Lov

Autorka: Terkaaa

Vím, že teď mé povídky přibývají velmi pomalým tempem, a tak tady mám jako odškodnění kratičkou jednorázovku. Doufám, že se vám bude líbit...

Vaše Terkaaa

V tuto chvíli se nacházím v zatuchlém sklepě už dlouho neobývaného domu. Během dne se tady schovávám před zraky lidí. Občas sem zabloudí nějaký bezdomovec či feťák, a tak poslouží jako malý předkrm. Při pomyšlení na teplou a voňavou krev mě začala v hrdle pálit žízeň jako doběla rozpálené železo. Naštěstí už se blížil večer. Na svou večeři už nebudu muset čekat dlouho…

V noci necháváme my upíři vyplout na povrch svou upíří podstatu. Stáváme se lovci, predátory. Naše síla a rychlost nemá v tomto světě obdoby, takže žádná z našich kořistí nikdy neunikne.

Jsme monstra a zabijáci, ale většina z nás se s tím vyrovnala. Samozřejmě existují jedinci, kteří se rozhodli vzdát se lidské krve a přežívat se zvířecí krví. Takové upíry nechápu. Ta dokonalá chuť lidské krve. Raději bych zemřel, než bych se ji měl vzdát.

Zvedl jsem hlavu a vyhlédl z okna. Tma zahalila všechno do sytějších barev. Já však viděl perfektně.

Ladně jsem vyskočil úzkým okénkem na ulici. Zavětřil jsem. Okamžitě mě obklopily různé pachy.

Stále jsem cítil zatuchlinu, která vycházela z malého okénka u mých nohou. Cítil jsem vůni stromů z nedalekého parku. Cítil jsem pach všech malých živočichů, kteří se přede mnou schovávali. Ale cítil jsem také tu nádhernou vůni lidské krve.

Rozběhl jsem se nadlidskou rychlostí za tou nádhernou vůní. Mé instinkty lovce mě naprosto pohltily.

Vůně se stávala čím dál tím intenzivnější. Zastavil jsem na rohu špinavé ulice. Už jsem ji viděl - svou kořist.

Byla to mladá žena. Měla asi kolem 20 let. Nejspíš spěchala domů z práce. Zvedl se vítr a jemně načechral její černé vlasy a ke mně se dostala její lahodná vůně v nové vlně.

Voněla po čokoládě a skořici. Lahodnější vůni jsem v životě necítil. Prvně jsem si s ní chtěl pohrát, ale teď jsem nemyslel na nic jiného než na to, až ochutnám její krev.

Překonal jsem neslyšně těch pár metrů, které nás od sebe dělili během jediné sekundy. Teď jsem stál jen pár centimetrů od její pulzující tepny.

Než stihla cokoliv postřehnout, zakousl jsem se do jejího krku. Sál jsem tu životodárnou tekutinu plnými doušky.

Až příliš brzy jsem vypil i poslední kapku té vynikající krve. Naštvaně jsem odhodil mrtvolu dívky do slepé uličky. Tělo narazilo do popelnic a tak nadělalo spoustu rámusu. Rychle jsem se ohlédl, abych se podíval, jak velký rozruch jsem způsobil. Na ulici stále nebylo ani živáčka.

Popadl jsem bezkrvé tělo a po malých kousíčcích jsem jej rozházel po kanálech v blízkém okolí. Krysy a jiná havěť dnes bude mít o večeři postaráno.

Po mém ,úklidu‘ jsem znovu zavětřil. Začíná nový lov.

KONEC