Lásko, probuď se
Autorka: Sisi
12.
„Né, ale nejspíš je to brzy.
Mluvila jsem na ni celou dobu i v noci. Neboj nikdo mě neviděl. Carlisle
myslíš, že by jsi mohl být její lékař?“ptala se i uklidňovala zároveň.
„Nevím, musím nejprve vyřídit formality a pokud si to bude Charlie přát
tak by tu možnost byla. Co se ti líhne v hlavě?“ptal se rozvážně i s
podezřením. „Já,ještě jsem se neptala Charlieho, ale možná by to mohlo
jít.Chtěla bych Bellu přestěhovat k nám do domu“ začala“ byli bychom jí
pořád na blízku. Tedy část z nás. Nebyla by sama jako tady. Přes den se
tu sice snaží být dost lidí, ale taky to není stále a noci je pořád
sama. Mělo by to jisté nepříjemné aspekty. Jakob i jiní jako on
budou chtít být Belle taky nablízku a samozřejmě lidé co ji mají rádi.
Tak bychom neměli takové soukromí jako doposud.“ Dívala se tázavě
na nás oba.“Alice, to není špatný nápad, jen je v něm mnoho nevyřešených
proměnných „ krotil její nadšení Carlisle „ ale myslím, že bychom se o
něco podobného mohli pokusit. V tu chvíli vtrhl do pokoje Emmett spolu
se zbytkem rodiny. Chytil jsem Emma dřív než mohl způsobit konflikt a v
klidu mu i ostatním vysvětlili důvod vlkodlaka v Bellině pokoji.
Carlisle zmizel a my se rozprostřeli po pokoji.Jakob se zvedl. „Půjdu
alice“ otočil se k ní „ odpoledne chce přijít Emily a Seth tak já je
upozorním, že jste tu. Všichni považují nemocnici za neutrální území a
tak myslím, že nehrozí žádný střed. Smečka už o vás ví a vy teď o nás
také. Smlouva i hranice stále platí.“
Dny plynuly klidně. Smečka si
zvykla a mi taky našli jsme kompromis. Jen Emmett měl trochu problém
vystát aroma vlků, ale lepšil se. Zvláštní bylo, že já jsem měl najednou
mnohem méně práce zvládnout svou žízeň. V nemocnici bylo příliš mnoho
emocí a to my pomáhalo.
ESME
Setkání s Charliem bylo
zvláštní. Alici měl rád a když se ho Carlisle zeptal zda by si mohl
přebrat Bellin případ za svůj nerozmýšlel se ani okamžik. Důvěřoval mu.
Jako by tušil , že Carlisle udělá víc než kdokoli jiný aby Bella byla
jako dřív. Ostatní „děti“ přijal celkem klidně a bez většího zájmu. Já a
on to bylo jiné. Věděl, že většinu svého času trávím v nemocnici s
Bellou i když dřív jsem jen málokdy opouštěla náš dům a chodila po Forks.
Neměli jsme proto možnost se setkat dřív a tak naše první setkání
proběhlo v nemocničním pokoji nad jeho dcerou. Byl tak smutný. Cítila
jsem se mu povinna pomoci i kdyby se nejednalo o Bellu , která pro mne
byla téměř dcera. Trávila jsem u Belli asi nejvíce času ze všech
zúčasněných.Měla jsem tu laptop abych mohla „pracovat“. Ostatní měli své
povinnosti. Emmett s Rosalií „chodili“ na vysokou a tak tu bývali hlavně
v noci, Alice a Jasper zas na střední a tak tu byli celá odpoledne a
Carlisle byl v nemocnici také, ale musel se věnovat i jiným pacientům. A
tak jsem vídala Charlieho velmi často. Povídali jsme si u Bellina lůžka.
Když mohl zastavil se tu i přes den.Měl ji velmi rád a bolelo ho vidět
ji takto. Nebyl nadšený z toho, že ji nechává v nemocnici.Věděl, že doma
by jí bylo mnohem líp, ale neměl způsob jak toho dosáhnout. Měl práci
která si žádala mnoho jeho času. Když jsem mu navrhla , že by Bella
mohla být u nás nebyl zrovna vstřícný tomuto nápadu, ale časem jsme o
něm spolu začali více mluvit rozebírali jsme co a jak by bylo aby se
necílil špatně z toho, že jeho dcera bude v péči „cizích lidí“ a našli
východisko.Tak se stalo , že začátkem prosince se Bella stěhovala k nám
.Šla domů.
ALICE
„Esmé“ vtrhla jsem do pokoje“
ty jsi prostě úžasná!!!“ „Alice „ uklidňovala mě bez úspěchu, „viděla
jsem to. Bella jede domů!“ „Kam ji uložíme? Do hostinského pokoje?“
ptala jsem se. Samozřejmě , že jsem viděla když se Charlie konečně
rozhodl přijmout návrh „Esme“, ale vydržet celou tu dobu do konce školy
abych se mohla vrhnout jí kolem krku a poděkovat bylo nesmírně těžké.
