Královně ledu, s láskou Jasper

Autorka: Tracy.Hale

6.

ALICE CULLEN

Skoro vyletím po schodech nahoru a vtrhnu do Emmettovy ložnice. Zrovna s Rose leží na pohovce a líbají se.

"Promiňte, ale potřebuju s tebou nutně mluvit, Emmette!"

Vyplašeně na mě pohlédne. Z mých očí musí sršet blesky, protože beze slov nechá Rose Rosalií a následuje mě na chodbu.

"Co chceš?! Zbláznila ses?! Takhle nás rušit... po tak dlouhé době?!" syčí na mě vztekle.

Pohrdavě si odfrknu a vybalím na něj otázku: "Co jsi to sakra udělal?"

Zamračí se. "Nechápu, o čem teď mluvíš."

Chytím ho silně za ramena a zatřesu s ním.

"O Delilah, Belle a Edwardovi!!" křičím.

"Můžeš za to ty."

Mám chuť ho zabít. Svádí to na mě! Zbabělec!

"I ty. Ty jsi to celé vymyslel, že jo? Bella je pryč a Edward miluje Delilah!"

Sundá mé ruce z jeho ramen. Vrhne na mě frustrující pohled.

"To jsem netušil. Je mi líto. Však to bude zase v pořádku."

Nejsem schopná žádného dalšího slova. Rozzuřeně se spustím po schodech dolů. Delilah sedí Edwardovi na klíně. Taky se líbají. Vyhledám Jaspera. Ne proto, že bych chtěla dělat to co všichni v tomhle domě právě teď. Potřebuju pomoct. On jediný to dokáže.

EDWARD CULLEN

Její rudá hříva se mi spustí do obličeje. Usměji se.

"Kdy se rozvedeš s tou... Bellou...?" zakřehotá sladce.

Další úsměv. "Nikdy."

Nahodí vyplašený pohled. Cože?! Edwarde...? "Nejde to a stejně je už pryč..."

Nedokážu si vysvětlit ten pocit. Možná je to tím, že jsem Edward rozdělený na dvě poloviny. Jedna stále milující Bellu a druhá milující Delilah. Je mi ze mě špatně.

To na tom nic nemění...

"Ve skutečnosti mění. Dokud existujete obě dvě, miluju vás obě dvě."

Jak chceš, Edwarde.

Potom vstane a vyběhne z domu. Nemám chuť ji následovat. Je jen uražená a chce jít lovit. Budiž. Ovšem z mých myšlenek mě vyruší Alice s Jasperem.

Edwarde! Slyším ječet Aliciny myšlenky.

Unuděně zamručím. Proč nehledáš Bellu...?!

"Už mě nemiluje."

Protože ty nemiluješ ji!

Protočím panenkami. Miluju Bellu více než svou věčnost. Jak něco takového může Alice říct?! Nebo spíše myslet si...

"Ona se vrátí."

Vtom se do diskuze vloží Jasper: "Jsi povrchní idiot. To z tebe udělala ta pitomá Delilah"

 Hodím na něj zuřivý pohled. "Od tebe se to hodí..."

Nechej toho.

Alice si dává záležet na tom, aby naši rozmluvu neslyšel Jasper.

Jazz za to nemůže. Jen ti říká pravdu.

"Pravdu?! Já vám řeknu, co je pravda! Pravda je, že dělám největší chybu svého života! Miluju Bellu... miluju, slyšíte mě všichni?! Ona ale neví, jaká neskutečná muka jsem prožíval! Kvůli tobě a tobě! Kvůli vám dvěma. Chci, aby věděla, jaké to je. Nechci se jí mstít. Tak mě prosím vás nechte na pokoji!"

ALICE CULLEN

Edward je jako malé dítě. Malá Ashley vezme Alexovi bábovičku a Alex za to příště Ashley nic nepůjčí. Pomsta. Ej si sedí na sedačce. Rozzuřený. A kdo ví, co dělá Bella! Vidím ji jen pořád běhat po lese... Edward a Bella! Dvě poloviny tvořící celek... Proč se tak zlobí?! Bojím se, že se stane něco co je nenávratně oddělí. Bojím se, že potom už bude příliš pozdě.

Edwarde... ona tě miluje více než cokoliv jiného. Proto odešla. K tvému dobru. Ona neví, že to děláš naschvál. Ona to neví. Je mi tě líto, bráško. Jsi pěkný hlupák!

"Nech toho, Alice... ty sis prožila stejnou situaci jako Bella. Víš, jak se teď cítí, takže si myslíš, že jsi napřed a že jsi lepší než my v těchto věcech!"

A taky je to pravda.

"Nechme toho." Zakoulím očima a s Jasperem odejdeme. Sedneme si na pohovku ve své ložnici.

"Alice, měla by ses uklidnit... Vše bude okay."

Přikývnu a neubráním se úsměvu. Úsměvu na muže mé věčnosti. Tento anděl mě pohladí po vlasech. Vůbec mi nevadí, že mi rozcuchá účes. Teď už mi nevadí nic. Soustředím se jen na Jasperovy rty a na smích doléhající k nám z Emmettovy a Roseiny ložnice. Přes všechny problémy se stane tahle chvíle tou nejkrásnější v mé a Jasperově věčnosti!