Lásko, probuď se

Autorka: Sisi

18.

BELLA

Otevřela jsem oči a seděl u mne. Edward můj anděl byl nádherný. Poznala jsem všechny tváře a hlasy, ale to bylo vážně vše. Nic jiného se mi nevybavilo.

Přišel i indian, vysoký a mohutný. Prý je to můj nejlepší přítel , ale já si ho nepamatuji ani jeho hlas.. Viděla jsem smutek v jeho tváři když pochopil co se stalo.

Dnes mě vzal Edward dolů. Ráno mi Carlisle vyndal kanylu a já slíbila,že budu jíst kdy a co řekne. Sedím teda spíš pololežím na pohovce a vedle sebe Edwarda a Alici. Je mi fajn jsem mimo postel. V té jsem strávila prý skoro 10 měsíců, nohy mě ještě neunesou, ale ruce už začínají být trochu k použití.

Slyšela jsem jak se otevřely dveře.

„Charlie tady“ zavolal Edward vedle mne a otočil se. Podívala jsem se tím směrem.

„Bello , Bellinko !“ volal ten muž co vešel. Ta tvář , ten hlas znám ho to je.............

 „TATI !“ vzpoměla jsem si.

Vzpoměla jsem si na vše a najednou vše zčernalo.

Cítila jsem, že se mi hlava nafukuje jako balón.

„Né Bello už né! Prosím probuď se!!! Carlisle co je s ní?“ slyšela jsem dva hlasy a oba zněly zděšeně.

„Nic  Charlie jen omdlela. Myslím, že se jí právě vrátila paměť a byl pro její tělo šok. Dejte jí čas ona se probere.“ ukidňoval je .

Otevřela jsem oči a ležela jsem v Edwardově náruči a Charlie klečel vedle nás.

„Díky Bells!“ řekl když uviděl mé otevřené oči.

„Tati promiň,“ snažila jsem se omluvit za vše, za ty měsíce kdy jsem to vzdala i za ten kolaps teď.

„Nemáš zač broučku. Jsi zas vzhůru a to stačí!“ hladil mne po tváři.

„Edwarde já si vzpomněla“ otočila jsem se na něj „ NA  VŠE !!“

„ Ach Bello“ políbil mne do vlasů „Odpusť prosím, miluji tě ,vždy jsem miloval a nikdy nepřestanu. Nemůžu, jsi můj život. Probuďila jsi v mém sdrci lásku a tím mne změnila. Jsi vše co mohu od světa dostat.“ řekl velmi něžným a smutným hlasem. Díval se na mne ,oči plné otazníků jako by čekal na rosudek život nebo smrt.

„Taky tě miluji víc něž život.“

Za pár dní.

„Nechci se vrátit Charlie!“ neměla jsem chuť vracet se s Charliem zpět do jeho domu. Už tam nepatřím, doma jsem tady s Edwardem po boku. Smířil se s tím, ale přijížděl téměř každý den.S Jakobem jsem měla dlouhý rozhovor za zavřenými dveřmy , vyjasnili jsme si vše a poznala Danay. Byla pro Jaka stvořená.

Edward,Alice a vlastně všichni mí přátelé a rodina my pomáhali doslova postavit se na vlastní nohy. Když jsem konečně byla schopna sejít z pokoje dolů do obýváku bez pomoci , přestávek a klopýtání ozval se ohlušující potlesk.

„Bello nechtěla by jsi se mnou ven? Dne bude svítil slunce!“ zeptal se Edward.

„Jistě ráda, ale na tůru se ještě necítím.“

„Neboj když tak tě ponesu“ a aby to dokázal vzal mne na záda a rozběhl se. Zastavil se až na naší louce.

„Ach Edwa....“ zatajila jsem dech nebyla jsem tu déle než rok a teď když Edward stál vedle mne a ve slunci zářil bylo to neskutečné.

„Bello“ otočil mne k sobě.

Zvedla jsem oči abych se mohla ztratit v těch jeho, ale on tam nebyl.Sklopila jsem zrak a...

Klečel přede mnou a mé ruce držel ve svých.

„Isabello Marie Swanová prokázala by jste mi tu čest a stala se mou ženou od teď až na věčnost ?“

Ptal se tím nejsladším hlasem a v ruce se mi objevila nenápadná krabička.Vzala jsem  ji a otevřela. Do růžového sametu byl vložen nádherný, něžný prsten. Drobné safíry obklopovaly diamant ve středu a tenké proužky zlata spojující safíry tvořily obraz hvězdy.Chvíli jsem na prsten mlčky koukala a vnímala naprosté ticho okolo nás rušené jen rychlými údery mého srdce.

„Edwarde Anthony Masone Cullene ráda se stanu tvou ženou od teď až na věčnost.“

Vzal mou pravou ruku a navlékl ho tam kde setrvá už na věky.