,Tady jsi,neviděl jsem---''zarazil se nově přicházející v půli věty.Klekl si vedle Charlieho.

,,Upřímnou soustrast''řekl a poplácal Charlieho po zádech.

,,Díky,Jacobe''hlesl Charlie.

,,Chceš s ní pomoct?''ptal se Jacob.Nic jsem neviděla,takže nevím,jaká byla Charlieho reakce,ale najednou mě někdo vzal do náruče a nesl mě lesem.Chovala jsem se jako...mrtvola.Celou cestu skoro mlčeli.Jediné,co si říkali bylo utěšování ze strany Jacoba a potom Charlie řekl,že za ním někdo byl na stanici a nahlásil,že v lese našel dívku.Byl to prý nějaký starší pán.Charlie hned potom šel hledat...mě.Ten starší pán byl zřejmě Aro.Jak jsem tak nevnímala,neuvědomila jsem si,že jsme se ocitli někde jinde a že Charlie vyjednává pohřeb.

****

Bylo ošklivé odpoledne.Pršelo a všude byly kaluže.Z kostela se hrnuly řady truchlících lidí a šli směrem na hřbitov ve Forks,kde měla být pohřbena.proslov kněze v kostele byl stručný,ale plný všech možných lichotek.Ale ona nebyla mrtvá.Ale jediný,kdo to věděl byla ona sama.I tak se ale o sobě dozvěděla něco nového.Kněz totiž říkal mnoho věcí z jejího lidského života.měla na sobě oblečené černé,upnuté šaty dlouhé pod kolena.Později byla rakev,ve které ležela převezena na hřbitov,kde se shromáždili všichni truchlící hosté.Shromáždili se kolem nově vykopaného hrobu a nového náhrobku,na kterém bylo její jméno a data jejího,tak krátkého života.Ovšem nikdo,kromě jí nevěděl,že tento život bude pokračovat.Celé ty dny dobře předstírala svou smrt.Nedýchala,nehýbala se,nedívala se.Jen poslouchala a čekala.Čekala na to,až její rakev spolu s ní spustí pod zem.tato chvíle se rychle blížila.Všichni truchlící oblečení v černém plakali a poslouchali proslov kněze.Byli tam skoro všichni.Byla tam její pravá matka se svým přítelem a její pravý otec.Její přátelé ze střední školy,na které během své přeměny zapomněla.Nejlepší přátelé jejího otce se svými dětmi,které ji také znaly.Ovšem někdo tam chyběl.Chyběla tam ona důležitá rodina..Ta rodina,do které tak zoufale chtěla patřit.Muž,do kterého byla tak bláznivě zamilovaná.Její druhá rodina,která zahrnovala její nejlepší přátele a lásku jejího života.Rodina,na kterou si také nepamatovala,ale podvědomě o ní věděla.věděla,že něco bylo.Tušila.Tušila to díky tomu,jaké emoce ji zastihly,když byla v jejich domě.Tušila to,protože jí vždy zabolelo u srdce,když někdo vyslovil jméno některého člena této rodiny...Této rodině nikdo o její smrti neřekl.Ovšem...Možná to ani nechtěli vědět...Možná už je nezajímala...Možná...

Kněz opět dočetl svůj,už delší proslov.Všichni se naposledy podívali na tu líbeznou,všem tak známou tvář.Uronili dalších pár slziček a zasypali rakev všemi možnými květinami.Liliemi,Kalami,růžemi...Kněz se podíval na muže,kteří stáli opodál a ti přešli k rakvi a pomalu jí spustili do země.Ona ležela v rakvi a ucítila lehký otřes,když byla její rakev na dně té hluboké díry,kde by měla správně ležet už napořád.Ovšem ona měla volbu a vybrala si jinak.Vybrala si nezemřít a žít po zbytek věčnosti...Už jen chvíli.Za pár hodin se bude moci dostat z té rakve.Za chvíli slyšela,jak na ní postupně sypou hlínu.Její matka,Renée,se složila.Charlie s Philem,jejím přítelem,ji museli zachytit.Charlieho věrný přítel Harry Charlieho poplácal po rameni.Za chvíli tam stál Charlie s Renée sám.Chytili se za ruce.Poprvé,za tu moc dlouhou dobu se drželi za ruce.Dokáže je snad smrt milované dcery smířit natolik,že z nich budou opravdoví přátelé?...

