Má naději?

Autorka: Dara

10.část - Vidění

Edward:

Seběhli jsme s Emmettem dolů,do obýváku,odkud se ozýval Alicin výkřik.Seděla na sedačně,napnutá jako struna a oči měla upřené na něco,co my jsme neviděli.Na něco,co bylo v její hlavě,co právě viděla.Šel z ní strach...Opatrně jsme se vedle ní posadili na pohovku.Každý z jedné strany...

,,Alice?‘‘oslovil jsem jí nejprve opatrně já.Nic neříkala,jenom stále hleděla někam,kde my jsme nebyli.Chvíli bylo ticho...Po chvíli sebou škubla,ale dále seděla napnutá.

,,Alice?‘‘zkusil to Emmett.

,,Bella‘‘hlesla pouze nepřítomným hlasem a oba nás chytla za ruce.Bellino jméno mě vyburcovalo k tomu,abych byl vystresovaný.Není samo sebou,že má Alice tak dlouhé vidění a že je z toho sama mimo.Drtila nám ruce obrovskou silou...Větší,než měl Emmett.Začala mi docházet trpělivost...

,,Alice,co je s Bellou?‘‘zeptal jsem se naléhavě.Ticho...Ticho už mi začínalo lézt na nervy.

,,ALICE!!!!‘‘zařvali jsme společně s Emmettem.Takže jsem nebyl jediný,komu to vadilo...Alici to vytrhlo z vidění,cukla sebou a přenesla se zpět do reality.Poznal jsem to podle toho,že se nedívala neznámo kam,ale už těkala očima mezi náma dvěma.

,,Tak co se děje?!‘‘řekl jsem naléhavým hlasem plným strachu.

,,Ona…Před chvílí překročila hranici…‘‘