Live Changes

Autorka: Deatonna

23. kapitola

Odpoledne jsem se vydala k Amber. Jela jsem autem, protože bydlela kousek za městem a přišlo by jí divný, kdybych přišla pěšky, ale hlavně se mi nechtělo. Byla jsem docela ospalá a chtěla jsem bejt brzo zpátky.

Nevěděla jsem, jestli se to časem změní, trochu poleví, ale teď, když jsem nebyla s Chrisem, by to děsný. Nemohla jsem se na nic soustředit a strašně mi chyběl. Na jednu stranu mě to děsilo, ale potom jsem si vždycky vzpomněla, jak krásně mi je, když jsem s ním a nechala jsem to plavat.

Koukala jsem se do zrcadla a nevěděla, co říct. Amber říkala, že našla nějakej super sestřih, kterej mi bude pasovat.

Hm. Zapomněla k tomu dodat trochu bláznivej. Udělala mě krátkou ofinku trčící do všech možnejch světovejch stran a nějak zvláštně mi to sestříhala, prej že se to teď takhle nosí.

No. Ostříhal jsem potřebovala, teď sem to měla jen tak tak za uši, takže mi asi zbejvalo jen si na to zvyknout.

Amber se zamračila a povzdechla si. „Nelíbí se ti to?“

„Ne, to ne,“ řekla jsem rychle. „mě jen dycky dlouho trvá zvyknout si. Dík moc.“

Zakřenila se. „Super. To sem ráda. Víš, že mě to docela bavilo? Že bych si udělala nějakej kurz? Hmm. To by bylo lepší, než ta nuda v baru..“ přemítala a u toho zasněně čučela neznámo kam.

Usoudila sem, že bychjí měla nechat rozjímat a jela sem. Jen an mě mávla rukou a pak se přilepila k počítači. Jo jo, Amber.. musela sem se smát..

Byla sem trochu nervózní, co na to řekne Chris. Jasně, sám mi říkal, že bych se měla ostříhat, ale tohle číro, co mám na hlavě…

Hmmm.

Já o vlku…

Přišla mi smska.

Chybíš mi, lásko. Budeš pryč ještě dlouho?

Právě jedu domů J  napsala jsem mu.

Že by cejtil to samý, když nebyl se mnou?

Zaparkovala sem a zrovna odemykala, když mi začal zvonit mobil.

S pocitem viny jsem to zvedla.

„Ahoj mami, promiň, že sem ti nezavolala, jak sem slíbila, ale seběhlo e toho tolik..“ vychrlila jsem rychle omluvně.

„Leah?“ zeptala se mamka nejistě.

Zamračila jsem se. Copak mě nepozná po hlase?

„Jasně že sem to já. Vytočila si snad číslo svý dcery omylem?“

Co se to děje? Čekala, že se dovolá mimozemšťanům?

„Mluvíš zase jako dřív,“ řekla potichu, nejspíš sama sobě.

Chvíli mlčela a pak se ostře nadechla.

„Sblížila si se s Chrisem?“ zeptala se radostně.

Musela jsem se usmát. Mamka mě vždycky měla přečtenou..

Pořád mě ještě zpovídala, když jsem ucítila někoho se přeměnit zpět.

Chvíli na to jsem uslyšela zvonek a s úsměvem šla otevřít.

Vzala jsem ho za ruku a táhla s sebou do obýváku. Sednul si na gauč a posadil si mě na klín. Odklonila jsem telefon. Stejně se jí pořád slyšela, tak co.

„Ahoj.“ Řekla jsem Chrisovi potichu.

Dal mi pusu na přivítanou. „Sluší ti to.“ řekl.

„No já nevim. Mě příde, že - “

 „Leah? Leah!“

Rychle se zase čapla telefon. „Promiň mami, já.. už budu muset končit. Ještě ti zavolám.“

„Děje se něco?“

„Ne, jen mám návštěvu.“ Řekla jsem a usmála se na Chrise.

