Live Changes

Autorka: Deatonna

22. kapitola

S Amber jsme zamkly bar a rozloučili se. Hodila po mě pohled a mrkla na mě. „Zejtra mi zavolej, až budeš mít čas..“

No jo.. Amber..

„Jasně..“

Zasmála se, otočila a šla k parkovišti.

Chris se na mě tázavě podíval.

Zatřásla jsem hlavou. „To je prostě Amber..“

„S Joshem to dneska bylo podobný. Byl sem rád, že už sem mu to spravil.“ usmál se a natáhl se pro mě. Objal mě a dal mi pusu do vlasů.

„Hm,“ zavrněla jsem spokojeně. „Čím to asi bude?“ řekla jsem naoko zadumaně.

Zasmál se a pak se sklonil a políbil mě. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a nechala se unášet tím krásným pocitem, že sme spolu.

Osvítili nás světla reflektorů a v míjejícím autě se zubila Amber.

„Eh. Asi bysme měli jít.“ řekla jsem.

„Jo.“ souhlasil Chris, vzal mě za ruku a vydali jsme se domů.

„Co bys chtěla dneska podniknout?“ zeptal se mě po chvíli.

„Cokoliv, když se mnou budeš ty.“ řekla jsem mu popravdě to, co jsem cejtila.

Cejtit ho vedle sebe byl úžasnej pocit.

Podíval se na mě očima plnýma lásky a jednou rukou mě objal. Chytla jsem ho kolem pasu, aby sme si byli blíž.

„Nechápu, jak sem bez tebe moh žít.“ povzdychnul si Chris a pohladil mě po tváři.

„Já jo. Před tím sem totiž nežila.“

Přitisknul si mě k sobě blíž. „Leah..“ zašeptal smutně.

Přerušila jsem ho. Minulost…

„Co bys normálně dneska dělal?“

„Mm. Asi pracoval. Za chvíli budou ty auta parkovat i v druhý ulici…“ uchechtnul se Chris.

„Tak budem opravovat. můžu ti pomoct, třeba…“ no, moje znalost aut…. „eh.. třeba jako hever.“ mrkla jsem na něj.

Zasmál se. „No já nevim… samý součástky.. nebudeš se nudit?“

„Náhodou, auta mám ráda, a navíc, mě bude stačit, když budu s tebou.“

Naklonil se a dal mi pusu.

„Seš hodně nenáročná, víš o tom?“

„To až teď… co sem tě poznala..“ Ještě nedávno sem si přála nemožný věci..

„Zrušil jsem tvůj žebříček vysněnejch věcí?“ zeptal se naoko zděšeně.

Smutně jsem se usmála. „Ne. Přivedl si mě do reality. Už nelpim na věcech, který jsou nemožný.“

Tázavě se na mě podíval.

Vzdychly jsem. „Je to strašně osvobozující, pořád proti tomu nebojovat. Možná je trochu brzo to říct, ale myslim, že jsem konečně přijala to, co doopravdy jsem. Byla to hrozně vysilující, bojovat proti sobě samotný..“

„Kéž bych tě poznal dřív.“ povzdechl smutně.

Pohladila jsem ho po tváři a snažila se zahnat ten smutek.

„Ale teď si tady. To je nejdůležitější.“ usmála jsem se na něj.

Tady se usmál. Začínala jsem mít pocit, že když se jeden z nás směje, druhý prostě nemůže bejt smutnej. Jako zákon fyziky. Líbilo se mi to.

„Jsem. A budu, neboj. Pořád.“

Už sme byli před jeho domem. Tentokrát měl klíče v kapse a šli sme rovnou do garáže.

Byla docela velká, se všema těma zdvihačema a já nevim co ještě. Všude samý náhradní díly a součástky. Prostě garáž automechanika.

Chris mě zezadu objal. „Nechceš si to ještě rozmyslet?“ zeptal se mě a pozoroval, jak se rozhlížim kolem.

Usmála jsem se. „Ne. Máš to tu pěkný, i když většinu věcí vidim poprvý.“ přiznala jsem se.

Zasmál se. „Ale stejně…“

„Nechci, abys kvůli mně nějak .. zameškával svý povinnosti. Já taky chodim do práce..“ namítla jsem.

Hodil po mě pohled.

Zasmála jsem se. „Ale no tak. Ukaž mi, jak některá tahle věcička funguje.“

Zasmál se, chytnul mě za ruku a táhnul k jednomu rozdělanýmu autu.

