Live Changes

Autorka: Deatonna

25. kapitola

Probudila jsem se s obličejem na Chrisově hrudi a rukou obmotanou kolem jeho břicha.

Pohladil mě po ruce. „Dobrý ráno.“

Pošoupla jsem se víc nahoru, abych na něj viděla.

„Dobrý.“ usmála jsem se a dala mu pusu. „Si už dlouho vzhůru?“

„Jenom chvilku.“

Díval se na mě a usmíval se u toho.

Prohrábla jsem si vlasy. „Určitě vypadám jako strašák, že jo?“ Takhle krátký vlasy jsem nikdy neměla, ale tušila sem, jak vypadaj po ránu..

Zakroutil hlavou. „Vypadáš rozkošně.“

Něco v jeho hlase mi nedalo a koukla jsem se do odlesku z displeje mobilu.

„To je dokonce horší, než jsem si myslela.“

„Stejně ti to sluší.“ usmál se a políbil mě.

Nasnídali jsme se a konečně jsem umyla to nádobí.

Seděla jsem Chrisovi na klíně a jemně se mu probírala ve vlasech. vůbec by mi nevadilo dělat to pořád, ale měla jsem povinnosti.

Pohladil mě po spánku. „Jsi nějaká vážná.“

Slabě jsem se usmála. Nikdy mu nic neušlo. „Jen jsem myslela na to, že musim dát věci do pořádku. Byla jsem tak nezodpovědná a lehkomyslná…“ zakroutila jsem hlavou.

„Leah..“ začal protestoval.

„Ne, Chrisi, představ si, že by ti takhle utekl jeden člen smečky. To prostě nejde. Jednou jsme smečka a držíme pohromadě.“

„Je pochopitelný, že si potřebovala nějakej čas, než si to uznala. To, že jsme se proměnili, nám kompletně změnilo život. Nebyla si to jen ty, kdo od toho utíkal, Leah.

Pochybuju, že všichni ostatní ve smečce by dokázali říct to, co teď ty. Už s tím netrap.“

řekl a políbil mě do vlasů.

Chvíli jsem nad tím přemýšlela. „Asi jo.“ řekla jsem nakonec.

„Víš, že jsem byla ve smečce nejrychlejší?“ vzpomněla jsem si.

„Vážně?“

„Moc.. moc.. moc.. rychlá..“ řekla jsem mu mezi polibky. „Uvidíme, jestli se to nezměnilo.“ mrkla jsem na něj.

Ve skříni jsem si našla kraťasy ke kolenům, tričko a oblíkla si je. Měla bych jít nakupovat..  Můj šatník vypadal od minule a předminule, co jsem se přeměnila oblečená, nějak prázdnější..

Hodila jsem si na sebe bundu a obula boty, protože se Chri ještě chtěl stavit doma. Ne, že by mi byla v triku venku zima, ale byl březen a lidem by to bylo asi silně podezřelý..

Chris se taky převlíknu, teda spíš svlíknul, protože si oblíkl jen třičtvrťáky. Měla jsem tak výhled na jeho svalnatý tělo a to mi moc na soustředění nepřidalo..

Odložila jsem si bundu a boty a šli jsme k lesu.

„Vy tady asi nemáte žádný hranice, co?“

„Ne,“ uchechtnul se Chris. „myslim, že nikdy nepochopim, jak ste mohli uzavřít dohodu s upírama..“ kroutil hlavou. 

Pokrčila jsem rameny. „Taky to nechápu.. ale na druhou stranu.. nikdy nikomu neublížili.. a to chodili do školy a tak.. Carlisle jako doktor.. neuvěřitelný, co?“ neříkala jsem to s údivem, ale zastřeně. Když jsem si vzpomněla na Charlislea, vybavilo se mi, jak seděl u Annie, která se svíjela v bolestech a křičela..

„Lásko?“

Chrisův tichý hlas mě vytrhl z těch strašných obrazů. Zaostřila jsem na jeho obličej. Viděla jsem, jak jeho tvář odráží moji slastní bolestnou masku.

„Tohle není úmyslný, viď?“

Cítila jsem, jak drží moje třesoucí se ruce.

„Ne.“ vydechla jsem. „Co dělá, když se potřebuješ uklidnit?“

„Musíš se odpojit od - “ říkal něco Chris, ale já už ho nevnímala.

Moje neutěšené, bojovné zvíře skákalo, zuřilo a lomcovalo svou klecí – mým tělem. Bylo na mě naštvané – a právem, že jsem ho tak dlouho věznila. Já jsem byla tím zvířetem a potřebovala jsem k životu svobodu. 

Zjistila jsem, že mám zavřený oči a zase je otevřela.

„…fungovat“ slyšela jsem Chrise říct. „Musíš se soustředit.“

Kývla jsem, ale ustoupila od něj krok dozadu a začala se svlékat.

„Leah, to zvládneš, Nemusíš - “ řekl a vykročil ke mně.

Ustoupila jsem. Hodně jsem se třásla a nechtěla mu ublížit.

„Já vim. Ale nechci. Potřebuju se s tím konečně obejmout.“

Lehce jsem se na něj usmála, protože se tvářil zmateně.

Rychle jsem ze sebe sundala poslední zbytky oblečení, udělala ještě pár kroků od něj a vybouchla.

Všechny kosti se mi ve vteřině přetvořily, ale nebolelo mě to. Moje tělo to tak chtělo.. nakonec, byla jsem přece vlkodlak..

Otevřela jsem oči.

Žádná srst mi přes ně nepřekážela, takže super.

Leah? Jak je ti? ozval se mi Chris v hlavě.

Fajn. Tohle sem potřebovala už dlouho..

Zhluboka jsem se nadechla a obdivovala všechny vůně lesa. I neproměněná jsem měla ostřejší smysly než lidé, ale teď to bylo ještě silnější.

Viděla jsem až na špičky vysokých stromů, do dálky, mezi husté keře. Vnímala jsem zvířata kolem sebe, od veverek až po stádo srnek nedaleko. Bylo to neuvěřitelně pěkný. Všechno kolem žilo svým vlastním způsobem života a já tomu mohla nahlížet.

Chris přemýšlel, jak těžký to pro mě muselo bejt, pořád to v sobě potlačovat, když sem teď tak zběsile reagovala.

Nechtěla jsem, aby se tím trápil i on.

Tak co, chytneš mě? řekla jsem mu v duchu vyzývavě.

Blýskl na mě zuby. Nemám ti dát náskok? škádlil mě.

Zasmála jsem se, i když to znělo spíš jako zaštěkání, a rozběhla se.