Lily, patříš k nám!

Autorka: LindSAY

10.Formality

EDWARD:

Nebýt mě, nejspíš bychom tam stáli na dešti, který se začal z nebe snášet v hustých provazcích, ještě několik hodin. Ale bylo prostě nemožné, přestat sledovat ten výjev před námi.

Moje sestry a má jediná láska, stále seděly na zemi v malém kroužku a chlácholily dívku, která se bojácně krčila Alici na klíně. Měl jsem chuť se k nim přidat. Teď jsem jim tak trochu záviděl to, že mohou být u Lily a mluvit s ní. Že jsou se svou sestrou. A já stojím tak daleko k osobě, která pro nás všechny znamená tak moc.

Nemohl jsem dál snášet zvuk jejího srdce, které se nepatrně zpomalovalo. Nevím, možná jen byla unavená a usínala Alici na klíně. Možná byla nemocná. Možná jí jen byla zima. Její srdce bilo v nepravidelných intervalech.

Její mysl. Ta mě teď na okamžik zaujala. Myslela na to, jak se dostane domů. Uvažovala, jestli náhodou nespí a tohle všechno zda není jen pouhý sen. A také truchlila. Za svou babičku, kterou právě pohřbila. A teď je kolem ní osm upírů. Kteří se na ni zbožně dívají a trpí s ní.

Protože její bolest, je ode dneška i naše bolest.

„Vezmeme ji domů.“ Navrhl jsem Carlisleovi, který souhlasně přikývl. Čekal jsem, kdo se toho ujme. Kdo ji vezme do náručí a odnese ji k autu, které stálo zaparkované v lese.

„Já ji ponesu.“ Špitla Bella a natáhla k Lily ruce. Alice ji neochotně pustila ze svého pevného objetí a lehce Lily předala Belle. „Můžu?“ zeptala se Bella Lily, která jen omámeně přikývla.

Viděl jsem výrazy v Rosalině, Esmeině a Alicině obličeji. Bylo mi jasné, jaké zaujaly postavení. Ony se staly její osobní stráží. I kdyby se někdo snažil sebevíc, přes tyhle čtyři nikdo neprojde. Bella patřila k té stráži také.

Nemusel jsem být Jasper, abych vycítil, že každý kolem mě žárlil. Jasper se podivně nakrčil a svraštil čelo. Emmett vedle mě se zase mračil a jemně vrčel. Carlisle pozoroval Bellu s ustaraným pohledem.

Sledoval jsem svou rodinu celou cestu k autu. Všichni byli ostražití, jakoby se snažili zachytit přicházející nebezpečí. Každý z nich se snažil ji chránit. Stejně jako já. Ale já jsem jen poslouchal její klidnou mysl, která stále zvažovala možnost, že toto je jenom krásný sen.

„Sedneme si s ní dozadu.“oznámila nám chladně Rosalie. S Bellou, Alicí a Esme se namačkaly na zadní sedadla, Lily položenou na Esmeině hrudníku. Emmett se na mě zvědavě podíval, ale já jsem nevěděl, co mu mám říct. Ony ji prostě chtěly chránit. V porovnání s námi byla totiž Lily neuvěřitelně zranitelná.

„Pospěš si prosím, Edwarde.“ Zašeptala Alice a starostlivě hladila Lily po vlasech. Rosalie se na ni přitom dívala a něco šeptala Esme do ucha. Bella hladila Lily po zádech a opatrně jí prsty pročesávala vlasy.

„Jak je jí?“ zeptal se ustaraně Carlisle. „Nejspíš se na ni doma podívám. Jen pro jistotu.“ Dodal urychleně, když zahlédl Rosalin vražedný pohled.

„To budeme moc rády.“ Pousmála se Esme a konejšivě si přitáhla Lily blíž k sobě. „Neboj se miláčku, už brzy budeme doma. Tam se o tebe s tvými sestrami postaráme.“ Zamumlala a políbila ji do vlasů, ze kterých stále odkapávala voda.

„A co bratři, hm? Ti se o ni nesmějí starat?“ zeptal se Emmett dotčeně. „Já mám na ni stejné právo, jako vy!“ bránil se, když uslyšel vrčení, které vycházelo z hrdel všech žen v autě.

„Ona není žádná věc!“ procedila skrz zaťaté zuby Bella. Emmett se zabořil do sedadla a umíněně si založil ruce na prsou.