Během debaty vešel do pokoje Carlisle „Kouká, že novinky už víte.“ usmál
se na nás. „ A já bych navrhoval Edwardův pokoj. Mohla by ho cítit a je
to pro ni známé prostředí.“ „Ale on nemá postel!!!“ vykřikla jsem. „Mám
pocit, že to velmi rychle napravíte. Hm?!“ mrknul na mě. S Esme jsme
vybraly krásnou širokou manželskou postel stou nej nej matrací. Věděla
jsem,že koupit normální jednolůžko je hloupost. Všichni u ní budeme
chtít být i v noci. A sedět na židlích nebo stát okolo by nebylo ono.
Takhle jí můžeme být mnohem blíž. Zjišťovala jsem co se dalo o jejím
stavu a prý pomáhají i doteky , atmosféra nejen hlas.
Esme
Bella je u nás. Stěhování byl
tím nejlepším dnem v naší rodinně za dlouhý rok. Všichni byli nadšení i
Jasper se dnes tvářil vesele. Charlie ustoupil i v tom, že mu zařídím
pokoj u nás hned vedle Belly. Nejprve se „zlobil“, že to nejde , ale
když ho viděl a pod tíhou argumentů se nechal přesvědčit. Věděla jsem,
že bude chtít být se svou dcerou co nejvíce. A taky jsem se bála, že
když bude jezdit pozdě a unavený může se něco stát a potom by Bella
zůstala bez otce. Tak jsme se dohodli, že když bude unavený přespí u nás
ve „svém“ pokoji.
Naše rodina si musela
zvyknout i na jiné věci v domě než jen občasné přespání Charlieho. Byl
tu v prvé řadě pohyb lidí který byl větší než kdykoli předtím, stavovali
se tu i Bellini spolužáci . Jakob a ostatní ze smečky se tu stavovali
téměř denně , ale hlavně přes noc. Bylo úžasné vidět jak „mé“ děti tyto
změny přijímají docela přirozeně. Bála jsem se reakce Rosalie , ale
naprosto nás překvapila byla jedna z aktivnějších když jsme chystali
pokoj pro Bellu. Carlisle byl teď mnohem více doma, více než celé roky
předtím. Stále kontroloval Bellin stav a hledal sebemenší změnu. Trápil
se , že se nic neděje. I když Jasper cítil změnu. Prý smutek o bolest
které Bellu obklopovali nejsou tak hluboké jako když jsme přišli. Jediné
co mne trápí je, že Edward se stále neozývá. Jsou to už dva měsíce co
volal naposledy.
ALICE
Týden před vánoci jsem měla
vidění. Edward se vrací. Neozval se téměř tři měsíce a Esme tím velmi
trpěla. Byla šťastná, že má Bellu u sebe, u nás. Mohla tak s ní být
stále, jediná doba na kterou ji opouštěla byl lov. Bez Edwarda , ale
nebylo její štěstí úplné. Byla trochu jako kvočna, chtěla nás mít u sebe
a šťastné pak byla šťastná a spokojená i ona. Byla to ta nejlepší máma
jakou jsem mohla mít. Milovala nás.
Musím odjet. Edward netuší,
že jsme zpět ve Forks. Chce nás překvapit jako by mě mohl a
přijet na svátky. Nechtěla jsem mu jeho překvapení kazit, ale měla jsem
svoje plány. Jasperovi jsem už vše vysvětlila a zmizela jsem. Věděla
jsem, že za ty dva dny co tu nebudu se nic nestane.
„Ahoj bráško!“ zavolala jsem.
„Ahoj sestřičko!“ přivítal mne. „Teda po cestě se musíme stavit na
nákupu. Vypadáš příšerně!“
„Po cestě?“
„Jasně, přestěhovali jsme
se. A protože jsi nás chtěl překvapit a nezavolals. Neměl ti kdo říct ,
že už tu nejsme. Je výhoda mít tohle“ ukázala jsem si na hlavu, „a neboj
ostatní neví, že přijedeš!“
„Tak dobrá, jedem“
Koupila jsem nakonec nejen
oblečení pro Edwarda, ale i „pár“ vánočních dárků pro ostatní. Edward
sice nechápal některé z věci co jsem koupila , ale já mu nehodlala nic
vysvětlovat. „Můžeš mi říct co se děje?“ zavrčel když už jsem asi po 10
000 zpívala naši hymnu. „Nic zvláštního bráško, jen ti nechci kazit
překvapení!“ zasmála jsem se. „Kde teď žijeme?“ „Uvidíš.“
„Alice !!!! “ vykřikl když
jsme míjeli ceduli „Vítejte ve Forks“. Nic jsem nekomentovala a dál si
zpívala hymnu. Zastavila jsem před domem.Bylo 24.12. Štědrý den. Zítra
ráno si Charlie rozbalí ten nejlepší dárek a někdo už dnes.
