Královně ledu, s láskou Jasper

Autorka: Tracy.Hale

5.

"Není to nic zvláštního. Jen... vím něco o té Delilah."

Nakrčím čelo. Jsem si skoro jistá že mi lže. Ale jen skoro, takže možná mluví pravdu. Ovšem přeruší nás Rosalie, které jakoby se nic nestalo vtrhne dovnitř.

"Emmette... potřebuju... s tebou... mluvit."

Nikdy jsem neviděla Rose takhle nervózní. Emmett na mě hodil zmatený pohled a omluvně se usmál. Přikývla jsem. Chápu, že Rose je pro něj důležitá. A přece jen - radši o té Delilah nic nechci slyšet. Stačí mi, že vypadá skoro dobře jako Rose (čímž je prakticky nadlidsky krásná, což dává smysl, když je upírka) a Edward ji miluje. Další důvody k depkám už nechci!

EMMETT CULLEN 

Kráčím za bohyní, která mě vede nahoru do ložnice. Nemůžu od ní odtrhnout pohled a hlavou se mi honí miliony myšlenek. Co chce? Promluvila na mě - to něco znamená. Byla nervózní - to něco znamená. Vše něco znamená a já nevím co! Už to nevydržím.

Konečně se otevřou dveře ložnice. Vejdeme dovnitř. Pořád mám zavrtaný pohled na ni.

Otočí se, beze slov ke mně přijde a políbí mě.

Je to neuvěřitelný pocit cítit zase její rty na svých. Jako se topící znovu nadechne. Když po asi minutě přestaneme, blaženě se na mě usměje.

"Díky," vydechnu jen. "Bylo to těžký.... bez tebe."

Pohladím jí vlasy. Po tak dlouhé době je to hotové požehnání.

"Mýlíš se. To bez tebe." Začne se smát.

Lehce jí smích oplatím. Od téhle chvíli se věci v mé věčnosti vrátily do normálu. S Rose pokračujeme v nočním rušení Esmé. Naštěstí nás toleruje, po takové době bez sebe to i chápe... :-) Ovšem Delilah už se u nás v domě perfektně zabydlela... Myslím, že to Edward přehání.

ALICE CULLENOVÁ

Edwarde, vidím, že to dopadne špatně, pokud něco neuděláš. Zašklebí se na mě.

"Předtím jsi taky viděla to s Bellou a Jasperem."

Vím, že za to můžu já a že mi teď nevěříš.

Neodpoví. Možná je to kvůli tomu, že právě Bella vchází dovnitř. Posadí se na nejvzdálenější místo na sedačce od Edwarda a pustí si televizi. Přepíná programy. Potom nechá běžet MTV, ale nedívá se. Vypadá to, že nad něčím usilovně přemýšlí.

"Alice?"

Vzhlédnu.

Bella se mnou nepromluvila od té doby, co jsem se vrátila.

"Já odcházím. Carlisle a Esmé už o tom ví."

Vytřeštím oči a všimnu si Edwardovi reakce. Tvář mu ztuhne a on není schopen se ani nadechnout.

"Proč...? Bello... vždyť tohle je tvůj... domov!" začnu zmateně šermovat pažemi.

"Ty jsi taky odešla. Nechci tady být, když je tu ona." Bylo jasné, že myslí Delilah. Ani se chudince Belle nedivím. Edward to přehání. Nevím o co jemu a Emmettovi jde, ale nic dobrého to zřejmě nebude.

Vidíš, Edwarde? Já tě varovala.

Ej na mě vrhne zlobný pohled. Nepromluví.

Možná bys měl něco říct.

"Bello, to není nejlepší nápad." Hlas se mu chvěje.

"Ty mi do toho laskavě nemluv, když za to sám můžeš."

Eji, má pravdu. A už teď je pozdě. Je mi líto.

"Není!" skoro to zakřičel.

Bella na něj zmateně pohlédne.

"Mějte se tady hezky."

Potom vyjde z domu a dá se do běhu. Nikdo z nás ji nechceme dostihnout. Bylo by to zbytečné.

Opravdu je mi to líto.

"Miluju ji."

Já vím, že Bellu miluješ.

"Ale já nemiluju Bellu."

Tady něco nehraje. Bojím se, že bude pokračovat. Bojím se, že to myslí vážně.

Doufám, že si děláš legraci!

Výraz v jeho očích mi jasně napovídá, že nedělá.

"Já miluju... Delilah."

To jméno se mi teď příšerně znechutí. Delilah - odplivnutí. Mám chuť tu Delilah zabít. Už kvůli Belly. A Edward mě zklamal. Myslím, že bych měla něco udělat. Za vše můžu přece já. A taky už vím, co udělám. A udělám to HNED TEĎ!