Lui, Lamia

Autorka: Anika

Vím, trvalo mi to dlouho,ale spíš jsem neměla čas to poslat… happy části se píšou v podstatě samy… Ať se líbí, nech sa páčí…                                                            Anika

7. Štěstí je krásná věc

Edward:

                Nedokážu popsat, jakou neskutečnou radost jsem cítil, když se neodtála, ale dokonce mi ho i oplatila. Vsadím se, že jsem vypadal jako nejšťastnější člověk pod sluncem. A to jsem taky byl. Bella zářila jako sluníčko, slušelo jí to snad ještě víc než kdy jindy. Natáhl jsem k ní ruku, vděčně jí uchopila a přilezla blíž. Vzal jsem jí kolem ramen a ona si o mě opřela hlavu. Dal jsem jí malý polibek do vlasů. „Díky“ zašeptala. „Za co?“ zeptal jsem se zmateně. „Za to, že jsi to udělal. Nemáš představu, jak často jsem to už chtěla udělat já“ dodala ještě s lehkým úsměvem. „Tak to jsme na tom byli úplně stejně.“ Schoulila se mi v náručí. Na příjezdové cestě zarachotilo auto. „Charlie!“ vyjekla zděšeně. Konejšivě jsem ji pohladil po zádech a pak jí pustil. „Co takhle se podívat na tu biologii?“ navrhl jsem. Pochopila a plácla se dlaní do čela. „Nějak se mi to vykouřilo z hlavy…“ přiznala naprosto vážná a pak jsme úplně ve stejnou chvíli propukli v smích. „AHOJ BELL! TY MÁŠ NÁVŠTĚVU?“ křičel zezdola nejspíš její táta. „Jo! Je tu Edward Masen, taky je ve Forks nový. Pomáhám mu s učením!“ křikla mu nazpátek. Objevil se ve dveřích. „Dobrý den pane Swane“ snažil jsem se říct co nejzdvořileji. Vypadal překvapeně, nejspíš čekal někoho s cigaretou v puse a tetování – té představě jsem se musel v duchu usmát. „A-ahoj“ vykoktal, „jak to jde?“ zajímal se. „Dobře, už nám zbývá jen biologie“ odpověděla mu Bell, věděl jsem, že se snaží dát co nejmenší důraz na slova ‚už jen‘. Nechal nás o samotě, napospas učení-mučení. „Budeš konečně dávat pozor?“ dobírala si mě Bella. Natáhl jsem se k ní a něžně jí políbil. Vypadala omámená. „Jo, pokusím se“ řekl jsem se smíchem. Zavrtěla hlavou a začala znovu vysvětlovat. Vážně jsem se snažil dávat pozor. Kupodivu jsem to i pochopil. „Asi už půjdu“ oznámil jsem jí, neochota byla z mého hlasu slyšet dost jasně. Bella se zatvářila zkroušeně. „Zítra je taky den. Jsi sice výborná učitelka, ale myslím, že jsem to tak úplně nepochopil. Budeš mi to muset ještě dovysvětlit…“ naznačil jsem jí. Na tváři se jí objevil široký úsměv a já jí věnoval pusu na čelo. Zatvářila se trochu nechápavě. „Tohle je opravdové rozloučení. Dole se asi budeme muset spokojit se zamáváním“ zabrblal jsem. „No tak, pane Masene. Už je čas“ řekla a postrkovala mě ke dveřím. Byla tak roztomilá, že jsem neodolal a znovu jí políbil. „Kolik těch rozloučení ještě bude?“ „Tohle bylo poslední“ ujistil jsem jí.  „To už odcházíš?“ divil se Charlie. „Ano, už takhle jsem Bellu obtěžoval víc než dost…“ řekl jsem trochu omluvně. Ušklíbla se při slově ‚obtěžoval‘, ale nahlas to nekomentovala. Doprovodila mě ke dveřím, její táta zaujatě sledoval zápas. Rychle jsem jí dal malou pusu na čelo. „Ahoj“ rozloučil jsem se s úsměvem. „Dobrou noc“ řekla ona a sladce se usmála. V duchu jsem zasténal, to mi dělá naschvál! Odklusal jsem k autu. Naposledy mi zamávala a já odjel rychleji, než jsem si to mohl rozmyslet.