„Však ještě uvidíte, koho bude mít nejraději, až ji proměníme!“ zahučel směrem k Belle. Naštvaně jsem na něj zavrčel. Takhle by se k mojí Belle chovat neměl. „Klídek brácho, ty budeš druhý na seznamu. Až po mně samozřejmě.“ Zaprskal pobaveně a široce se usmál.

Domů jsme dojeli v rekordním čase. Jel jsem opravdu rychle. Dokonce rychleji, než jsem jezdil obvykle. Neměl jsem v úmyslu, aby mě potom tahle ženská stráž zabila. Co kdybych náhodou jel pomaleji? Lily by nejspíš nastydla. A to by pro mě rozhodně nebylo dobré.

Vystoupili jsme z auta. Tedy, lépe řečeno, já,Emmett a Carlisle. Jasper jel sám v autě za námi. Jako první z gardy vystoupila Rosalie, za ní Alice a Bella. Esme ladně vyskočila z auta a podávala ruku Lily. Tak Lily je schopná jít po svých!

Lily lehce zavrávorala, když se snažila dostat ven z auta, ale Esme j pohotově zachytila. Lily se na ni děkovně usmála a podepřená o Esme se vydala po schodech do našeho domu. Teď už vlastně i jejího domu. 

LILY:  

Když jsem pomalu stoupala po schodech vzhůru, do toho krásného světlého domu, Esme mě podpírala. Cítila jsem se hrozně slabá. Nohy mě tak úplně neposlouchaly, myšlenkami jsem byla stále u ní. U své babičky. Teď se to všechno zdálo mnohem jednodušší, když tady byli oni. Věděla jsem, že by mě už nenechali samotnou. Hlavně Alice, Bella, Rose a Esme. Ony teď pro mne byly důležité.

Nikdo mi nikdy nemohl nahradit babičku, ale měla jsem pocit, že zase někam patřím. Že mám kolem sebe lidi, kterým na mě záleží, a kteří mě mají rádi. Teď už jsem si to mohla přiznat. Já je mám ráda taky.

Když jsem prošla velkými skleněnými dveřmi do prostorného obývacího pokoje, úžasem mi spadla čelist. Všechno v tomto pokoji bylo naprosto krásné a dokonalé. Stejně jako majitelé tohoto domu. Šokovaně jsem si prohlížela ten krásný nábytek a velké černé piano, které stálo v rohu místnosti. Zajímalo by mě, kdo na tom pianu hraje.

„Lily, pojď zatím ke mně do pokoje. Potom vymyslíme, jak a kde tě ubytujeme.“ Řekla něžně Alice a popadla mě za ruku.

„To ne! J-já přece tady n-nemůžu zůstat?“ koktala jsem. Alice se na mě však jen povzbudivě usmála a táhla mě po schodech nahoru.

Šly jsme po mohutném skleněném schodišti, které vedlo do mezipatří, ve kterém se nacházely čtvery dveře. Těkala jsem pohledem z jedněch dveří na druhé a přemýšlela, komu asi tak patří. Dveře do všech pokojů byly mírně pootevřené, a tak jsem se snažila nahlédnout dovnitř. Alice mě však nenechala.

„Lily, na tohle budeš mít později času habaděj.“ Vysvětlila mi vesele a popadla za kliku u dveří, které byly úplně vlevo. „Tak tohle je moje ložnice.“ Řekla a gestem mávla dovnitř.

Její pokoj byl hrozně moc jednoduchý, ale přitom tak krásný. Obrovská postel zabírala téměř všechno místo tady. Police s knihami a spousta skříní. Tohle bylo veškeré vybavení Alicina pokoje.

„Je moc hezký.“ To bylo jediné, na co jsem se zmohla. Alice mě dovedla až k oné obrovské posteli a posadila si mě vedle mě.

„Lily, jsi rozhodnutá, stát se jednou z nás?“ zeptala se mě smutně. Stát se jednou z nich. I když to bude znamenat, že ze mě bude upírka. Že budu lovit zvířata. Přikývla jsem. Takovou oběť jsem schopna podstoupit. Na oplátku totiž dostanu mnohem víc. Dostanu tuhle skvělou rodinu.

„Bude potřeba hodně papírování. Změníme ti jméno na Cullenová. Budeš bydlet s námi, tady. Jako naše sestra. Pokoj ti seženeme.“ Vychrlila ze sebe ta slova tak rychle, že jsem měla co dělat, abych se vůbec pochytila. Znovu jsem přikývla.

