Live changes

Autorka: Deatonna

4. kapitola

Rozčesávala jsem si své dlouhé, teď mokré vlasy, a zastřeně zírala do zrcadla před sebou. Když jsem je měla takhle mokré, dosahovaly mi asi pět centimetrů pod prsa. Páni. Jak dlouho jsem si je nechávala narůst.. Prostě jsem byla zvyklá, jak jsem je cítila na zádech, na ramenou. Když jsem se stočila do klubíčka o objala si kolena, udělaly kolem mě takovou clonu, na znamení, že se nechci s nikým bavit. V zimě mi zahřívaly krk.

Hm.. to už teď vlastně nepotřebuju, když jsem ten … vlk … zatřásla jsem se a zadívala se do zrcadla. Nemá cenu to prodlužovat, nadávala jsem si v hlavě.

Jsou to přece jen vlasy, ne? Jo, asi jo… Jenže.. teď se toho tolik změnilo a ještě tohle… Sakra! Musím s tím přestat! Ať už to mám za sebou.. Odhodlaně jsem popadla nůžky. S hlubokým nádechem jsem si vlasy rozdělila na pěšinku a půlku rovně rozčesala. Zvedla jsem nůžky. Klepala se mi ruka. No super. Nejen, že budu nakrátko, ještě to budu mít křivě.. Nadechla jsem se a střihla. Sledovala jsem, jak dlouhý pramen padá do umyvadla.. Tam dopadl jako kámen. Teda aspoň mě to tak připadalo. Snažila jsem se na to nemyslet a stříhala dál. Když jsem měla jednu půlku, udělala jsem druhou. Věděla jsem, že kluci jsou na ježka, ale tohle jim bude muset stačit. Podívala jsem se do zrcadla. Moje dřívější vlasy do půl zad se teď sotva dotýkali ramen. Povzdychla jsem si. Tohle bude těžký… Ale už jsem začala, ne? První krok je za mnou…teď ještě ten zítřek… Zalezla jsem si do postele a schoulila se do klubíčka. Sakra. Chtělo se mi brečet, nadávat, křičet a zase dokola. Ale než jsem se poddala zoufalství, radši jsem se snažila usnout…

Prudce jsem otevřela oči. Zdál se mi strašný sen. Jeden z těch, na které chcete hned zapomenout. Kroutila jsem hlavou ze strany na stranu a snažila si ho vyhnat z hlavy. Počkat. Hm.. to nebyl sen.. teda byl, ale včera se to stalo.. Vzdychla jsem a šla do koupelny. Jo. Bohužel to nebyl jen sen. V zrcadle se odrážel můj obličej a místo vlasů něco, co jsem opravdu nepoznávala. Krátké mikádo mi trčelo do všech stran a celkově to vypadalo, jako bych měla na hlavě zmuchlanou slámu. Bezva. Když jsem si vyčistila zuby, sáhla jsem po kartáči. Hm.. uvidíme jestli se něco zlepší. Kartáč jsem ještě trochu namočila a když jsem se po chvíli koukla do zrcadla, už to vypadalo jako vlasy. Měla jsem je celkem rovný, což mě překvapilo, vzhledem k tomu, že jsem si je stříhala sama. Ale vypadala jsem jinak. Mladší, řekla bych. Obličej působil kulatěji. To bych asi měla být ráda, říkala jsem si v duchu. Je mi šestnáct, ale všichni mě vždycky tipovali o dost víc, a já to moc ráda neměla. Vytrhla jsem se z myšlenek a šla se obléct. Mm. Co na sebe? Popadla jsem oblíbený tepláky a tričko a šla se nasnídat. V půli kroku jsem se zarazila. Jindy bych nešla ven bez linek pod očima. Nechtělo se mi malovat, ale třeba si pak budu víc podobná, říkala jsem si, když jsem se vracela do koupelny. V kuchyni nikdo nebyl. Uf. Aspoň něco. Teda, mamka už šla určitě do práce a Seth asi ještě spí, takže nebyl důvod.. Udělala jsem si snídani a sedla si ke stolu, když jsem uslyšela kroky. Ztuhla jsem. Klídek. To bude jen Seth. Lepší, když uvidím, jak zareaguje on než kdyby mě viděli spolužáci.. Vpadl do dveří a zarazil se. Párkrát zamrkal.

„Uch. ségra?“ vypadlo z něj nakonec. Bezva. Ještě se ptá. Fakt nejsem k poznání..

„Řekni mi pravdu. Vypadám hodně jako debil?“

„Eh. Ne, to ne, jen.. je to nezvyk.“ rychle řekl.

„Jo, o tom mi povídej..“ zamumlala jsem. Hmm i když teď by mě asi měli být vlasy ukradený, vzhledem k tomu, co teď budu dělat… Odnesla jsem nádobí do dřezu a neklidně se opřela o linku.

„Takže…Co budeme dělat?“ zeptala jsem trochu neochotně. Neušlo mu to a rychle začal, asi abych si to nerozmyslela. Hm.. teď už na vybranou nemám..

„Půjdeme do lesa, na tu mýtinu, kde jsme byli včera, sejdeme se tam s klukama.“

„Mm.. fajn“ co na to říct? Napadlo mě spousta slov, ale hluché odevzdané fajn bylo nejzdvořilejší. Takže jsem je zahnala a vydala se za bráchou ven.