                Jakmile jsem zavřel vchodové dveře, vrhnul se na mě táta. „KDE JSI BYL?!“ zaprskal. Byl jsem tak šťastný, že jsem jeho hněv moc nevnímal. „Byl jsem U Belly Swanové, doučovala mě biologii, ze které děláme ve středu laborky“ odvětil jsem mu klidně. Vyvalil oči, z tváře se mu vytratila rudá a dokonce se i usmál. „Tak to máš jediný štěstí.“ „Díky, budu u sebe“ oznámil jsem mu. „Nebudeš večeřet?“ divil se. „Ne, nemám hlad“ pokrčil jsem rameny a odporoučel se. Na schodech mě zastavila Kate, která na sto procent slyšela celý rozhovor. „Á, bráška se nám zamiloval“ rýpla si. Jemně jsem jí rozcuchal a věnoval jí úsměv. Vypadala šokovaně. „Dneska žádný nadávky, kroucení rukou za zádama?“ divila se ještě víc. „Ne“ odbyl jsem jí a konečně zašel do pokoje. Slyšel jsem, jak sestřička dole žaluje. „Tati! Brácha má holku!“ Úplně jsem viděl, jak rozhazuje rukama. Zachichotal jsem se, když jsem si představil i tátův obličej – podivnou směsici překvapení, obav a radosti. Přesunul jsem se k příjemnějším myšlenkám. Lehl jsem si na postel a zavřel oči. Představil jsem si Bellin obličej, jak se usmívá, jak jí svítí oči, potom co jsem jí políbil. Nevím, jak se mi to povedlo, ale usnul jsem. Můžete třikrát hádat, o čem, nebo spíš o kom se mi zdálo…

Bella:

                Zašla jsem zase dovnitř, nálada mi znatelně klesla. „Líbí se ti, že?“ řekl táta, znělo to spíš jako konstatování než otázka. „COŽE?!“ úplně mě to vykolejilo. Charlie se zachechtal. „Budu u sebe…“ rozhodla jsem se radši zmizet. „Počkej. Odkud se znáte? Seznámili jste se už na tom zájezdu?“ vyslýchal. „Tati, nejsem u policejního výslechu!“ postěžovala jsem si, „jo, narazila jsem do něj!“ vypálila jsem pak. Teď už to nebylo zachichotání, ale výbuch smíchu. „Takže láska na první náraz…“ pobaveně si mě měřil. Zabručela jsem na něj a odporoučela se do pokoje, radši. Dopadla jsem na postel. Ozvalo se zaklepání, stejně vstoupil bez dovolení. „Né, promiň Bell. Já jen… nikdy jsem tě neviděl takhle šťastnou“ vysvětloval. „Vážně?“ to byl tak pozorný, nebo je to na mě tak moc vidět? „Jo, vážně. Nebudeš večeřet?“ ukončil debatu na téma kluci. Tomu jsem se musela zasmát. „Jasně, jdu něco rychle sesmolit“ zabrblala jsem a vyskočila z postele. Tomu se zase zasmál on. „Už jsem dávno objednal pizzu. Za chvíli by to tu mělo být“ oznámil mi. Skočila jsem mu kolem krku, vypadal, že se lekl. „Ty jsi ten nejlepší táta na světě!“ „To všechno záleží na dceři“ odporoval, v obličeji červený jak rak. Ozval se zvonek. „Tak pojď, nejlepší otče. Je čas na dlabanec“ zasmál se tomu označení. Ve Forks se mi líbí čím dál, tím víc…