Královně ledu, s láskou Jasper

Autorka: Tracy.Hale

3.

"Čeho ještě?" pobídnu ji.

Nadhodí zmučený výraz. "Své reakce." Chvíli mi trvá, než si ta slova správně vyložím - a když pokračuje, uvědomím si, že veškeré mé pokusy o vyložení významu byly marné.

"Co když se stane něco, co oba nechceme?" Bella si potrpí na silné filozofické otázky. Zvykl jsem si, ale někdy mě stále překvapuje.

"Nestane. Nikdy nebudeme jednat tak, jak nechceme."

Přikývla.

Už se ze mě pomalu stává Sokrates. Jen tak dál. Potom se na jejím krásném obličeji objevil pokřivený úsměv, který určitě pochytla po Edwardovi. Oplatím ji ho, ale má tvář má daleko k té její bezchybné.

EMMETT CULLEN

Nemůžu už dál žít bez jejích polibků. Je to utrpení. Nedokážu ji jen pozorovat - já chci více. Chci ji. Od té doby, co se má Rose (která už mi nepatří) vrátila je to ještě horší. Přežíval jsem, když jsem nemusel sledovat pohyby jejího bezchybného těla a tváře. Teď ale umírám, když mě tíží skutečnost, že žádná část jí samotné nenáleží mně. Možná bych k ní měl prostě přijít a - ne, to ne.

"Měl by ses sebrat." Kdo jiný by tohle měl říct, než Edward? Přitom on sám by se měl sebrat! Jeho Bella se mu ztrácí s Jazzem. Kdo by to kdy řekl?

"Máš pravdu," připustí trpce. Proč s tím nic neděláš?

"Mám jít za Jazzem a zabít ho? Nebo za Bellou a přemlouvat ji? To ne. Chci, ať je šťastná." Lepší to než jen sedět a čekat, že ti zase padne kolem krku.

"Ty máš co říkat," zamručí otráveně. Snad víš, co si Jazz myslí. Miluje ji? Sleduju jeho výraz. Nahání mi strach.

"Ano. Ale nechce si to připustit. Miluje Alici navždy. A Bellu teď. To samé cítí Bella, podle jeho myšlenek." Budeš dál čekat?

"Nevzdávám se." Hodně štěstí.

"Díky," zamumlá.

Poté uslyším podpatky Rose. Vzápětí se objeví vedle nás. Cuknu sebou při pohledu na ni - na anděla.

"Carlisle a Esme navštívili Alici na Aljašce. Daří se jí dobře. Ale ještě neplánuje návrat."

Když si uvědomím, že na ni zírám s otevřenou pusou je mi trapně, takže rychle scvaknu zuby. Rose na mě pohlédne a... opravdu se usměje? Šokovaně jí úsměv oplatím.

"Dík za informaci, Rose."

Přikývne, věnuje mi další pohled a odkráčí ven. Je to lepší, pomyslím si.

Edward okamžitě zareaguje: "Týden."

Ušklíbnu se. "Znáš Rose... spíše měsíc." Přikývne a uchichtne se. Tentokrát bych měl vyhrát.

BELLA CULLENOVÁ

Procházím se nervózně po pokoji. Mé nový boty se ozývají v dokonalé frekvenci na podlaze.

"Bello, mohla bys prosím tě přestat?" procedí skrz zuby Jasper.

Zastavím se a pohlédnu na jeho krásnou tvář. "Promiň. Jsem jen... nervózní."

Vstane a přijde až ke mně. Naše těla se dotýkají. Cítím jeho svaly pod černým trikem, která má právě na sobě.

"Není důvod být."

"Já vím, ale přesto... co přesně Alice viděla? Dojde snad mezi námi k něčemu?"

Pokrčí záhadně rameny. Neodpoví. Nevím, zda unesu jeho rty na těch svých. Nemůžu Edwarda podvést, když ho miluju. Více než cokoliv jiného. A přesto Alice viděla, že budu s Jasperem. Nahání mi vše tohle hrůzu.

"Bello... Musíš vědět, zda chceš mě nebo Edwarda."

Zhluboka jsem se nadechla a pověděla mu: "Svého muže budu vždy milovat. Navždy. I teď ho miluji. Ty jsi... malá svislá přímka na mé časové ose. Teď miluju i tebe. Ale jsi jen svislá přímka. Edward je celá délka té osy. Chápeš, co tím myslím? To samé co ty a Alice. Já jsem to samé pro tebe co ty pro mě."

Sledovala jsem jeho výraz. Chvíli tvrdý, posléze vystrašený a nakonec usměrněný.

"Souhlasím." To stačilo. Stačí to právě teď. Vzal pramen mých vlasů a přičichl si. Spokojeně zamručel. Neubránila jsem se úsměvu a on také ne.

A potom... vzal můj obličej do dlaní. Vpíjel své oči do mých, jeho tělo do mého...

"Stane se," zašeptal.

"-co se má stát," dopověděla jsem za něj a nyní už nebylo daleko k tomu, aby se do mých rtů vpily i jeho. Ovšem jsem vděčná, že k tomu nedošlo. Díky naprosto nevídané situaci, která náhle proměnila tuhle milostnou chvíli v boj mezi třemi mrtvými srdci...