„Půjdu si promluvit s Carlislem. Ty se mezitím prospi, dnes byl pro tebe náročný den. Až se probudíš, vyřešíme vše okolo tvé adopce a tvého domu ve Forks. Pošlu ti sem Bellu.“ dodala nakonec. Pohladila mě ve vlasech a políbila mě na obě tváře.

„Alice, jsem ráda, že jsem tady s vámi.“ Vyhrkla jsem za ní.

„Já jsem taky ráda, Lily. Ani nevíš jak.“ Zastavila se ve dveřích a věnovala mi široký úsměv.

Byla jsem pořád celá mokrá a vlasy jsem měla ulepené. Nechtěla jsem si lehat na tu krásně ustlanou postel, ale únava byla silnější než já. Zula jsem si boty, které s žuchnutím přistály na zemi. Pak jsem se schoulila do saténové peřiny a čekala jsem, až se ponořím do světa nevědomí. Netrvalo to dlouho a dveře se znovu otevřely. Bella přišla za mnou, přesně jak Alice slíbila. S květinovou vůní, která se linula z Belly, jsem usnula.

CARLISLE:

Potichu jsem vyběhl po schodech nahoru a bez rozmýšlení zamířil do Aliciny ložnice. Věděl jsem, že Lily spí, ale i tak jsem chtěl prohlédnout. Edward mi řekl o jejím srdci. Obával jsem se, zda jí náš příchod spíš uškodil, než prospěl.

O tom nelze pochybovat. Všichni jsme teď byli spokojení a šťastní, že je tady Lily s námi. A troufám si říct, že i ona to cítila stejně. Jasper necítil žádný vztek, který by cítila Lily. Jediné co byl schopen vycítit, byl smutek a štěstí zároveň.

Opatrně jsem otevřel dveře do ložnice, kde spala Lily a oněměl jsem úžasem. Lily seděla na posteli zabalená v ručníku, na hlavě měla další ručník. Široce se usmívala na Bellu, která si s ní povídala. Bella si všimla, že jsem otevřel, ale nedávala to před Lily najevo. Lily nic nepostřehla, a tak jsem zase pomalu zavřel.

Alice se ke mně přiřítila s hromádkou šatů v náručí. Bylo mi hned jasné, kam s nimi míří. Lily to s námi nebude mít tak jednoduché, jak si možná myslela. Hlavně Alice pro ni bude tvrdý oříšek.

„Je vzhůru?“ zeptala se mě nedočkavě Alice a poskočila. Tomuto gestu jsem se musel usmát. Tohle už zase byla moje Alice. Vždy veselá, do všeho hrnoucí se Alice. A pěkně netrpělivá, jako vždycky.

„Ano, je s ní Bella. Myslím, že se o ni postarala dobře.“ Poplácal jsem ji po rameni. Alice se už chtěla vrhnout ke dveřím, ale já jsem ji zastavil. Ještě tady bylo pár věcí, které jsem si s Lily potřeboval vyjasnit. „Alice, až Lily připravíte, potřebuji si s ní promluvit. Přiveď ji potom do jídelny, prosím.“ Alice několikrát přikývla a pak se neuvěřitelně plavým krokem vrhla ke dveřím své ložnice.

Pousmál jsem se. Bylo velmi zvláštní sledovat, jak se Alice, Bella, Esme a Rosalie snaží o to, aby Lily byly co nejvíce nablízku. Takhle jsem je ještě nikdy neviděl. A to mě přivádí k Belle. S Bellou to bylo velmi podobné. Alice ji milovala téměř od prvního okamžiku, kdy ji spatřila ve své vizi po boku Edwarda. Jen s Lily to bylo ještě mnohem více intenzivnější. Já sám jsem to pociťoval na vlastní kůži. Ona byla prostě výjimečná. Lily pro nás od prvního dne, kdy se Alici zjevila ve vizi, byla velmi důležitá. Proto nás její bolest zasahovala také.

Vzpomněl jsem si, když tento velký dům zel prázdnotou. Nikdo se tady neusmíval. Moje rodina se téměř rozpadala. Alice odcházela tak často, že jsem ji doma skoro nespatřil.

„Je už Lily vzhůru?“ zeptal se mě Emmett, když jsem se posadil na sedačku vedle Esme. Divil jsem se, že Esme není v pokoji s děvčaty.

