Královně ledu, s láskou Edward

Autorka: Tracy.Hale

3.

EDWARD CULLEN

Připadám si jako smyslů zbavený. Nemáme ani žádný plán. Jediný plán je zachránit Bellu před Delilah. Já hlupák! Ohrozil jsem život své lásky... kvůli... pomstě?! Chce se mi samotnému zemřít. Utíkám lesem a nejradši bych v něm ležel mrtvý. Koutkem oka pozoruji Alici běžící za mnou. Snažím se v jejích myšlenkách vyčíst nějaké nové vize. Po pár dalších sekundách doběhneme na místo. Ovšem po Belle ani Delilah vidu nebo slechu není... Vystrašeně pohlédnu na svou rodinu. Vypadají zmateně. Na Alici jde vidět, že se snaží o koncentraci k vizi. Naštěstí se jí to podaří a já si ihned přečtu, že Delilah nese Bellu někam pryč od Forks. Bella vypadá velice malátně a slabě. Zavrčím. Mám chuť jí zabít ještě více... A nejhorší na tom je, že Emmett se vůbec netváří jakoby mu to bylo líto! Právě naopak! Alice se mě snaží uklidnit, prý máme ještě pět minut čas. Pět minut. Pche! Tolik nám snad ani nestačí.

A vtom ucítím pach. Pach Delilah a Belly. Vytřeštím oči. Přibližují se. Tohle místo jsme našli správně, akorát o trochu dříve!

"Co uděláme?" zašeptám. Všichni ke mně vzhlédnou. To čekají odpověď ode mě?

"Rozdělíme se." Carlisle to převzal. A je to docela dobrý nápad. Nejlepší pro tuhle chvíli. Rozdělit se. Já s Alicí a Jasper jdeme na sever, Emmett a Rosalie na východ a Carlisle s Esmé na západ.

Z jihu přijde Delilah s Bellou. Uběhneme jen dva kilometry a zastavíme se. Pokud náš pach ucítí, bude zmatená a bude si myslet, že to je Bellin pach. Což je dobře. Alice si sedne na zem za vysoký ulomený strom. Přiloží si ruce na hlavu a usilovně se věnuje vizi.

"Nemáme čas. Chce ji ihned zabít. Bella je velice slabá," šeptá a hlas se jí chvěje.

"Zaútočíme ihned?" zeptá se polohlasem Jasper. Alice na mě tázavě pohlédne. Edwarde? Jsi připravený? Rázně přikývnu. I když se připravený vůbec necítím.

Vlastně je to maličkost - jde jen o to zabít Delilah dříve než zabije ona Bellu... Na nic nečekám a utíkám zpět. Má rodina je mi opět v patách. Všichni se k nám připojili. Jakmile zastavíme, jsme přímo před přicházející Delilah. Bella se loudá za ní, její ruku těžce svírá ruka té falešné rudovlasé upírky. Má Bella vypadá tak smutně. Pod očima má fialové kruhy, duhovky černé, oblečení zčásti potrhané... Ona jí ublížila. A jsem si jist, že ještě ubližuje. Když ne fyzicky, tak psychicky. Já to nedovolím. V téhle strašné chvíli, kdy právě odchází má věčnost - má Bella - si vzpomenu na Williama Shakespeara. Je zvláštní, že jeho cituji vždy v těch nejtěžších chvílích. Ovšem teď když hledím do očí mé věčnosti, napadají mě samy od sebe.

Ach, ona teprv učí zářit svíce.

Jak v uchu černochově náušnice

žhne v tváře její spanilost,

nad lidský pomysl i nad žádost.

Jako když holubička k vranám sedne,

tak jiných krása vedle její bledne…

Soucítím s Romeem. Soucítím s Bellou. Miluju Bellu. Chci ji pomstít. Jediné co si přeju je vidět Delilah "mrtvou". Nechci ji už nikdy vidět otevřít její topazové oči. A slibuji, že se o tohle postarám.

Beze slov chytnu ruku Belly, kterou ji svírá ta zrůda a dám si ji do své. V očích jí vidím strach a úlevu. Teď když cítím její kůži na své připadám si jako největší sobec, když jediné co mě teď trápí je skutečnost, že už mě nemiluje. Mám chuť si kleknout na kolena a prosit ji, ale zas tak sobec nejsem. Chci to nejlepší pro ni. A když to nejsem já, odejdu. Měl bych její ruku dát Alici, zabít tu zrůdu a odejít. To taky udělám. Když jsem si jist, že je má Bella v bezpečí, vychutnám si teď svou pomstu. Pomstu mé lásky.

Pohlédnu do topazových očí zrůdy. Smějí se. Ty oči se smějí!

"Co jsi jí chtěla udělat?" zavrčím. Nemůže utéct. Jsme kolem ní rozestoupeni.

"Zabít ji!" zasyčí.

Všimnu si, že Bella sebou cukne.

"Proč?" vyrazím ze sebe. Jsem si jistý, že jí co nejdříve zabiju.

Slyším její myšlenky. Sám jsi mi řekl, že pokud budeme existovat obě, budeš nás obě milovat.

Celý strnu. Můj dech se zrychlí. Dostala mě. Místo abych dostal já ji. Opravdu za to sám můžu. Jak jsem tohle mohl říct?! Pamatuji si to, ale jak jsem jen mohl... tohle mé Belle udělat?! Nakonec si na ta kolena budu muset kleknout. Kdo ví, co jí vše ta odporná zrůda napovídala... Jsem připraven se pomstít. I když v tuhle chvíli by spíše Bella měla zabít mě.