Lásko, probuď se

Autorka: Sisi

15.

Odcházel jsem od ní jen kvůli lovu a i tento čas jsem zkrátil na minimum.  Mluvil jsem na ní, vyprávěl jsem jí svůj život před ní, vzpomínal jsem na své pocity když jsem ji poznal a na své prozření když jsem pochopil, že hned prvním pohledem jsem se do ní zamiloval. Mluvil jsem o tom co cítím.Měsíce plynuly.

LEDEN 

ÚNOR 

BŘEZEN

BELLA

Tma okolo mě začala řídnout. Slyším hlas. Jako by cinkalo tisíc zvonečků. „Bello, Bello“ šeptá,“ Co se ti stalo?“

 BELLA ?

Kdo to je?

Já?

Nevím. Ponořila jsem se zpět do hlubin tmy. Za nějakou dobu jsem ten hlas zaslechla znovu. V tichu temnoty   byl slyšet tak jasně.

„Už jsi doma Bello, teď už nebudeš ani na okamžik sama!“

Sama,už nebudu sama? Já nechci být sama, ale co když ten hlas  LŽE !!!

„Esmé se od tebe nehne a Emmet s Rosalií taky né. Já i Jazz tu budeme co nejvíc stejně jako Carlisle.“

Ten hlas! Je tak kouzelný, tak upřímný chci mu věřit. Je to ten nejhezčí zvuk který jsem slyšela, ale komu patří? Je plný naděje ! Chci ho znovu slyšet!

A teď druhý stejně nadpozemský hlas! Mluví na mne a teď další.

Za nedlouho jsem zjistila, že těch hlasů je šest. Byli nádherné, všechny a každý jiný. Nejraději,ale poslouchám ten co se ozval první, je v něm tolik naděje a lásky.

Už vím , že Bella jsem já. Jejich sestřička, dcera. Říkají mi tak. Tma už mne nehalí tak těsně, jako by pomalu ustupovala a s ní i ta bolest co mi drtí srdce.

Najednou přibyl sedmý hlas. Je stokrát krásnější než ty ostatní. Hlas anděla.

„Bello, miláčku co ti je?“ řekl sotva slyšitelně.

To byla první slova která jsem od něj slyšela. Ale jak mi to řekl? Miláčku? Kdo je ? Komu ten hlas patří?

Moc jsem ho chtěla slyšet znovu a znovu.Poslouchala jsem. Ostatní hlasy jako by ustoupili tomu novému. Slyším ho nejčastěji.Vypráví mi stejně jako oni, ale jeho příběhy jsou jiné. Jeho tón je tak odlišný. Z každého slova je cítit nějaký hluboký cit. Nevím jaký! Když ho slyším tak bolest jako by neexistovala. Začala jsem chtít rozehnat tu tmu okolo sebe. Jsem  zvědavá na …...... na co? Ach ano na tvář, tvář která k tomuto hlasu patří. Na všechny tváře oněch andělů jejichž hlasy poslouchám.

Jak otevřít oči? Jak? Však já nato příjdu , né já si vzpomenu.

Vzpomenu?

Kolik jsem toho zapomněla ?

Kdo jsem?

Kdo je má rodina?

Koho miluji?

Celý svůj život !!!!!!

Né teď ještě nemůžu otevřít oči, musím si vzpomenout.

Jen vědět jak !?