„Ahá. Tak jo. Měj se, zlatíčko. A dej na sebe pozor.“

„Jasně mami. Pa.“

Chytla jsem Chrise kolem krku. „Chyběl si mi.“

Zakroutil hlavou. „Ty mě víc.“

Usmála jsem se. Připadala jsem si jako v ráji.

Prohrábla jsem si vlasy.

„Nějak si na to nemůžu zvyknou..“

„Mě se to líbí.“ zakřenil se na mě.

Aspoň něco.

„No.. hlavně aby to splnilo účel..“ řekla jsem trochu jiným tónem, než sem chtěla.

„Čeho se bojíš, Leah?“ zeptal se mě jemně, ale vážně.

Uhnula jsem před intenzitou jeho pohledu.

„Já.. já nevim. Asi mám strach ze sebe, z toho zvířete, co mám uvnitř. Neumím to moc ovládat..“

Jo, rozhodla jsem se, že už tomu nebudu vzdorovat, ale co když se to teď obrátí?

Otočil mi hlavu k sobě a díval se mi do očí.

„Je to součást tebe, druhá polovička tvýho já. Jste propojení. Až se s tím víc seznámíš, zvykneš si na to a bude to v pohodě. Já ti pomůžu, neboj.“ řekl Chris a pevněji mě objal.

„Děkuju.“ řekla jsem mu v pauzách mezi polibky.

Zase začal zvonit telefon. Dostávala jsem strašnou chuť vyhodit všechny mobily z okna.

Chris si povzdechnul, ale zdvedl to.

„Jo?“

„Kde seš sakra? Neřikal si náhodou ve čtyři? Já tu káru potřebuju..“

„No jo, Deriku, sorry, nepočkalo by to ještě chvíli?“

„Hej chlape, řek´s mi, že to budeš mit hned, tak co je? Kde vůbec seš?“

„Uklidni se. Za chvíli sem tam.“ Řekl Chris naštvaně a zavěsil.

„Co se děje?“

„Nikdy mu nevadilo, když sem mu to spravil pozdějc a teď dělá scény. Nevim, o co mu de.“

Zamračil se, ale něco jsem viděla v jeho výrazu, jako by věděl, proč to je.

A mě to taky napadlo. Trávíme spolu spoustu času, to jo, ale přece..

„Je to kvůli mně?“ musela sem se zeptat. Navíc mě už předtim přišlo, že mě Derik nějak nemusí.

„Ale ne, to ne.“ řekl Chris rychle.

Zamračila jsem se na něj.

Povzdechl si a přitáhl si mě k sobě. „Derik má teď takový období. Chodil s jednou holkou a ona ho dost hnusně zradila, takže je teď takovej..“ pokrčil rameny.

„Aha.. to je smutný.. Ale neměl by se tim tak trápit. Vem ho někdy s sebou do baru, ať příde na jiný myšlenky..“

„No.. nevim, jestli pude, ale dík za radu.“ mrknul na mě.

„Nelíbilo se mi, jak na tebe křičel..“ zamračila jsem se.

Zasmál se a zakroutil hlavou.

Chvilku se mi díval do očí a pak mě začal líbat.

Ne že bych chtěla, ale po chvíli jsem se odtáhla.

Fajn, bylo to dýl než chvíle.

„Bude se na tebe zlobit.“

„Asi jo, ale vůbec nikam se mi nechce.“ řekl a pevně mě objal.

Povzdechla jsem si. „mě taky ne. Za chvíli musim do práce..“

 Představa, že budu trčet několik hodil v baru a bez Chrise mě vážně netěšila.

„Přijdu tam za tebou.“

Usmála jsem se. „Dobře.“

Neochotně jsem opustila jeho hřejivou náruč a šla ho vyprovodit.

U dveří mě chytl kolem pasu a vpíjel svoje oči do mých.

Pohladil mě po tváři. „Tak moc tě miluju.“

„A já tebe.“ políbila jsem ho.

Ještě dlouho po tom, co vběhl do lesa jsem jen stála mezi dveřma a zasněně koukala za ním.