Má naději?

Autorka: Dara

13.část - Lži

Bella:

,,Miluju tě‘‘zašeptala jsem poprvé po tom roce. Leželi jsme nazí na zemi v lese těsně u sebe.

,,Já tebe taky‘‘odpověděl ihned pohotově. Bylo nádherné to slyšet… A hlavně od něho…

,,Nelži‘‘zašeptala jsem ještě tišeji než předtím a doufala, že si nevšiml, že se mi hlas při tomhle jediném slově zlomil. Ohromeně se na mě podíval. Pohled jsem mu opětovala a natahovala se pro své oblečení, které bylo poházené kolem. On stále ležel na trávě a pozoroval, jak se oblékám. Když sem se k němu otočila zády a chtěla si zapnout podprsenku, jeho chladné ruce mě stiskly a dodělaly to za mě.

,,Ty si myslíš, že lžu?‘‘zašeptal mi do ucha a obejmul mě zezadu.

,,Ne…‘‘odpověděla jsem a otočila se na něj.,,Já to vím‘‘upřesnila jsem a sklonila se pro tričko, které jsem si vzápětí na sebe natáhla.

,,Co tě vede k téhle…lži?‘‘zeptal se, stále ohromený.

,,Neopustil jsi mě náhodou minulý rok proto, že mě nemiluješ? Že mě nechceš?! Já… Promiň, to před pár hodinami byla pitomost!! Neměla jsem—‚‘‘začala jsem křičet, než mě umlčel polibkem. Ač nerada, lehce jsem ho od sebe odtrhla.

,,Nech toho…‘‘zašeptala jsem skoro bezhlasně a dívala se na zem. Obličej se mi křivil bolestí a byla bych nerada, kdyby to viděl. Pomalu jsem se od něj otočila a šla normálním lidským krokem z lesa ven. Za pár sekund už stál vedle mě oblečený. Chvíli šel vedle mě, ale potom mě zadržel. Chytil mě za ruku a podíval se mi do očí. Nechtěla jsem jeho pohled opětovat, ale on si do druhé ruky vzal můj obličej a tím mě donutil se na něj podívat.

,,Mýlíš se…‘‘zašeptal.

,,V čem tentokrát?‘‘řekla jsem rozhněvaně.

,,V tom, že jsem tě opustil, protože už jsem s tebou nechtěl být. V tom, že jsem tě nemiloval…byly to lži.‘‘řekl a pohladil mě po tváři. Nevěděla jsem, co si mám myslet.

,,Tak mi to dokaž…‘‘nabádala jsem ho, stále trochu rozhněvaně. Jak moc jsem si přála, aby mluvil pravdu…

,,Nebyl to před chvílí už velký důkaz? Není důkaz jen to, že jsem přijel do Forks jen kvůli tobě? Není důkaz to, že jsem tě žádal o to, abys utekla před vlkodlaky a mě tam nechala? Nebyly to důkazy, když jsem ti snad milionkrát řekl, že tě miluju?‘‘zeptal se sametovým hlasem. Měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou… Ale na těch jeho argumentech vážně něco bylo…

,,K čemu ty slova byly, když jsi je potom zapřel tím, že jsi mi řekl to, co jsi mi řekl?‘‘nedala jsem se. Ale stále jsem šeptala, neměla jsem na víc. Jsem si jistá, že kdyby mě nepřidržoval, válela bych se v prachu na zemi a mučila se za to, jaká slova vypouštím z pusy.

,,Ach, Bello. Byly to lži. Pochop… Nechtěl jsem ti dál ubližovat…‘‘řekl.

,,Neubližoval jsi mi!‘‘opáčila jsem mu hned. Proč musí pořád svalovat vinu na sebe?

,,Ubližoval jsem ti jen tím, že jsem se do tebe zamiloval a ty ses zamilovala do mě… Už tím jsem ti moc ubližoval! Nechtěl jsem odejít, ale musel jsem. Kdybych zůstal déle, už bych tě neopustil vůbec, nebyl bych toho schopen…‘‘řekl. Pomalu mi to začalo docházet… On odešel kvůli tomu, abych byla v bezpečí? Chvíli bylo ticho.

,,Ach, Edwarde… Moc tě prosím, řekni mi, že mi tu teď nelžeš‘‘zaprosila jsem a dívala se mu úzkostlivě do očí. Nevydržela bych, kdyby mi znovu zopakoval to, co před tím v září. Jsem nesmírně ráda, že jsem si vzpomněla na svou minulost. Bylo to předtím, když jsme stáli před smečkou vlkodlaků…

,,Přísahám… Miluju tě, Bello. Jsi schopná mi odpustit?‘‘zeptal se. Určitě bylo slyšet na míle daleko, jak velký mi spadl kámen ze srdce. Jemu odpustím všechno na světě!...

,,Samozřejmě, že jsem schopna ti odpustit… Už mě neopouštěj… Prosím‘‘zašeptala jsem, když jsem si uvědomila, že se k sobě čím dál víc nakláníme a že naše obličeje jsou jen palec od sebe.

,,Už tě nikdy neopustím‘‘zašeptal, než se téměř hrubě přitiskl na mé rty… Na světě neexistovalo nic lepšího, než být s ním… Jak mi teď slíbil… Vždy budeme spolu… Bez lží… Máme naději začít nový život, kde budu jen já a on… My dva, naše rodina a nikdo

jiný…

THE END

*           *           *

Pozn. autorky: Moc díky všem, kteří tuto (z mého pohledu) nudnou povídku četli. Ještě více díky těm, kteří mi k ní občas napsali nějaký komentář… Dalo mi to ohromný elán do psaní… O hodně víc díky těm, kteří to četli a snad se jim to líbilo… Kdyby se vám to nelíbilo, pochopila bych to xD… Ale jeden z největších díků patří Rose, která ty moje amatérský kousky zveřejňuje na svém úžasném webu…. Rose a holky, ještě jednou moc díky x)