Královně ledu, s láskou Edward

Autorka: Tracy.Hale

4.

Pohlédnu do Belliných očí. Zdají se být zmatené. Nebo naštvané? Je mi zase úzko, že si právě teď nedokážu přečíst její myšlenky! Ale musím se soustředit. Zrůda stojí přede mnou. Ta zrůda, která chtěla zabít Bellu. Smysl mého života. Mé věčnosti. A teď zabiju já ji.

"Možná máš nějaké poslední přání?" zeptám se jí.

Emmett nahodí úšklebek. Jsi pašák, pomyslí si. Chceš ji nechat žít, co? Možná bys ji neměl zabíjet... klidně to udělám za tebe.

Tiše na Emmetta zavrčím. Snaží se mě vyprovokovat, vím to. Uklidní mě až Carlisleovi a Esminy myšlenky.

"Zabít ji," zasyčí. Tím samozřejmě myslí Bellu. To mě usvědčilo. Bude mrtvá dříve, než si uvědomí, že ji opravdu zabiju. Chystám se jít do boje s ní - pokud se to dá nazývat boj, jen jí utrhnu části těla a ty pak spálím - když v tom mě přeruší Bella. Bella. Bella.

"Edwarde! Počkej!" Slyším zmatené myšlenky všech Cullenových a Haleových. Zvědavě na ni pohlédnu. Ve tváři se jí jeví smrtelný výraz. Strach? Ne, spíše bolest. Uvnitř.

"Bello, zbláznila ses?" zašeptám.

Rázně zavrtí hlavou. Rozhlédne se kolem sebe. Možná hledá pomoc. Nebo podporu. Ale nikdo neví o co se Bella snaží. Tím pádem jí ani nemůžou pomoci.

"Nechtěla mě zabít schválně... Můžeš za to ty."

Její slova mě pálí v krku. Pocit zoufalství se mi volně rozplývá studeným tělem. Moje láska mi tohle řekla do očí. byla to pravda, ale řekla mi to Bella. Bella! Ach, neměl bych v duchu stále opakovat její jméno.

"Ale málem by tě zabila. Je to zrůda. Chtěla tě zabít i teď! Před chvíli to řekla!"

Bella se při těch slovech otřásla a vytrhla svou ruku z Aliciného sevření. Šla přímo k Delilah. Přistoupil jsem o krok blíže, ale Carlisle mě zastavil.

Nech ji. Má pravdu. Má na to právo - to tys ji přece nechal jít. Nemůžeš teď přijít a chtít ji zpátky. Ona stále nese následky. Opustil jsi ji podruhé. Myslím, že její trpělivost je u konce, i když tě miluje více než cokoliv jiného.

Vzal jsem si Carlisleova slova ke svému mrtvému srdci. Má naprostou pravdu. Kdybych mohl plakat, zhroutil bych se v klubíčku na zemi.

"Delilah, pamatuješ na to, co jsi mi dnes řekla...?" promluvila k ní tiše Bella. Stála jen pár centimetrů od ní.

Ta zrůda přikývla a v očích se jí odrazil soucit. "Nezapomněla jsem. A pokud mě chceš zabít, udělej to. Teď hned. Oni ti v tom nezabrání. Zakážu jim to."

Byl jsem připravený jí v tom zabránit - to všichni z nás. Jen jsme čekali na vhodnou příležitost. Vypadalo to, že čas ubíhá ještě pomaleji než bylo v tuto chvíli možná. Byl jsem si jist, že se zastavil a nechce se pohnout. To čekání mě znervózňovalo. Ať už to přijde - ta chvíle kdy Delilah bude chtít na Bellu zaútočit a já konečně budu moct tu zrůdu zabít. Ovšem vyhlídky nebyly dobré. Musely uběhnout už dvě minuty a já začínal věřit v to, že Bella a ta zrůda používají nějakou tajnou komunikaci. Dokonce jsem ani neslyšel myšlenky té zrůdy. Bella ji určitě zaštítila. Dívaly se sobě pořád do očí. Ten pohled jim už zornice musel pálit.

Carlisle pustil mé sevření. Věnoval jsem tu dobu čekání myšlenkám ostatních.

Co když chudinku Bellu opravdu zabije? Bella se nechá... co bude dělat Edward bez ní? Určitě se taky zabije... ach, to ne... Tohle se nesmí stát. Edward a Bella patří k sobě. Nikdo z nich nesmí zemřít... Tohle si myslela Esmé. Vždy strachující se.

Chtěl jsem se na ni usmát, ale zapomněl jsem, jak se to dělá.

Myšlenky Rose byly docela odlišné: Kdy už to čekání skončí?! Edward si tu stojí jako socha a myslí si, že Bella ho pořád miluje... Je naivní malý hlupák! Radši jsem měla zůstat doma a neztrácet tu čas...

Vrhl jsem na ni zuřivý pohled. S uličnickým úsměvem nadzvedla jedno obočí a pomyslela si: Idiote!

Radši jsem přešel k myšlenkám Emmetta: Mohlo by se to strhnout v pravou ženskou bitku... Wow, dvě kočky v akci! Delilah proti Belle... aspoň by to byla nějaká podívaná. Edward by se taky nenudil... Jen ať už se něco strhne, je to fakt nuda! No, třeba bude lepší představit si Rose - Otřásl jsem se a urychleně přešel k Alici.

A ta nezklamala: Nic nevidím. Ani jedna z nich se nerozhodla, co se bude dít. A i kdyby ano - Bella používá svůj štít proti mě. Znemožnila mi vize, ach bože... Bojím se o ni. Chudinka Bella a co pak Edward...

Všiml jsem si, že Jasper Alici pevně svíral ruku. Má Alice... má starosti. A má rodina taky... jsem zvědav, co se stane...

Nakonec jsem si nechal Carlislea, protože jeho myšlenek jsem se obával nejvíce. Vždy si myslel pravdu. Nebo spíše měl vždy pravdu. To mě děsí. Ať už je všemu konec. Já svou rodinu ochráním, Bella je občas pošetilá...

Zakoulel jsem očima a vrhl pohled na svou lásku. Stála zády ke mně, ale měl jsem možnost vidět Delilah. Tvářila se klidně a skoro se usmívala. Znovu jsem se vkradl do mysli Rose, abych zjisti, jak se tváří Bella. Dělá jakoby jí to bylo jedno! Vždyť se usmívá!

Aha. Tohle se mi vůbec nelíbí. Mají snad svůj plán? Když KONEČNĚ přestalo to čekání, stalo se něco, co z nás nikdo nečekal.

Delilah se na Bellu teď už opravdu usmála a objala ji. Slyšel jsem, že jí do vlasů zašeptala: "Děkuju."

Myslím, že se mi podařilo něco strašného. Sblížil jsem ďábla s andělem.