Byla půlnoc.I když jen odbily hodiny na kostele,v té hloubce pod zemí to slyšela.Po chvíli se hlína začala rozhrnovat,až se nakonec objevila její celá ruka.Nejdřív ruka,postupně celé její tělo.Byla opět volná.Mohla se vydat na tu strastiplnou cestu jejím věčným životem.Ona však nešla.měla na to přeci celou věčnost.Vál opravdu silný vítr.Rozcuchával jí vlasy a hrál si s jejími šaty.Jí to však nevadilo.Užívala si to.Poprvé se zhluboka nadechla...užila si ten pocit,konečně se po tolika dnech nadechnout.Ve vzduchu však vycítila...svou kořist.Na nic nečekala a rozběhla se za svou obětí...

Charlie se vracel z pohřbu své dcery domů.Bylo něco málo po půlnoci.Důvod,proč se vracel takhle pozdě byl ten,že si jeho přátelé nebyli jistí,jestli je Charlie schopný,být sám.Nakonec se mu podařilo je přesvědčit,aby ho pustili.Šel sám pěšky až z La Push.Nedíval se kolem.Nevěděl,kde právě je.Šel tam,kam ho nohy nesly.Nevěděl,jestli je někdo kolem něho.Nevěděl,jestli prší,nebo fouká vítr.Jediné,na co myslel,byla jeho milovaná dcera,která ho opustila.Už na světě nikoho neměl.Byl sám.Právě přecházel silnici a díval se na svoje nohy,když se za ním mihl stín.Ničeho si nevšiml a pokračoval v cestě.Nevšiml si ani,když se ten stín stále víc a víc přibližoval k němu.Ženská postava šla tiše za ním.Její vlasy plály ve větru a šaty také.Obyčejný člověk,který by ji viděl by vzal nohy na ramena .tedy pokud by mu to bylo něco platné...Šla potichu.Nemohl ji slyšet.tyto tiché kroky nemohl slyšet žádný člověk.Vlastně nikdo,kdo nebyl stejného druhy,jako ona.Neměla boty,proto byly její kroky ještě tišší.Rozhodovala se,jestli si s ním má hrát,nebo to rychle skoncovat,ale její žízeň jí radila,aby to moc dlouho neprotahovala.Viděla už téměř rudě,proto už se připravovala ke skoku.Ale ještě než stihla zaútočit,Charlie si všiml stínu za sebou a rychle se otočil.

,,Bello?''vydal ze sebe jen.Ona se zarazila a na chvíli ztuhla.Ale i ta malá chvíle Charliemu stačila na to,aby překonal tu vzdálenost mezi nimi a obejmul jí.Nevěděl,jestli se mu to zdá,ale v tuto chvíli mu to bylo jedno.Měl zpět svou milovanou dceru.Nedávalo mu to smysl,ale nevšímal si toho.I když mu malý hlásek v hlavě radil,že by si měl dát pozor,že by měl utíkat pryč.Neudělal to.v tuto chvíli pro něj bylo vše vedlejší...Jeho hruď se nepravidelně zvedala.Vzlykal...Ji však trápila jiná věc.Jeho bušící srdce a pulzující tepna v jeho krku.A ta vůně té životadárné tekutiny,která v něm kolovala ji naprosto oslepila a uhlušila všechny její smysly.Nemohla se soustředit na nic jiného.Měla výjimečnou příležitost,které hned využila.Zabodla své špičáky do krku svého otce a vysála z něj všechnu jeho krev,dokud nebyla syta.Jeho tělo pak nechala ležet na ulici a běžela pryč z Forks.Vracela se zpět do toho domu.Do domu,kde se podruhé narodila...