Královně ledu, s láskou Emmett

Autorka: Tracy.Hale

2.

"Ani jsem se nepředstavil. Jmenuju se Marc." Pozvednu jedno své dokonalé obočí. Marc? To je kruci kdo?

"Hm a co chceš? Co děláš tady ve Forks?"

"Ve Forks?" uchcechtne se a dělá, že se rozhlíží po okolí. Zapomenu, že jsem pár mil od Forks a zakoulím očima. Prohlížím si ho. Je krásný - jako každý upír. Ale přitom mnohem... krásnější? Má v sobě prostě mnohem více než ostatní. Připadám si v jeho přítomnosti nejistá.

"Proč tady jsi?" opáčím.

"Na lovu," koukne na hlavu medvěda ležící vedle mě. Jako kdyby mě to nenapadlo samotnou... Myslí si snad, že jsem blbá blondýna?!

"A jak dlouho tu jsi? Moc upírů v okolí není. Jen my."

Nakrčí čelo. "Je vás více?"

Přikývnu. Baví mě sledovat jeho dychtivý výraz ve tváři. Chvíli si to užívám a potom změknu: "Carlisle, Esme, Edward, Alice a Emmett Cullenovi. Potom já a Jasper Haleovi. Všichni jsme vegetariáni. Žijeme ve Forks."

Cítím zvláštní nával. Je mi s ním dobře... I když ho znám jen pár minut.

"Odešel jsem od své rodiny, protože se odmítli vzdát lidské krve. Dorazil jsem sem až z Evropy. Prý tady nesvítí moc často slunce... To se hodí. Plánuju se někde zabydlet, v dobré lovecké oblasti." Uznale pokývnu hlavou a rozhodím rukama kolem sebe.

"Tahle je nejlepší." "Mám s sebou spoustu peněz. Pojedu někam dál, abych nebyl na vašem území." Opravdu mi skutečnost, že už ho asi nikdy neuvidím tolik vadila? Odpověď zní ano.

"Jeden upír by mé rodině nevadil," ušklíbla jsem se a snažila se znít lhostejně.

"Přemlouváš mě, abych zůstal?" Sakra. Má snad talent na předvídání pocitů? Zase ano. Tedy možná. Místo odpovědi se zasměji.

Vyloží si to jako ano. "Pojedu asi až pozítří." Snažila jsem se skrýt nadšení. I když - jenom dva dny...?

Od srdce jsem se zasmála. Bylo mi s ním skvěle. Strávila jsem s Marcusem celou noc. Jakmile jsem se ráno vrátila domů, Alice už mě čekala v mé ložnici. Seděla na posteli, ve tváři smrtelně naštvaný výraz.

"Co potřebuješ, Alice?" Změřila si mě pohledem. Neodpovídala. Ignorovala jsem ji a pustila si televizi. Ne že by mě zajímalo, co v ní dávají.

"Ty ho miluješ?" Na chvíli jsem zavřela oči.

"O čem to mluvíš?" Vztek mnou cloumal sem a tam. "O Marcovi přece." Vyslovila jeho jméno divným přízvukem - znělo to jako odplivnutí.

"Je to kamarád, paní věštkyně," procedila jsem skrz zuby. Teď ji budu natvrdo ignorovat! Naštěstí to vzdala a odešla. Čekala jsem, že se ještě otočí a řekne nějakou trapnou poznámku - místo toho však hlasitě bouchla dveřmi. A skvěle se vystřídala s Emmettem.

"Ahoj, kde jsi byla?" Musela jsem se udržet, abych nezakoulela očima.

"Na procházce a potkala jsem upíra. Projíždí přes Forks-."

"Jo, to vím," odsekl a přerušil mě. Doufala jsem, že to je ze žárlivosti. "Alice mi teď říkala, že vidí, že s nim zase budeš... dnes." Trochu jsem sebou cukla. Měl pravdu. Máme sraz zase za Forks. Už za necelou hodinku.

"Jo, zítra už odjíždí. Trochu jsme se... skamarádili." Schválně jsem se vyhla slovu sblížili. Připadá mi moc milostné.

"Uvidíme se tedy později... Nechceš ho přivézt na návštěvu? Je možné, že ho Carlisle zná a určitě by ho potěšilo kdyby-." "Ne." Nadhodil divný pohled a poté odešel.