Lovec upírů

Autorka: _M!shQa_

6. Došla ochrana…volejte Carlisleovi!

Wau, to byla noc. Divím se, že se Charlie při tom randálu nevzbudil, ale nad tím teď přemýšlet nebudu. Ještě stále jsem dost hotová z té překrásné noci. Ale jedna věc mi zkazila radost a to že se Edward vteřinu víc a víc směje. To jsem byla strašná nebo co?

Štve mě to a to víc a víc. No raději se půjdu obléknout, co takhle si vzít ty černý džíny, jenomže ty jsem měla už předevčírem, asi si vezmu něco jednoduchého, zato hezkého.

Chtěla jsem vstát, jenomže Edward znenadání vyběhl z postele. Koukala jsem, kam běží, a proto mě dost překvapilo, že když se vracel, nesl v ruce moje velice oblíbené oblečení, které jsem hledala už nejmíň tři dny po mém příjezdu.

"Co to má znamenat?" Až teprve po chvíli mi to došlo. Já se přeci neprosila Edwarda o to, aby mi přinesl oblečení. Jak tedy…?

"No ehm…" Začal se smát Edward, ale po chvíli zvážněl. "Včera večer jsme porušili všechna pravidla. A no, jak to říct, ztratila jsi všechny své schopnosti." Tak to je rána pod pás, on mi tím pádem může číst myšlenky, ou asi bych si měla dávat pozor na pusu, tedy na mysl.

"Jo to teda měla." Po těchto jeho slovech propukl v nezastavitelný smích, který pokračoval do chvíle, než třískl Charlie dveřmi.

"Měl bych asi jít. On si totiž tvůj táta myslí, jestli tu náhodou nemáš kluka, protože jsem se trošku smál víc, než je to třeba. Omlouvám se. Raději tedy jdu. Uvidíme se ve škole." Chvíli jsme se líbali, ale pak už jsem slyšela Charlieho kroky na schodech, vlastně já Edwardovi ještě musím říct, že nepřijdu do školy. Avšak pak na mě mrkl, v tu jsem si pořádně uvědomila mou ztrátu schopností a mojí teď již nově otevřenou mysl pro Edwarda.

"Ach škoda, byl to krásný den. Vážně jsem do něj bezvýhradně zamilovaná." Pomyslela jsem si a v tu chvíli jsem běžela k oknu, protože jsem slyšela velmi hlučné šplouchnutí a tam ležel v bahně Edward, který byl na Cullena až moc špinavý.

Byl na něj takový pohled, že jsem se prostě neudržela a začala se smát. A co on? On se na mě jen díval a při tom se snažil ze sebe dostat alespoň část bahna.

"Bells, za dvě hodiny se sejdeme před stanicí, musím jít dřív do práce. Promiň." Zařval na mě ze zdola Charlie a já se tedy ještě dvě hodiny mohla věnovat Edwardovi. Navíc škola mu začíná až za hodinu a půl.

"Nechtěl by ses jít vykoupat?" Zeptala jsem se ho a takovým tím tónem, jako že mi je to jedno a tak. Prostě jsem si z něj musela udělat legraci.

A ani ne za minutu vletěl do domu a zabouchl mi před nosem dveře. Jenomže já teď také potřebuji do koupelny. Do které asi tak šel? Zkusím tu spodní ta je dál.

Jenomže právě tam jsem nemohla chodit. Když jsem vtančila do koupelny, stál tam Edward úplně nahý a čerstvě po koupeli. Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát nebo po něm skočit. Vybrala jsem si tu první možnost a přes celou koupelnu jsem se rozchechtala.

On tam chvíli stál a pak se po mě vrh. Stáhl mě k zemi a začal mě vášnivě líbat. Když mi sundával triko, tak přestal a já se jen na něj koukala udiveně, protože jsem nevěděla, co to má znamenat.

"Necháme si to na večer, co ty na to? Mám totiž skvělý nápad." Tajuplně se na mně usmál a já teď znovu nevěděla, jestli se mám bát nebo začít brečet.

"Fajn." Odsekla jsem mu uraženě a on se jenom, jak to v jeho zvyku bývá, zakřenil.

"Ale no tak, beruško má milovaná, prozraď mi, čím jsi mě okouzlila…." Začal mi zpívat. Při té písni jsem se naprosto uklidnila a ještě víc jsem zčervenala.

"Měl by ses jít domů převléknout." Řekla jsem mu, když jsme po sobě nejmíň dvacet minut stříkali vodu.

"Jo měl. Tak se holt uvidíme až večer. Pa lásko." Dal mi malou pusu na rozloučenou a pak už jsem viděla jen rozmazanou čáru, ve chvíli kdy se rozeběhl k oknu, aby se dostal ven.

A mě nezbývalo nic jiného, než se jít převléknout, abych nenastydla, protože moje oblečení ne a ne uschnout. No alespoň si ho vezmu zítra do školy a tam ho bude víc lidí obdivovat než na gyndě.

"Bells?" Zeptal se do telefonu Charlie, když jsem mu zavolala, abych mu řekla, že za ním už pojedu. "Jsi doufám již na cestě, protože já tu už mrznu přes pět minut a ty nikde." Cože? Kolik je hodin? Ou aha, no už jsem tam vážně měla být.

"Promiň. Už pojedu." Hned jsem zaklapla mobil a rozběhla jsem se k autu. Ani ne do minuty jsem vyjížděla od domu a jako blázen jsem se snažila dostat co nejrychleji k Charliemu.

"No to je dost." Řekl otráveně táta ve chvíli, kdy jsem chtěla vystoupit z auta, ale on mě zadržel a sedl si vedle mě. "Jedeme přeci na tu gynekologii." Ozval se po chvíli, kdy jsem na něj zírala, protože jsem netušila, co se děje, ale pak mi to docvaklo.

"Ok. Tak jedem." Vyjela jsem z parkoviště a jela směr nemocnice, kde bylo parkoviště plný, takže jsme museli stát o ulici dál.

"Jdu si pro kafe." Rozhodla jsem se ve chvíli, kdy jsem spatřila tu čekárnu. A popravdě, nezůstalo to jen u jednoho kafe, takže po půl hodině jsme pospíchala na záchod.

"Isabella Swanová, prosím, ať se dostaví do ordinace číslo pět." Ozvalo se, když jsem přišla z WC.

"Bells, já dovnitř s tebou nepůjdu. Tak do těch dveří jsem nestoupil a nikdy také nevstoupím." Poplácal mě Charlie po zádech a pak už jsem šla vstříc ordinaci číslo pět.

"Ahoj Bello. Já jsem Carlisle Cullen, zaskakuji tu za doktora Shortyho." Pozdravil mě světlovlasý doktor, který se jmenoval stejně jako Edward. Vlastně to byl nejspíš Edwardův otec, wau.

"Pane doktore, mohl byste mi napsat antikoncepci, no mě už došla." Optala jsem se Edwardova otce po kontrole, která dopadla v pořádku.

"Zajisté. Můj syn také dneska po mě chtěl prezervativ, ale to sem nepatří." Podal mi recept a já pak co nejrychleji vyšla ven, abych se nerozesmála v ordinaci.