Lásko, probuď se

Autorka: Sisi

17.

EDWARD

Teď když sama začala ovládat své tělo bylo to jako by se mi vrátil kus naděje, že bude vše v pořádku.

„Probuď se lásko!“ prosil jsem ji snad tisíckrát denně. „Otevři oči, miláčku!“

Jasper mne vytáhl na lov, už jsem nebyl víc jak týden. Za dvě hodiny jsem byl zpět. Právě jsem vcházel do dveří když Alice vykřikla, rozeběhl jsem se a byl nahoře dřív než její výkřik dozněl.

„Co se stalo?“ zděsil jsem se.

„Edwarde „ zašeptala „ona se probouzí!“

„Kdy ?“

„Nevím, ale nebude to trvat dlouho ,den možná dva.“

Seděl jsem vedle ní na postely a nebyla na světě síla která by mne donutila ji opustit. Zpíval jsem jí  její ukolébavku a nespouštěl oči z její tváře. Víčka se jí zachvěla a potom otevřela své nádherné hnědé oči.

„Bello“ zašeptal jsem skoro neschopen dojetím slova.

„Miláčku jak jsi se vyspala?“ snažil jsem se odlechčit situaci.

„Edwarde?“ zeptala se.  ???? Hlas měla skřípavý a nevýrazný jak ho dlouho nepoužila.

„Ano“ přisvědčil jsem . Usmála se a v očích  jsem jí viděl stejnou lásku jakou citím já k ní.Stále mne Miluje!!

Miluje mne , ale mé jméno vyslovila jako otázku, jako by si nebyla jistá zda to jsem já.

„Bells co vše si pamatuješ?“ zeptal jsem se opatrně, začínal jsem mít neblahé tušení.

„Skoro nic, ale snažím se!“ zaskřípala potichu.

„Počkej přinesu ti vodu. Bude se ti po ní líp mluvit.“  Ani jsem se nezvedl z postele a do pokoje vstoupila Alice se sklenkou v ruce a za ní vcházela celá má rodina.

„Bello!“ volala nadšeně.

„Alice?“ zas jakoby se ujišťovala.

„A kdo jiný!“ zasmála se „ za mnou jsou ostatní. Chceš je vidět hned?“ Kývla.

Emmett se vřítil k postely první.

„Bells konečně jsi vzhůru. Myslím, že držíš rekord v délce spánku.“ halekal.

Alice podala Belle sklenici vody, vzala si ji, ale bylo vidět ,že je na ni ještě příliš těžká. „Pomůžu ti“ zašeptal jsem a přidržel ji sklenku u rtů. „Dík“ věnovala mi zářivý úsměv.

„Emmett?“ Zas to ujištění. Ach co vše neví?

„Hele ty si snad na mou neodolatelnou maličkost nepamatuješ?“ zeptal se naoko dotčeně. Zavrčel jsem .

O.K. Brácho už jsem ticho omlouval se v mysli.

„Jak se cítíš?“ ptal se Carlisle.Vzal ji za ruku.

„Carlisle?“ zas kontrola.Přikývl.

„Jsem zmaterná a moc si toho nepamatuji, ale vážně se snažím vzpomenout si. Ty jsi můj otec?“

„Né Bello nejsem, ale moc bych si přál abys se mou dcerou stala. Co vše víš?“

„Poznávám vaše hlasy a jména. Tváře přiřazuji až teď. Vím, že jste má rodina a citím, že já a Edward jsme si............. blízcí. Jinak nic.“ vysvětlila a podívala se na mne s omluvou ve tváři. Zavrtěla se. Pomohl jsem jí se posadit a Alice ji podepřela polštáři.

„Dobrá, ono nejspíš vše naskočí později, spala jsi opravdu dlouho Bello.“

„Jak?“

„ Téměř 10 měsíců.“

„Ach“ lekla se.

„Neboj tvé tělo i mysl začnou fungovat.“ ujišťoval ji.Bohužel s myslí si tak jistý nejsem.Slyšel jsem jeho myšlenku a bodlo mne u srdce.

„Bells broučku“ pohladila ji Esmé po ruce. „Esmé?“ „Ano“

„Tak to potom ty jsi Rosalie“ podívala se na Rose “ a ty Jasper.“ Pohla hlavou aby na něj líp viděla.

„ Vítám tě zpět mezi námi Bello!“ uklonil se  jí Jasrer.

„Jsem ráda, že  jsi vzhůru Bells:“ usmála se  Rose.

