Královně ledu, s láskou Jasper

Autorka: Tracy.Hale

1.

BELLA CULLENOVÁ

Po tváři mi přeběhl úsměv. Jasper vyprávěl skvělý vtip o blondýnách. Rose se zatvářila kysele a odešla. Začala jsem se smát pod polštářem a Jasper mi lehce položil ruku na rameno - kamarádské gesto. Poslední dobou mě velice těšil bližší kontakt s ním. Jako bychom překonali vše, co našemu přátelství stálo kdysi v cestě. Vtom dovnitř vešel Edward. Přelétl přes nás svým pokřiveným úsměvem a zastavil se u mě. Chvíli mě a Jaspera sledoval v bouřlivém smíchu a potom si přisedl na sedačku k nám. Vzal můj obličej do dlaní a políbil mě. Jasper se ušklíbl, vstal a odešel za naštvanou Rose ven.

"Jak ses měla?"

"Myslíš těch pět minut, co jsi tady nebyl?" zakřenila jsem se. Přikývl a pohladil mě po vlasech. "Jasper mě bavil skvělými vtipy. A co ty?"

"Bez tebe žalostně." Musela jsem přikývnout - z mé strany tomu taky tak bylo. Nebýt vtipů, už jdu za Edwardem na lov. Potom vstal a vzal si od Alice Reneesme.

"Ahoj, tati," pozdravilo ho svým krásným sopránem. Usmál se. Neodolal. Jako Alice a já.

"Zlatíčko, ahoj. Jak ses měla?" Začala mu "vyprávět" svých pět minut bez něj. Smál se, když došlo na Aliciné rozčilení, když Reneesme nechtíc shodila starožitnou vázu. Beztak to udělala schválně - upír nikdy nic neshodí. Ani poloviční. Neubráním se úsměvu - i když Esme nebude zrovna ráda... =)

"Jaspere!" zavolám na svého... nového nejlepšího kamaráda. Zní to krásně. Před pár měsíci bych se smála tomu, kdo by někdy řekl, že já a Jasper k sobě nakonec najdeme cestičku.

"Copak, Bello?" Ve vteřině je u mě. Nemohu si nevšimnout, jak krásně dnes voní. Zastínil svou sladkou upíří vůni novým parfémem. Který jsem nedávno tak pochválila.

"Hmm," přičichnu slastně a až potom mu objasním důvod mého volání na něj: "Nechceš jít dneska večer na lov? Já, Edward, Alice a ty?" S úsměvem přikývne. Jeho oči už jsou ztmavlé žízní. Krev potřebuje. Jako my všichni upíři.

"Bello, nejdeme se někam projít?" Zvědavě na něj kouknu. Zazubí se. Tiše přikývnu jako on a vyjdeme z domu. Procházíme se po lesní cestě. "Co potřebuješ, Jazzi?" Těkavě kouká na mě a za mě a kolem mě a odpověď se stále nenaskýtá. Jemně do něj píchnu prstem. Odkdy upíří spí...?

"Ehm, no totiž, Bello... Už musím jít!" Než se stačím vzpamatovat, už tady není. Rozběhnu se za ním. Srazíme se v obývacím pokoji v domě. Tázavě na něj pohlédnu a on zmizí ve své ložnici. Dobře. Něco se děje. Edward na mě hodí opravdu hodně zvláštní pohled. Sama v něm nic nedokážu vyčíst. Alice si hraje s Renesmee a všichni vypadají klidně. Klidněji než já a Jazz. Rozhodnu se ho pronásledovat. Díky tomu se za vteřinu objevím v jeho ložnici.

"Jaspere," jeho jméno vyslovím velice zřetelně, "nechceš mi povědět, co se děje?" Výraz v jeho očích mi napovídá, že nemůže. Nemůže? Je to snad kvůli Alici? Viděla by to? Musí se rozhodnou rychle?

"Dobře, jak myslíš." A zmizím jako on v lese. Po pravdě řečeno jsem zmatená a více než to.

EDWARD CULLEN

Něco se děje s mou Bellou. Od té chvíle, kdy začala být velká kamarádka s Jasperem. Opět lituju, že nedokážu číst v její mysli. Jasper neustále počítá nebo myslí na filmy, abych do jeho mysli nemohl nakouknout. Štve mě to. Jak jinak zjistit, o co tady kráčí...?

"Edwarde?" Hned se otočím za líbezným hlasem mé ženy. Usměji se.

"Copak?"

Přijde ke mně a políbí mé rty svázané obavami. Chvíli hrajeme hru jako děti na hřišti a potom nás přeruší Rosalie.

"Alice je pryč." Všichni členové rodiny vytřeští oči. Jasper ztuhne.

"Jak to víš?" opáčím.

"Odešla před chvílí. Jela na pár dnů na Aljašku. Prý si musí něco urovnat v hlavě."

"Proč nám nic neřekla?" zvolá vyděšeně Esme.

Čistý řez. Kolikrát už? Je k ničemu - přesto.

"Mně se neptejte." Rosalieniny dokonalé oči zabloudí k mé Belle. Všichni se na ni podíváme. Sklopí hlavu dolů.

"Nevím nic." Jasper se tváří, jakoby do něj uhodilo. Sleduje mě a Bellu a zdá se, že odchod Alice mu je teď... ukradený? Potom vstane a odejde do své ložnice. Bella hned utíká za ním. Už vím, co se tady děje - něco končí a něco začíná. Už to chápu.