„Ano. Alice a Bella si ji vzaly do parády. Myslím, že se máme na co těšit.“ Dodal jsem pobaveně a pozoroval přitom Edwarda, který se napřímil. Vím čím to bylo. Myslel jsem na to, jak bude Lily krásná po přeměně.

„Nepochybně krásnější, než je teď.“ Odpověděl na mou nevyslovenou otázku Edward. „Vůbec bych se nedivil, kdyby tady Emmett změnil svou partnerku.“ Šibalsky přitom zamrkal na Emmeta, který se na něj nevraživě podíval.

„Už jdeme!“ zakřičela seshora Alice. Slyšel jsem přerývané dýchání. Nepochybně to byla Lily. Jen doufám, že ji Alice moc netrápila.

„Alice! V tomhle se stoprocentně zabiju!“ povzdechla si Lily zoufale. Všichni jsme se zasmáli. Ano, Alice bude nepochybně problém. Sotva jsme Lily získali a už ji takhle mučí.

„Buď klidná, Lily. Já jsem tohle taky musela snášet, když jsem byla člověk a nemohla jsem se jí ubránit.“ Edward se hlasitě zasmál. Bella na něj tiše zasyčela.

„Takže až nebudu člověk, nebudeš mě nutit, abych se oblékala takhle, že Alice?“ ujišťovala se Lily. Slyšeli jsme, jak se Alice zvonivě zasmála. Pak se ozvaly tiché kroky, které se váhavě zastavily před schody dolů. „Tak jdeme na to.“ Zamumlala Lily.

Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo se na Lily díval s otevřenou pusou. Alice dokonale podtrhla její osobitou krásu, která z Lily vyzařovala. Měla na sobě dlouhé vypasované džíny, které zvýrazňovaly její štíhlé dlouhé nohy a jemně červený top, který z ní dělal stvoření podobné antické bohyni. Opatrně sestupovala po schodech v botách na vysokém podpatku. Každý si všiml, jak se začervenala, když si všimla, že ji pozorujeme s otevřenou pusou.

„Rose, už tě nepotřebuju! Takhle holka je teď moje!“ zaječel Emmett a vrhl se na Lily, která stále opatrně našlapovala. Nepostřehla to, a tak si ji Emmett přehodil přes rameno a nesl ji na sedačku. Rose se na ně pobaveně dívala.

„Tuhle si zamlouvám já.“ Zavrčel pobaveně Jasper a přiskočil k Lily. Posadil se po jejím pravém boku a šklebil se na Emmeta.

„Lily, dnes večer patříš jen mě.“ Zamrkal na ni Edward. Lily se červenala až ke konečkům vlasů. Nejspíš nebyla zvyklá na lichotky. Nervózně si prohrábla vlasy, které měla natočené do velkých loken.

„Nejdřív si tě ale zamlouvám já.“ Řekl jsem vesele a táhl jsem ji za ruku do jídelny. Musíme spolu vyřešit nějaké formality. Emmett na mě vrčel, stejně jako Jasper.

„O co se jedná?“ zeptala se mě klidně Lily, když se posadila na židli vedle mě. Nohy si složila do tureckého sedu.

„Jedná se jen o pár věcí, které musíme zařídit předtím, než tě oficiálně adoptujeme.“ Odpověděl jsem jí. „Musíme prodat tvůj dům ve Forks, změnit tvé příjmení, přestěhovat tě k nám…“

„A co na to řeknou lidé, až mě uvidí s vámi? Nedávno jsem přijela s babičkou a teď budu Cullenová? To nebude příjemné…“ povzdechla si ustaraně.

„Neboj, lidé si časem zvyknou. A až budeš upírka, myslím, že ti lidé budou ukradení.“ Řekl jsem jí smutně. Přeci jen, chystám se připravit o duši dalšího člověka. A ke všemu tak nevinného jako je Lily. „Lily, jsi si jistá, že chceš být jednou z nás se vším všudy? Že se vzdáš svého lidství?“ zeptal jsem se.

„Ano. Jsem si jistá. Něco ztratím, ale mnohem víc získám. Víc, než jsem si kdy jen představovala. Budu mít tři skvělé kluky! O tom sní každá dívka!“ hořce se zasmála, ale já jsem věděl, že Lily se už rozhodla. Stane se upírkou. Stane se mojí dcerou.