Bella je zpátky. Jsem šťasný. Bohužel jejím paměť se ještě neprubudila. Snad se i to stane.

Jakob ! Tak to bude kapku problém.

 Charlie bude nadšený.

Teď tu není, musel na dva dny odjet, poprvé za posledních 10 let a během nich se jeho dcera probudí. Ironie.  Musím mu zavolat. Vlastně musím zavolat všem třem i Renee.

„Charlie!“   „Ano Edward.“  „Charlie jste v klidu?“  „ Tak si sedněte.“ „ Ano týká se to Belly.“  „Charlie ona se probudila!“

Výkřik který následoval po chvilce ticha byl tak šťastný. „Jedu domů!“

„Charlie prosím opatrně bude vás potřebovat!!„ krotil jsem ho a snažil se zabezpečit jeho bezpečný návrat.

„Jo Jo !“ a položil.

Můj telefonát s Jakem byl krátký.

„Jakobe, myslím, že by jsi měl přijít“ začal jsem „ Hned!“

„Proč?“

„Bella je vzhůru!“

„Jsem tam !“ a sluchátko oněmělo.

Šel jsem před dům a čekala na něj.

„Jakobe“ zastavil jsem ho. „Jaku, je tu ještě jedna věc kterou by jsi měl vědět než za ní půjdeš.“

„Co? Je jí něco?“ lekl se.

„Ano i né. Nevzpomíná si . Na nic, neví kdo jsme ani kdo jsi ty !!“

„Ach né!“ ztuhl.

„Carlisle říká, že se to možná spraví, časem. Není to ale jisté tak buď opatrný!“ požádal jsem ho.

„Dám pozor i já se oní bojím.“ ujistil mne.

„Pojď.“ Šel jsem před ním a spolu jsme vstoupili do našeho pokoje.

„Ahoj Bello!“ pozdravil jí Jakob. Zastavil se u čela postela a já si šel sednout k ní.

„Ahoj.“ odpověděla, ale na tváři zmatený výraz. Podívala se na mne a čekala vysvětlení.

„To je Jakob Black, tvůj nejlepší přítel.“ vysvětli jsem. Přikývla a prohlížela si Jaka.

„Asi si mne nepamatuješ co?“ usmál se smutně Jakob.

„Promiň“ sklopila oči.

„To nic, třeba si časem vzpomeneš. Nebo se zkus ptát a já ti odpovím!“ zkusil to jinak.

„To by mohlo jít. Tak  teda jak dlouho se známe?“

„Vlastně od malička, ale sblížili jsme se  teprve před více než rokem. Další dotaz?“

„Já nevím  Jakobe musím něco vymyslet, ale až zítra, jsem unavená. Chtěla bych spát.“ otočila se na mne.

„Jasně! Tak zítra.Pa Bells.“ rozloučil se. Bella se usmála a zavřela oči,opřela se o mé rameno a za chvíli začala klidně oddechovat. Po čase jsem ji položil a lehl si k ní. Hlídal jsem její spánek.

Spala celé odpoledne i noc. Ráno se probudila a já si oddechl, opravdu jen spánek.

„Ahoj. Edwarde já“ začala „ myslíš,že už bych se mohla už zbavit té jehly“ koukla se na svou ruku. „ Už přeci můžu jíst normálně.  Nebo ne?“ Zkoušela to. Tak její nechuť k jehlám se nezměnila, těší mne zjišťovat, že je to stále ona.

„Zeptám se Carlisla , ano?“ „Díky“ Jen to dořekla už tu byl.

 „Ahoj Bello“

„Carlisle mohl „ začala.

„Zadrž slyšel jsem a víš co? Zkusíme co na jídlo řekne tvé tělo a potom uvidíme. Když to bude dobré tak ti ji vyndám.“

Snídani snědla a zle jí nebylo a tak Carlisle splnil svůj slib. Hned jako by pookřála.

„Chceš dolů?“  Zvedl jsem jim a odnášel ji do obýváku.

Byla spokojená , usadila se do sedačky se mnou a Alicí po boku.

Zaslechl jsem auto a Aliciny myšlenky mi potvrdily , že je to Charlie. Vběhl do domu a rozhlížel se.

„Tady „Charlie!“ zavolal jsem na něj.

„Bello , Bellinko !“ řekl vzrušeně a běžel k ní. Podívala se na něj. Chvilku zmatená, ale potom........

„TATI „ vykřikla a omdlela.

NÉÉÉ !!!