Live changes

Autorka: Deatonna

7. kapitola

Celou cestu domů jsem byla jako na trní. Tohle se mi fakt nepovedlo. Co jsem si vlastně sakra myslela? Jak jsem vůbec mohla jít do školy? Pár dní po tom, co se ze mě stalo to zvíře… Bože, já sem tak blbá! Na tom parkovišti to bylo o fous. Co bych jako dělala, kdyby sem se přeměnila? Ve škole? Mezi lidma?

Už jen při tý myšlence jsem se otřásla zhnusením. Bylo mi špatně ze sebe samý. Sakra. Musí přece existovat nějaký řešení, jak žít aspoň trochu jako dřív..normálně..  A co Cullenovi? Já před nima fakt utíkat nebudu, na to ať zapomenou..

Přijížděla jsem před dům, když ze dveří vypochodoval Sam v závěsu s bráchou. Jen co jsem vystoupila z auta, už se na mě sesypali.

„Kdes byla?“ vyprskl na mě Seth.

„Ve škole..“ řekla jsem neochotně.

Sam zalapal po dechu a vyvalil na mě oči. „Cože?!“

No bezva. „Eh..jo.. já..chtěla jsem dělat něco normálního..“

„To..bylo strašně nezodpovědný! Víš, co všechno se mohlo stát?“

Cukla jsem sebou, když to řekl. „Jo..já vim.. Cullenovi mi to připomněli..“

Přiskočil ke mně. „Cože? Co se stalo? Zaútočili na tebe? Řekni mi všechno!“

Trochu mě vylekala ta jeho intenzita v hlase. Zaútočili? Co to má sakra znamenat?

Řekla jsem jim, co se stalo. Samovi se to vůbec nelíbilo a celou dobu se mračil.

„Cos myslel tím ´zaútočili na tebe´?“

Vypadalo to, že uhne pohledem, ale pak to neudělal. „No..smlouvu jsme sice podepsali, ale… pijavicím nemůžeš nikdy věřit… Pět na jednu by byl dost nefér boj, ale kdoví, jestli vůbec vědí, co je to fér.“ odfrkl si.

Vykulila jsem oči. Já? A bojovat? Heh? Nestačí, že musim bojovat sama se sebou?

„Každopádně, na tu školu nesmíš chodit. Přestoupíš k nám.“ řekl to takovým tím tónem ´bez diskuzí´.

Najednou to na mě padlo, jako kdyby na mě někdo vylil kbelík vody. Strašně jsem se rozzuřila. Ruce se mi začali klepat. Zaťala jsem je v pěst.

„Ne. Na to zapomeň.“ řekla jsem stejným tónem jako předtím on.

Seth na mě vykulil oči. Chtěl něco říct, ale Sam ho přerušil. „O tomhle se vůbec nebudeme bavit.“ řekl a jeho hlas měl podtón něčeho, autority, řekla bych.

Ale mě to bylo jedno. Už jsem byla moc rozzuřená. City se přese mě valili jako láva a já je nemohla zastavit. Ani nechtěla. Už jsem toho měla po krk.

„Tak hele. Já to tolerovala. Přidala jsem se k vám do tej vaší smečky a jako debil běhala po lesích po čtyřech. Já POTŘEBUJU něco z mýho minulýho života. Něco, co by mi připomínalo, že ještě žiju!!“ řvala jsem na něj.

„ Naše smečka? Je taky tvoje. TY k nám patříš. Do tej naší smečky. MUSÍŠ se s tim smířit.“

„NE!“ zařvala jsem na něj. „Já nechci!“ Jenže už jsem byla strašně rozzuřená. Chtěla jsem se na něj vrhnout a umlčet ho. Udělala jsem sotva půl kroku k němu, když jsem najednou vybuchla. O vteřinu později jsem stála na čtyřech a měla ocas.

Chtělo se mi brečet. Nechtěla jsem se na ně ani podívat. Lehla jsem si, hlavu si přikryla předmíma tlapama a zjistila, že mi slzy máčí srst.

„Ségra..“ řekl Seth stísněným tónem.

Přitlačila jsem si tlapy na obličej a začala kňučet. Proč? Sakra proč?

Něco jsem ucítila a pak mi zazněl Samův hlas v hlavě.

Leah. Já vím, že to pro tebe musí bejt těžký, ale musíš se to snažit zvládnout. Pro nás to taky není jednoduchý. Chce to čas. Zvykneš si na to.

Co když si na to nechci zvyknout?

Vzdychnul. Leah.. Je mi to líto, ale.. nemáš na výběr.

Hmm. Chtěla jsem změnit téma. Proč nemůžu dál chodit do školy ve Forks?

Proč? Ty se ještě ptáš? Tobě by nevadilo chodit do školy s pijavicema?

Já..Jasně..je to děsnej puch, ale..já tam potřebuju chodit. Zvedla jsem hlavu a koukla mu do očí.

Je to moc nebezpečný.

Hele. Co takhle dohodu? Já ještě tak tejden zůstanu doma, procvičim sebeovládání a bude to o.k.

Já myslel nebezpečný pro tebe.

Cože? Jo, jestli máš strach abych se s nima neporvala, tak to můžeš bejt klidnej. Jo a navíc, do quiletskej by mě už stejně nevzali. Ne po tom eh.. incidentu.

Určitě by se to dalo nějak zařídit.

Věř mi, tohle už ne. Přece nechceš, abych dojížděla až někam do Port Angels..

No to ne..

Tak vidíš. Jiný řešení stejně není.

Hm.. Jestli se něco stane... začal zase.

Nic se sestane.

Doufám..

Ucítila jsem další škubnutí. Chvilku na to se u nám objevil Seth.

Když jsme se tady takhle sešli.. nevyužijem to k čeknutí rajónu?

To bysme měli. řekl v duchu Sam a podíval se na mě.

Jo, du s váma. Řekla jsem mu rychle, aby si to snad s tou školou ještě nerozmyslel. Ať vidí, že se snažim. Vlastně..jak řekl.. už mi nic jinýho ani nezbejvá…