Královně ledu, s láskou Emmett

Autorka: Tracy.Hale

4.

"Bello," slyšela jsem cukrovat Edwarda sedícího vedle mě Belle do ucha. Rozzuřeně jsem na okamžik zavřela oči. Emmett na mě trochu šokovaně pohlédl. Sama nevím, proč se tak chovám - možná je to tím, že už se mi měsíc nesnesitelně stýská po člověku, kterého už zřejmě nikdy neuvidím. Pardon, on není člověk - po upírovi... Uvedeme to na pravou míru - stýská se mi po Marcovi!

Edward na mě zvědavě pohlédne. Zakoulím očima a Bella se zatváří ustaraně.

"Rosalie!" vběhne dovnitř Alice. Ve tváři šokovaný výraz. Nadzvednu obočí. "Pojď se mnou."

Neochotně vstanu a odkráčím za ní. Je mi jasné, že Edward poslouchá. Je až příliš zvědavý.

"Řekla jsi mu, kde bydlíme?!" Má odpověď zní ne. Obě víme, o kom je řeč. "Cítila jsem pach neznámého upíra. Čerstvý."

Je TADY?! Beze slova vyběhnu před dům.

"Marcu?" zašeptám. Nic. Zkouším to znovu a znovu.

Místo odpovědi se vedle mě objeví. MARC. Po měsíci se mi naskytne šance pohlédnout na dokonalost přede mnou.

"Co tady děláš?!" málem jsem to zavřeštěla. V téhle chvíli jsem ani nebyla šťastná, že ho vidím. Místo odpovědi mě zavedl dál od domu.

V dostatečné vzdálenosti spustil: "Chtěl jsem tě zase vidět, Rose. Nedokážu žít bez tvých očí a bez tebe samotné. Vím, že bych ti to asi neměl říkat, ale... znáš ten pocit, když sedíš v divadle a před tebou se odvíjí nejúžasnější show tvého života?"

Zvědavě jsem přikývla. "A potom ta show skončí. Opona divadla se zavře a ty němě zíráš na tu krásu, co jsi viděla a ona zmizela. Ty jsi ta show v mém životě. Ale já nechci, ať se opona zavře. A hodlám tomu zabránit."

Nebyla jsem schopná nějak zareagovat. Jsem si jistá, že má kořeny v Shakespearovské rodině. Teď cítím štěstí. Zaplaví mě teplo - teplo v mém ledovém těle bez krve a tepu.

"Opona se nezavře. Aspoň teď ne," opáčím totálně oslněná. Děkovně se usměje a chytne můj obličej jemně do dlaní. Tentokrát se dotýkají naše tváře. Tahle chvíle je mimořádně krásná. Máme do sebe zabořené obličeje a přitom chtíč políbit se není silnější než pohoda, která z tohoto okamžiku plyne.

"Víš, co bych teď zase udělal...?" Usměji se a přikývnu. V duchu si slíbím, že jednou to udělám JÁ SAMA.

"Ty se chceš... rozejít?! Tohle se přece neděje. Máme spolu být věčně. To ty sis mě tenkrát zvolila!" kroutí nechápavě hlavou Emmett.

Místo odpovědi mu položím na stůl svůj prstýnek.

"Zabiju ho, pokud ti zkřiví jediný vlas," procedí ještě skrz zuby. Tahle chvíle je celá zvláštní. Jako bych byla rozdělená na dvě Rosalie - jedna, která skoro 100 let miluje Emmetta a vždy bude. Druhá, která Emmetta milovat PŘESTALA a chystá se odejít s jiným.

Chtěla bych pokleknout a začít se omlouvat a... plakat. Chybí mi pláč. Místo toho všeho ale zašeptám poděkování a vyskočím oknem na příjezdovou cestu. Nasednu do svého BMW a jedu za Forks, kde se ke mně Marc přidá. Taky se tak stane.

"Miluju tě," pošeptá mi láskyplně do ucha. Dříve než stačím odpovědět, cítím jeho ruku držící mě pod krkem. Vytřeštím oči a zastavím u krajnice.

"Co to děláš?!" vykřiknu. Místo odpovědi začne jeho ruka putovat po mých nohách. Je novorozený - tudíš tisíckrát silnější než já.

"Rose, buď hodná a budeš to mít rychle za sebou." Pohlédnu do jeho očí a vidím v nic svůj odraz. Obličej mám zkřivený strachem.