Linie Rodu

Autorka: Aniqay

Chapter thirteen - proměna

Trvalo to tři týdny.

Omdlévala jsem stále častěji a na delší dobu, bolela mě hlava a končetiny. Ale zase jsem byla šťastná, byla jsem se Sethem a užívala jsem si každou vteřinu. Procházeli jsme se po pláži, milovali se, povídali si.

Po třech týdnech byl Jasper připraven. Alespoň to tvrdil. Carlisle tam byl taky, společně s Edwardem a Emmettem měl zajistit bezpečnost celé situace.

Přišel nejtěžší moment mého života, moment rozloučení. Naposledy jsem cítila Sethovy ruce ve svých vlasech, naposledy jsem ho objala, naposledy jsem ho políbila, naposledy jsem cítila jeho teplo.

„Jsi připravená?“

Prudce jsem sebou trhla a otočila se. Za mnou stál Jasper s trochu nejistým výrazem. Přikývla jsem, ačkoliv jsem měla z nejbližší budoucnosti strach. Odmítla jsem dokonce Carlisleovu nabídku, že můžu využít morfium. Pokud mám cítit bolest, pak naplno.

Jasper se ke mě pomalu a rozvážně blížil, Carlisle,Emmett a Edward mu byli v patách. Jak ke mě přistupoval, pomalu a se zamyšleným výrazem, naháněl mi strach. Potlačila jsem nutkání před ním couvnout. Sedla jsem si na postel, kterou obvykle využíval právě Jasper s Alicí. Carlisle mě mírným tlakem položil a já v tu chvíli chtěla usnout. Postel byla tak moc měkká, že mi připadalo, jako bych ležela na mracích.

Poklidné myšlenky protla silná bolest na krku. Jasperovi rty splynuly s mou pokožkou a bolest pomalu naplňovala mé tělo. Svíjela jsem se v šílené bolesti, přesto jsem jasně vnímala hlasy okolo.

„Jaspere!! Dost, přestaň už!!!“

„Chce přestat, ale ovládá ho šelma uvnitř…“

„Emmette, odtrhni ho od ní!! Pohni, proboha!!“

Tři nekonečně dlouhé dny, kdy jsem se svíjela v bolestech na posteli, mi připadaly jako roky, jako celá věčnost. Připadalo mi, že mé tělo umrzá v obrovském chladícím boxu, jako by mě neustále někdo probodával tisíci jehel, jako bych umírala zas a znova.

Snad nejhorší byl okamžik, kdy se mi zastavilo srdce. V tu chvíli byla sice proměna dokončená, ale zároveň jsem si procházela největší bolestí.

Každou chvíli jsem slýchala hlasy, ale nedokázala jsem rozeznat slova. Vím jen, že jeden z nich, ženský, byl velice rozzuřený a křičel. Také mi někdo neustále přikládat na hlavu ledové obklady, ačkoliv jsem si byla jistá, že teplé by pomohly víc.

Dokonale jsem se z té agonie probrala po dalších pěti dnech. Ležela jsem stále na té posteli. K pravému okraji bylo přisunuto křeslo a malý stolek, na němž ležela nějaká kniha bez názvu a  kus mokré látky. Ale v pokoji jsem byla sama.

Ne nadlouho.

Dveře se rozlítly a dovnitř se vřítila Alice v celé své kráse. Rychle jsem se posadila, ovšem víc jsem nestihla. Moje nová sestra, nebo teta, kdo ví, mě objala a nadšeně drmolila mé jméno. Pustila mě až když se v pokoji nashromáždili ostatní. Alicino objetí záhy vyměnila za Emmettovu medvědí náruč, poté Esme, Carlisle, Edward. Dokonce i Rosalie jí s upřímnou radostí v očích obdařila sesterským stiskem.

Trochu rozpačitě je pak přejela pohledem. Stáli tam v řadě, krásní a nesmrtelní, její nová rodina. Ale někdo jí chyběl, dvě usměvavé tváře se záplavou zlatých vlasů zde nebyly.

„Kde jsou Jasper a Jeanie? Prošvihla jsem něco?“

„Ne, vše je v nejlepším pořádku, zlatíčko. Jeli ti nakoupit dárky…“ uklidňovala mě téměř okamžitě Esme.

„Dárky? Nepotřebuji žádné dárky, mám teď vás…“ nechápala jsem.

Všichni se podívali na Edwarda. Jen přikývl a jako na povel ostatní opustili místnost. On sám si přisedl ke mně na postel a po krátkém zaváhání tiše promluvil.

„Jeanie a Jasper si myslí, že by ti měli obstarat něco, co by zajistilo dostatečnou zábavu. Nechtějí, abys vzpomínala na minulost. Víš..na Setha…“

V tu chvíli mi to došlo. Vzpomněla jsem si. Seth, ten, který mě miloval, ten, kterého jsem milovala já. Chtělo se mi plakat, ale nemohla jsem. Slzy mi byly navěky odepřeny stejně jako láska. Jeho láska už mě nikdy nezahřeje.

Edward nejspíš chápal, co se odehrává v mém nitru. Útěchu jsem našla právě u něj. Měla jsem velkou rodinu a mohla jsem žít věčně, ale za jakou cenu?

Po Edwardově odchodu jsem o tom přemýšlela. Víc o něm a Belle než o sobě a Sethovi. Přestože Edwarda a Bellu spojovala stejně osudová láska jako mě a Setha, naše situace nebyla stejná. Edward Bellu nechce proměnit kvůli její duši, myslí si, že by jí ztratila, nechce to udělat z lásky k ní. Mě naopak Seth k proměně pomohl, z lásky, chtěl, abych žila dál. Já bych dala nevím co za normální život. Chtěla bych být člověk a sdílet svůj život se Sethem. Bella chce být stůj co stůj upírem, aby mohla být se svou láskou navěky. Má sice dobré srdce, naplněné láskou, ale to já taky. Tak proč její cíle jsou tak ušlechtilé a moje jsou jak myšlenky sebevraha?

„Slyšíš moje myšlenky?“ zeptala jsem se bez rozvahy svého nového bratra.

„Bohužel ne…Carlisle tvrdí, že nemoc tě ovlivnila trvale a tohle ovlivnění se proměnou nejspíš jen upevnilo…“ odvětil tiše.

Pak jsem zaslechla zvuk motoru na příjezdové cestě.

Jasper a Jeanie se vrátili.