Live Changes

Autorka: Deatonna

21. kapitola

Probudilo mě zvonění, ale neznělo to jako můj budík. Otevřela jsem oči a snažila se rozkoukat. Viděla jsem Chrise, jak je nakloněnej z postele a něco hledá. Mobil, no jasně.

„Jo?“ řekl Chris rozespale. U toho si mnul oči. Vypadal tak roztomile. Musela jsem se usmát. Bylo to hrozně pěkný. Vzbudit se u někoho, s někym, nemít ten pocit samoty. A probudit se s dobrou náladou, to se mi taky často nedělo.

Pochytila jsem, že mluví s Joshem, kterýmu se něco stalo s autem a chce to opravit, ale spíš jsem to nevnímala, protože mi bohatě stačilo užívat si ty nový pěkný pocity a výhled na Chrise.

Zaklapnul telefon a podíval se na mě. Usmál se. „Ahoj.“

„Ahoj“ řekla jsem mu taky s úsměvem.

„Jak ses vyspal?“ zeptala jsem se ho a natáhla ruku. Jemně jsem přejela prsty místo, kde měl dřív kruhy pod očima. Už je tam neměl.

„Tak dobře jako dlouho ne.“ řekl a vzal mou ruku do svý.

„Já taky. Vlastně.. dřív jsem vůbec nemohla spát. Jen minule a dneska jsem spala dlouho.“ přemítala jsem nahlas. Bylo to divný, protože celej poslední rok jsem spát pořádně nemohla.

„Bylo to..po tom, co si se přeměnila?“

„Myslíš, že to s tim má něco společnýho?“

Opatrně se na mě podíval. Jakoby to nechtěl říct. Sama jsem byla překvapená, že se takhle v klidu bavim o vlkodlačích záležitostech. Ale s Chrisem to bylo jiný.. já nevim. Spíš by mi bylo divný se o tom nebavit..

„Možná.. Nikdy není dobrý prát se s něčím, co má bejt..“

„Já už tomu nechci vzdorovat.“ řekla jsem pevně.

Vážně jsem to tak cejtila. „Myslim.. že to začínám chápat.. že to tak mělo bejt.. A.. kdybych nebyla vlkodlak, asi bych nepoznala tebe..“ řekla jsem mu a přitom se mu dívala do očí.

Usmál se na mě a pohladil mě po tváři. „Byl sem tak zmatenej, když jsme se otiskli. Nikdy jsem nic takovýho necejtil. Bál jsem se, že mi utečeš.“

Zakroutila jsem hlavou. „Budu tady. S tebou. Vždycky.“ Při každym slově jsem se k němu víc a víc přiblížila.

Usmál se a pak mi vzal obličej do dlaní a začal mě líbat..

Ležela jsem v Chrisově náručí a koukali jsme si vzájemně do očí, když jsem uslyšela auto. Dělalo totiž docela rámus. Motor mu jakoby škytal.

„To bude Josh..“ zamumlal Chris a kouknul se z okna.

Když jsme se vzájemně nehypnotizovali, zase jsem mohla přemýšlet.

„Ježiši. Já musim dneska do práce. Kolik je hodin?“ vzpomněla jsem si.

„Budou čtyři.“

„Uf. To stihnu.“ začla jsem se hrabat z postele.

Taky vstal, ale pak si sednul a přitáhnul si mě na klín. „Vůbec se mi tě nechce nikam pustit..“ řekl šibalsky.

„Nemáš taky práci?“ zeptala jsem se a ještě než jsem to dořekla, zazvonil Josh u dveří. Zasmála jsem se.

„Už jdu.“ řekl trochu hlasitěji ke dveřim.

„Můžu tě vyzvednout v práci?“

„Určitě.“ Proč se vůbec ptá? Políbila jsem ho.

Nebyla to zrovna letmá pusa. Josh u dveří zakašlal.

Chris trochu zavrčel, ale zvedl mě z klína a šel otevřít. Šla jsem pomalu za ním.

„Čau.. sorry, nevěděl sem, že máš návštěvu..“ řekl a nakukoval u toho ze dveří. No jo.. to je to vlkodlačí slyšení…

„Já už stejně du.“ řekla jsem a pozdravila ho.

Významně se kouknul na Chrise. No jo.. Chlapy..

Teda.. vlastně.. stála sem tam v jeho šortkách a tričku, který byli jaksi trochu sežvejkaný, jak jsem v nich spala, takže se mu ani nedivim.

„Poď dál.“ řekl mu Chris a mávnul rukou někam směrem ke kuchyni. „Počkej tady. Odvezu Leah domů a hned sem zpátky.“

„To nemusíš..“ Nebylo to tak daleko a když měl práci..

Hodil po mě pohled a pak se uchechtnul.

„No.. nevim, jestli bys chtěla, aby tě takhle vidělo celý město a sousedi…“

„Eh.. no jo.. jasně…“ Bože.. A to sem ještě nepotkala zrcadlo. Snad už aspoň nemám ve vlasech nějaký větvičky..

Před mým domem jsme se ještě dlouho loučili, ale pak už jsem fakt musela jít.

Zrcadlo mě přesvědčilo o tom, co jsem si myslela, takže jsem nejdřív zamířila do koupelny. Drbala jsem si vlasy a u toho přemejšela.

Je možný, že se to všechno stalo jen před dvouma dnama? Přišlo mi to neskutečný, že se můj život stihnul takhle rychle změnit, ale bylo to tak.

Ale zjistila jsem, že už před tím nemůžu utíkat a že už ani nechci. Nikdy jsem se moc nedívala dopředu, protože jsem tam nic neviděla. Pořád jsem utíkala a neuměla si pro sebe představit nějakou budoucnost. Teď jsem tam viděla Chrise a nějak jsem cejtila, že když budem spolu, zvládnem cokoliv. Že jsme si souzení a jsme si souzení jako vlkodlaci.

Pořád jsem nechápala, proč zrovna já. Byla jsem asi jediná holka-vlkodlak, ale začala jsem chápat, že k tomu asi nějakej důvod byl. Prostě to tak asi mělo bejt.

Znala jsem Chrise jen dva dny, ale už jsem si nedovedla představit bez něj žít. Dřív by mě to asi přišlo uhozený a neskutečný, ale my byli ve světě vlkodlaků, kde bylo všechno jinak. Cejtila jsem, že to tak má bejt a že jsem šťastná, což jsem za celou dobu, co jsem vlkodlak necejtila. Na tom jediným mi teď záleželo. Už jsem se nechtěla trápit. A Chris.. s ním to bylo všechno v pohodě. S ním jsem necejtila, že je něco špatně, jako dřív, když jsem nedokázala ani pomyslet na to, že jsem vlkodlak. Byli jsme odlišní od ostatních, ale k sobě jsme pasovali, protože jsme byli odlišní stejně.

Zamkla jsem a vydala se k baru. Připadala jsem si tak nadlehčeně, uvolněně, byl to krásněj pocit.

„Ahoj Amber!“ pozdravila jsem jí zvesela.

Zarazila se vprostřed oblíkání zástěry a zírala na mě.

Sáhla jsem si na vlasy. Vždyť jsem se česala..

„Co je? Mám něco na hlavě?“

„Ne.. jen.. máš dobrou náladu..“ vykoktala.

Uu. „To sem byla vždycky takovej morous?“

„To ne, ale.. teď záříš…“ odmlčela se a pak se prudce nadechla. „Ty seš zamilovaná!! Ten chlápek v pátek! A ty! UU! Povídej, všechno mi řekni!“

Teď sem na ní zírala já.

„Uh. Klídek, Amber.. Nešil..“

Přísně se na mě podívala.

„Eh.. No, jo, Chris a já..sme se dali do kupy..“ hodně moc slabý slovo, ale jí to bude stačit..

Oči se jí rozzářili. Pak se na mě vrhla a objala mě.

Vykulila jsem oči.

„To sem ráda.“ řekla a odlepila se ode mě.

To sem vypadala fakt tak strašně, dřív? No.. na to se jí radši ptát nebudu.

Vydala jsem se s ní za bar a snažila se jí krotit v přívalu otázek..

Když se dostatečně uklidnila, vzpomněla jsem si, že jsem jí chtěla o něco poprosit.

„Jo, Amber, neudělala by sis na mě zejtra čas a neostříhala by si mě?“ Už jsem fakt nechtěla strávit ani jednu hodinu rozčesáváním a vyndáváním větviček a listí z těch dlouhejch vlasů.

„Chceš se líbit Chrisovi?“ mrkla na mě.

„No, chtěla sem změnu, ale mohla by ses trochu snažit, to je pravda.“ zašklebila jsem se na ní.

Udělala obličej. „Ještě uvidíš.“ Chvíli koukala do dálky a pak se zasmála.

„Hej, abych si pak nemusela koupit paruku, prosimtě..“

„Neboj..“ zasmála se.    

Zbytek noci mě strašně pomalu utíkal. I když jsem měla práci, připadalo mi, že pořád tak napůl myslim na Chrise. Ne že by mi to vadilo.

Kolem druhý přišel. Věděla jsem, že je to on, ještě než se objevil ve dveřích. Koukala jsem na ně a za chvilku vešel. Nehledal mě očima. Cejtil to taky jako já, když jsem byla poblíž?

Ty jeho nádherný tmavě modrý oči se vpíjely do mejch a já si připadala jako v ráji.

„Ahoj,“ řekl s úsměvem, naklonil se přes pult a dal mi pusu.

„Ahojka,“ odpověděla jsem. Cejtila jsem se tak úžasně. Jako by Chris svou přítomností zaplnil ty neviditelný díry ve mně. Už jsem nepochybovala o tom, že jsme si souzený.

„Jak ses měl?“

„Spravil sem Joshovi ten motor, měl v tom kupu bordelu.., ale pořád sem musel myslet na tebe..“ řekl a krásně se usmál.

Naklonila jsem se blíž k němu a dala si ruce pod bradu na pult. „Já taky. Dneska se to obzvlášť táhlo..“ mrkla jsem se na hodiny a usmála se.

„Můžem.“