Linie Rodu

Autorka: Aniqay

Chapter sixteen – vzpomínky

„Sethe…“ hlesla jsem téměř neslyšně jeho jméno.

Mladý vlkodlak se díval do země a jako by nevnímal svět kolem sebe. Teprve když narazil do svých společníků, kteří stáli na místě jako přikovaní, zvedl hlavu. Jeho temný pohled se střetl s mýma očima. Chvíli to vypadalo, že přestal dýchat a jeho tvář neprozrazovala žádné emoce. Jeho výraz byl tvrdý a bez života.

Kolem mého pasu se pevně ovinuly Emmettovy paže. Vůbec jsem je nevnímala a jako v mrákotách jsem se nechala odtáhnout do auta a odvézt. Vůbec jsem nevnímala, jako bych stále stála u školy a zírala na Sethovu tvář.

Probrala mě až rána. Trhla jsem sebou a těkala jsem pohledem po okolí, až jsem zaregistrovala Emmetta s omluvným výrazem ve tváři. Země se mi zhoupla pod nohama a nebýt Jasperovy pohotové reakce, asi bych se skácela.

„Jsi v pořádku?“ zaslechla jsem jakoby z dálky Edwardův hlas. Přikývla jsem tak prudce, že se mi z copu uvolnilo několik pramenů. Potřebuji být sama, blesklo mi hlavou. Zamířila jsem ke schodišti a ještě než jsem stoupla na první stupínek, koutkem oka jsem zahlédla, jak Edward zadržel Jaspera, který chtěl jít za mnou. Věděl jak se cítím.

Vyběhla jsem do svého pokoje a dokonce jsem zamkla dveře, ačkoliv by je i Alice lehkým klepnutím vyrazila.

Přejížděla jsem rukama po povrchu pode mnou, ale nahmatala jsem jen plážový písek. Spoustu písku. Ležela jsem na pláži a nastavovala svou bledou pokožku slunci. Ještě víc jsem roztáhla ruce. Na chvíli jsem zavřela oči a vychutnávala si ten pocit. Pak se mezi mě a slunce někdo postavil. Otevřela jsem oči a pohlédla do tváře muži, který mi byl vším.

„Ahoj lásko!“ pozdravil mě a aniž by čekal na odpověď, lehl si vedle mě. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a nechala se obejmout jeho silnými pažemi. Zaplavila mě vlna pocitů, láska, svoboda, bezpečí.

Zaslechla jsem lehké klepání. Na nic jsem nečekala a seběhla jsem do přízemí. Cestou jsem si prohrábla prsty své vlasy, snad aby vypadaly nadýchaněji. Pak jsem otevřela vchodové dveře a aniž bych se podívala na příchozího, skočila jsem mu kolem krku.

Ocitla jsem se ve žárem žhnoucím sevření silných paží. Ucítila jsem jeho rty na svém krku, jemně to zašimralo a tělem mi proběhla mrazivá vlna. Uvolnila jsem se z jeho sevření a pohlédla mu zblízka do očí. Chtěla jsem se v nich utopit.

Naše rty se setkaly a já se přestala ovládat. Přejela jsem mu rukama po holých zádech a ani on se neudržel dlouho. Z ničeho nic jsme byli oba téměř nazí a v těsném objetí jsme se váleli na mé posteli.

„Milkuji tě, Sethe“ vyklouzlo mi z úst vyznání společně s roztouženým vzdechem. Odpověděl mi dlouhým něžným polibkem.

Hlavou mi vířily obrazy z mé minulosti, bolestné vzpomínky, které má proměna zasunula kamsi do temných zákoutí mé paměti. Setkání se Sethem jako by je znovu oživilo.

Se zavřenýma očima jsem pátrala ve své paměti. Připadalo mi, že se dívám v televizi na romantický film s tragickým koncem.

Pokaždé, když se mi před očima zjevila Sethova tvář, jsem sebou škubla jako bych dostala elektrický šok. Každý ten pohled neuvěřitelně bolel.

Zůstala jsem utopená ve vzpomínkách celé dva dny. Když slunce vyšlo podruhé, rozhodla jsem se to zastavit.