Královně ledu, s láskou Edward

Autorka: Tracy.Hale

2.

EDWARD CULLEN

Uběhl týden - jak krátká doba v mé věčnosti. Bella ani Delilah se stále nevrátily a Alice nevidí své vize. Připadá mi to vše jako hodně špatný sen. I když pomalu zapomínám, co to vlastně sen je...

Převlíknu si tričko a kalhoty. Možná bych to ani neudělal, kdyby mě k tomu Alice nedonutila. Podívám se na svůj odraz v zrcadle a nevím proč, ale vzpomenu si na Belliny obavy někdy strašně dávno, až je mi divné, že si to ještě pamatuju. Když se mě ptala, zda půjdu na fotkách vidět. Neubráním se lehkému úsměvu. Přece jen se mi začíná "vracet krev do žil". Miluju lidské slogany.

Ozve se zaklepání na dveře. Alice. Uslyším její myšlenky ještě dříve, než vejde. Jenom plánuje zaklepání.

"Co potřebuješ, Alice?" zeptám se, když dveře zavržou a otevřou se.

Měla jsem vizi.

Pozvednu obočí a Alice mi naskytne dokonalý náhled na Bellinu budoucnost. Utíká lesem.

"No to je fakt zajímavá vize," odfrknu si.

Zakoulí očima - vidím to za sebou v zrcadle.

Edwarde, Delilah dělá to samé.

"Nedávají si závody, že ne? Je v tom něco víc, že?"

Přikývne.

"Jakmile uvidíš něco nového, dej mi vědět." Další přikývnutí z její strany.

Potom odejde a dveře se s prásknutím zavřou. Možná bych měl jednat dříve, než Alice uvidí něco horšího. Ale zatím je to jen vize. Nemusí se to stát. Třeba Bella utíká sem (při tom pocitu se v mých očích objevil zvláštní výraz, asi pocit štěstí). A Delilah také. Vždyť by se už měly vrátit. Doufám v to.

Mám dost okukování se v zrcadle a raději jdu dolů ke křídlu. Posadím se a začnu hrát první tóny. Opět Bellinu ukolébavku.

Emmett právě přichází. Posadí se na zem a poslouchá.

Myslíš, že to Bella uslyší a přispěchá za tebou?

Celý Emmett. Nikdy nepřichází s dobrými úmysly. Naštvu se a přestanu hrát.

"Ne. A ani nechci, aby to udělala. Pokud ti mé hraní vadí, běž pryč."

Pokrčí rameny a vstane. Oddychnu si, když opravdu odejde. Teď už mě snad nikdo nebude rušit. Můžu se soustředit jen na Bellu. Vidím její obličej, vlasy, slyším její hlas... mám dokonalé fatamorgány. Přestanu s hrou dříve, než se z toho zblázním.

ALICE CULLEN

Rose na mě vrhne zuřivý pohled a neobtěžuje se odejít z mé a Jasperovy ložnice. Přijde si sem, začne řvát na celé kolo a je jí to jedno! Samozřejmě kvůli totální blbosti - někam se jí poděly "ty obrovské natáčky"...

"Já přemýšlím nad tím, kdy se Edward zcvokne a ty tady řešíš natáčky! Někdy to fakt přeháníš, Rose."

Jasper přikývne a snaží se jí uklidnit. Ta ale ještě více vypění. Nakonec se Jazzovi povede odtáhnout ji pryč. Vlkodlaci se vzdálili od Forks, takže se můžu aspoň na chvíli v klidu věnovat svým vizím. Stále vidím jen Bellu a Delilah, běžící po lese. Ve stejném směru a někam daleko od Forks. Znepokojuje mě to. Ze schodiště ke mně doléhá hádka Jaspera a Rose. Tohle mi v koncentraci opravdu nepomůže. Musím se více snažit, abych mohla vidět více - detaily. A potom má vize přijde.

Uvidím Bellu. Ležící na zemi. Nad ní se sklání Delilah. A chystá se jí utrhnout...

"NÉÉÉÉÉÉ!" slyším samu sebe ječet.

Ve vteřině se u mě objeví Edward. Ležím na zemi a skoro se kroutím v křečích. Zvedne mě a vše si ihned přečte. Výraz v jeho tváří se nedá popsat. Pro tohle opravdu neexistují slova. Je zděšený, vzteklý, rozpolcený, beznadějný, vystrašený,...

"Půjdeme po pachové stopě a podle tvých vizí se zorientujeme. Musíme ji zachránit a zabít tu... Delilah," její jméno pronese jako odplivnutí.

Věděla jsem, že k tomuhle jednou dojde. Věděla jsem, že má ta mrcha něco za lubem. A tentokrát si vybrala velkou kořist - Bellu. Přikývnu. Na nic nečekáme a vyletíme oknem. Celá naše rodina je nám v patách.