Nebyla to vůbec nuda. Teda, nečekala sem, že se budu nudit, když budu s Chrisem, ale zjistila sem, že mě to baví. Hrabat se v motorech, něco rozebírat..

Chris mě vysvětloval co je co a kam co patří. Doufala sem, že tim mým věčným vyptáváním Chrise moc nezdržuju, ale vypadalo to, že mu to nevadí. Byl stejně překvapenej jako já, že mě to tak chytlo.

Občas sme se teda zasekli a nic nedělali. 

Jako třeba teď.  Seděla jsem Chrisovi na klíně a vychutnávala si pohled do těch jeho nádhernejch očí z minimální vzdálenosti.

Tiskli jsme se k sobě, drželi za ruce a každou chvilku se líbali.  Potřebovali jsme cítil jeden druhého, nejen proto, že jsme byli zamilovaní, ale taky proto, že jsme byli vlkodlaci. Potřebovali jsme cítit smečku a naši teplou kůži a vůbec mi to nevadilo. Když jsme se dotkla Amber nebo jinýho člověka, připadala mi studená. S Chrisem jsem se cítila přirozeně, protože měl kůži stejně teplou jako já. Nepřipadala jsem si odlišná, jako jindy, mezi lidma.

Zavibroval mě kus boku. Lekla jsem se a trochu sebou trhla v Chrisově náručí.

Co to?

„Šš. To je jen mobil.“ řekl, trochu mě pošoupnul a vytáhl si mobil z kapsy.

Zakřenil se na mě. „Nelekej se tolik.“

Zahanbeně jsem se usmála. To sem celá já..

„Ještě, že sme to emko dneska spravili. Peteoj se už po něm stejská.“ řekl, když dočetl smsku.

„Občas mám i užitečný nápady. Občas.“ zakřenila jsem se.

„Hm.. Já mám taky jeden. Co takhle snídaně?“

„To už je tolik?“ podivila sem se.

Kouknul se na mobila. „Půl devátý. Vždycky tady skejsnu. Káry sou žrout času..“

„Mm. Já mám času..“

„To je dobře. A teď pojď. Nemáš vůbec hlad? Vlkodlačí apetit je velkej...“

Pokrčila jsem rameny. „Možná trochu. Neřikej mi, že umíš taky vařit. Sem silně zahanbená..“ Zasmál se. „Nebuď. Ještě si to neochutnala.“

„Uvidíme.“ usmála jsem se a dala mu pusu.

Nakonec jsme spolu spatlali míchaný vajíčka. Když jsme spojili naše kuchařský dovednosti, bylo to i dobrý. Udělali jsme teda neskutečněj bordel, ale pak sme to uklidili, takže to bylo ok.

Uvědomila jsem si, že jsem se za těch pár dní, co se známe, nasmála víc, než za poslední dva roky. Dřív sem byla hodně veselá, teď jsem se díky Chrisovi začala chovat jako dřív. Bylo to pěkný, nemít pořád starosti. S Chrisem vedle mě by to ani nešlo. Byl jako moje světlo. Moje pevná zářící hvězdička.

„Čemu se usmíváš?“ zeptal se mě Chris a vrátil mě tim do přítomnosti.

Trochu sem zamrkala a koukla se na něj.

„Myslela sem na to, jak moc si mi změnil život. Byla sem tak nešťastná a bezradná.. a teď..“ usmála jsem se na něj.

Chytnul mě za ruce. „Vím, jak to myslíš. Vždycky sem se cejtil zodpovědně, jako vůdce smečky a tak. Pořád jsem musel něco řešit a tak nějak sem zapomněl na svůj život, ten lidskej.

Netušil sem, že budu někdy cejtit to, co teď. Že se budu cejtit tak nádherně, když sem s tebou.“ řekl a něžně se na mě usmál.

Roztřeseně sem vydechla. „Chrisi..“ nebyla sem schopná nic jinýho říct. Něco tak krásnýho mi nekdy nikdo neřekl. A nejlepší bylo, že sem to cejtila stejně.

Přitiskla jsem ruku na jeho hruď, kde jsem cítila jeho srdce.

„Miluju tě.“ zašeptala jsem.

Díval se na mě těma krásnýma modrýma očima plnýma lásky a řekl: „Taky tě miluju.“

Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat.