Lásko, probuď se
Autorka: Sisi
10.
Bellin pohled
Den jsme strávili z části u
Emily a v Jakově pokoji plánováním co uděláme s těmi pár dny volna co
nám ještě zbývají. Odpoledne jsme se vydali na útesy. Když jsme se
blížili viděla jsem, že už tam je hodně lidí. Některé jsem poznávala,
ale byli tam i mě neznámé tváře. „Jakobe!!“ ozval se zvučný chlapecký
hlas a z hloučku mladých kluku nám vyšel vstříct asi tak 20 letý indian.“Tome?!““
překvapeně pozdravil Jake,“Kde se tu bereš?“ „No naši pochopili starou
pravdu, že všude dobře doma nejlíp a tak jsme se vrátili. Sice jim to
trvalo skoro pět let, ale hlavně že jsme zpět. Docela jsi nám vyrost jak
koukám! „prohlížel si Jakoba i když sám nebyl o moc menší. „Wow..... a
kdopak je tohle?“ ukázal na mne“ Tedy Jakobe kde jsi takovou krásku
našel? Těší mě! Jsem Thomas!“ Podával mi ruku. „Bella“ přijala jsem
nabízenou ruku. Než jsem se stačila ohradit přitáhl si mne blíž a
políbil mne. Slyšela jsem jak Jake vedle mne tiše zavrčel. „Tome!! Hej
chlape, kroť se . Tahle princezna už svůj doprovod má!“ a při těch
slovech mne vzal Jakob kolem pasu, přitáhl k sobě a políbil do vlasů.
„Klid brácho !! Jo hádej kdo tu dnes taky je? Danay, moje malá
sestřička. Tedy ona už zas tak malá není , ale vzhledem k tomu jak
koukáš na tu svou princezničku je docela bezpečné tě k ní pustit!“ smál
se. Otočil se a vrátil se do hloučku. Došli jsme až k ohni,přivítali se
se všemi co už tu byli . Sam s klukama stál kousek stranou a tak jsem si
přisedla k Em a povídaly si. „Bello!“ volal na mě Jakob a mával ,že mám
jít za ním. Zvedla jsem se . „Bello půjdeš se mnou ?“ „Kam?“ „Chtěl jsem
bych ti někoho představit.“ „Dobře.“ Šli jsme od ohně až ke skupince v
které byl Tom. „Tome! Tak kde je?“ zavolal Jakob. „Tady! „a zpoza něj
vyšla drobná dívka. Cca 16 let,černé havraní vlasy do poloviny zad,
krásné oříškové oči a jemné rty. Koukla jsem na, Jakoba chtěla jsem
vědět kdo to je. Stál a nemohl odtrhnout oči od té dívky. Pustil mou
ruku . „Ach, né“ zaslechla jsem za sebou Emily. Pochopila jsem co
myslela v okamžiku když se můj pohled vrátil zpět k oné dívce. Jakob se
OTISKL!!!!! Pomalu jsem začala couvat chtěla jsem nepozorovaně zmizet.
Povedlo se. Šla jsem . Nevím kam ,ale když jsem se trochu probrala
zjistila jsem, že jsem na pláži. Nohy mne odnesly tam kde mi bývalo
dobře. Šla jsem po pláži a podél mne moře a přede mnou volná pláž. JAKOB
SE OTISKL ! Bože, i on. Takže už druhá láska která mne opustila.
„Už tě nemiluji. Promiň je to
silnější než já !“ NE tak tohle jsem vážně slyšet podruhé nechtěla, už
ne.Já už víc lásky nemám a bez ní nedokážu žít.
Došla jsem na konec až k
dunám tady bylo spousta kmenů a klád z naplaveného dřeva. Sedla jsem si
. Jsem OPUŠTĚNÁ. Už zas. Sama!! Začala jsem cítit bolest v místech kde
bych měla mít srdce. Začala jsem věřit ,že i bez něj mohu žít . Začala
jsem si zvykat,že ho nemám a už mne nechrání a tak Jakobe proč i ty??Teď
už není vůbec nikdo, nic! Edwarde miluji tě ! Bolest a jen ona
neutišitelné bolest a opuštěnost. Cítila jsem jak umírám. Tma kolem mě
začala houstnout. Byla jako moře. Vábila mne k sobě.“Se mnou už
bolest nebude.“ Nechala jsem ji aby své vlny přelila i pře ze mě a
tehdy jsem UMŘELA !
JACOB
Spoza Toma vykoukla drobná
černovláska a usmála se. Cítil jsem jak mne přestala poutat zem. Vše
bylo na míle vzdáleno zbyla tu jen ONA.DANAY!! Točil se se mnou svět a
když se zastavil vše se změnilo. Věděl jsem, že ona je mou druhou
polovinou, spřízněnou duší , můj otisk. „Danay?“ zašeptal jsem „Jakobe!“
zazněla mi v uších líbezná odpověď. „Jaku! Jaku! Jakobe!!!! slyšel jsem
někde v dálce křičet Emily. Najednou jako bych se probral. Nebylo to v
dálce stále skoro u mě. Bella!! uvědomil jsem si. „Bells, Bells!!Kde
je?“ Křičel jsem a rozhlížel se okolo, nikde jsem ji ale neviděl. „
Jakobe myslím, že pochopila co se teď stalo.“ řekla Em. „A kde je? Co se
stalo?“ ptal jsem se a začínal se bát. „Nevím, koukala jsem na vás a
najednou tu nebyla.“ omlouvala se jako by měla za co. „Em, já …...“
došlo mi co jsem spustil, „ já, zradil jsem ji stejně jako ON. Slíbil
jsem že už jí nikdo neublíží a …. co jsem to provedl. Musím ji najít!“
Rozběhl jsem se pryč zpátky k domu. Doběhl jsem domů, ale nabyla tam.
Její auto stalo na místě. Volal jsem a už jsem i přemýšlel,že se změním
abych cítil líp její stopu když se začali objevovat bratři. Seth na mne
koukal smutně. Měl Bellu ze všech nejradši, jako sestru.“Klid Jaku,“
uklidňoval mne Sam „ najdeme ji !“ „Same, já ...Musíme ji najít já ji
stále miluji, jen Danay je.....“ „ Vím, co myslíš. Nezapomínej, že i já
to prožil.“ řekl smutně s pohledem do minulosti Sam. „Rozdělíme se“
začal organizovat už věcně,“ Paul a Jared - vezměte si les, Quil s
Embrym -cestu do Forks, Sethe ty , já a Jakob prohlédneme okolí útesů a
pláž.“ Vyběhli jsme co nejrychleji to šlo. Už jsme hledali téměř celou
noc , když se rozešla společnost u ohně změnili jsme se aby se nám lépe
hledalo, ale nikde nebyla. Mžilo. „Kluci mám ji!“ slyšel jsem
Setha, byl snad horší než já. Prohledával každou skulinku i třikrát.
Poznal jsem kde je. U dun. Viděl jsem ji schoulenou v naplaveném
dříví.Byl jsem tam nejrychleji ze všech.“Bello,Bellinko“ volal jsem .
„Brácho asi tě neslyší. Snažil jsem se ji probudit, ale vůbec
nereaguje.!“ vysvětloval mi smutně Seth. Vypadala skoro tak, jako když
ji našel Sam po JEHO odchodu. Jediný rozdíl byl, že teď byla tiše, úplně
tiše.Vypadala jako když spí.“Same, co je s ní?“ zeptal jsem se ho ,
třeba bude mít nějaký nápad. „Nevím, ale bojím se , že spánek to nebude.
Vezmeme ji k nám a pak se uvidí co dál.“
„Bože, Jakobe!“ vykřikla
Emily když jsem ji pokládal na postel u nich v domě. Byla jak hadrová
panenka. „Em, zavolej doktora a Billyho prosím!“ udržoval klid Sam.
„Myslím , že by jste měl
dát vědět jejímu otci. „ informoval nás lékař. „A co jí je?!“snažil jsem
se z něj něco dostat.“No jak bych to řekl“ hledal slova“ nejjednodušší a
nejvýstižnější je fráze rozhodla se přestat žít. Klinicky bych
to definoval jako koma.“ „Ale vzbudí s, že jo?“ nevzdával jsem se
naděje. „Možná, to nedokážu říct.“ řekl suše.“ Bože co jsem to
způsobil! „ Klesl jsem na kolena a Začal plakat. Nevím jak dlouho
jsem u ní klečel, ale probral jsem se když jsem ucítil ruku na rameni.
Charlie! Nevěděl jsem co mu říct, nemohl jsem se mu ani podívat do
tváře. Věřil, že jeho dceři neublížím a já....Já ji dostal do horšího
stavu než Edward Cullen. V čem jsem byl lepší než on? Zničil jsem tu
nejlepší, nejlaskavější a nejmilejší bytost co znám.
Bellu odvezli do nemocnice.
Chodil jsem tam za ní každý den stejně jako Charlie . Emily ,Seth i
Quil se tu stavovali téměř obden.Danay byla se mnou a čekala venku .
Nevím zda přesně chápala co pro mne Bella znamená, ani já to pořádně
nevěděl, ale myslím , že Emily a Seth ji vysvětlili stav věcí a dobu
před otiskem.
Byl to už týden a nic se
nezměnilo. Ničilo mě vidět ji v nemocničním pokuji s kontrolními
přístroji za zády a infuzí v ruce. Vypadala jako šípková Růženka
,bohužel ji polibek neprobudil,tak křehká, zranitelná.
Dnes měla narozeniny. Seděl
jsem na pelesti postele a koukal do malé dřevěné krabičky, na hladké
srdce z měsíčního kamene spojeného z figurkou malinkého vlka. Vlka jsem
vyrobil sám z kousku červenohnědého dřeva (usmíval jsem se když jsem
ho našel měl přesnou barvu mého kožichu) a srdce nechal vybrousit v
Port Angeles, spojil je stříbrným očkem a navlékl na řetízek. Pohladil
jsem hladký povrch kamene. A tehdy mě to napadlo, cosi co říkala Danay o
životní lásce mě přivedlo na nápad. Cullenovi!!! Milovala je a třeba
kdyby slyšela jejich- jeho- hlas mohla by se chtít probudit. Položil
jsem krabičku na noční stolek vedle její postele. Otočil jsem se ke
dveřím, které se otevřely. „Charlie ! Charlie nevíš kam se odstěhovali
Cullenovi?“ vyhrkl jsem se bez pozdravu. „Ne proč?“ nechápavě se na mě
koukal. Překvapivě mě nechtěl zabít, sice na mě dva dny nepromluvil ,
ale teď už byl celkem v klidu. „ No doktor říkal, že kdyby slyšela
někoho za kým by se chtěla vrátit mohlo by to pomoc. A Bella je milovala
Všechny !“ dodal jsem a čekal co na můj nápad řekne. „Hm..........“
zamyslel se „ pokusím se něco zjistit!“
KDESI V USA
„Alice už zas?“ zeptal jsem
se jakmile se zarazila. Bylo to šílené už skoro dva měsíce se Alici
zjevovala Bella.Vždy jen jako fotka, stále stejný motiv. Bella spící
v nějakém neznámém pokoji, jen úhel pohledu se měnil. Jediné co cítila
ze svých vizí byl ohromný smutek a bolest. Už ani moje moc nepomáhala ji
zbavit toho pocitu. Celá rodina o tom věděla, tedy až na Edwarda. Náš
bratříček se „ztratil“ kdesi v jižní americe. Ozval se občas když byl v
místech kde byl signál nebo civilizace.
Ale dnes to bylo jiné . Byla
vzrušená a tak nějak uklidněná. „Jaspere, musím do Forks!“ vykřikla a už
běžela z domu. „Jedeš se mnou!“ ještě stihla zavolat a už byla venku. Už
jsme byli v autě když jsem se zeptal „ Co ostatní?“ Byli na lovu a měli
se vrátit až zítra. „ Budeme zpět než se vrátí.“ odpověděla a vyrazila.
Jeli jsme tak rychle jak její Porshe dovolila.
„Alice kam jedeme. Přesně?“
„Do nemocnice.“ řekla klidně „ Neboj miláčku nic se nestane, budeš mít
jiné starosti, na vůni krve si ani nevzpomeneš. Jo a cestou se stavíme
na lovu.“ Nebyl jsem tak jistý ohledně svého sebeovládání, ale věřil
jsem jí a když bude se mnou nic se nestane. „Co je Belle?“ „ To stále
netuším, ale celou tu dobu byla v nemocničním pokoji. Až dnes se úhel
změnil natolik, že jsem viděla přístroje a z okna i kus okolí. „
odpověděla zamyšleně. Brzy ráno jsme byli ve Forks. Zastavil jsem u
nemocnice, Alice vyběhla z auta jen co jsem vypnul motor. Bylo vidět, že
se musí hodně ovládat aby udržela lidskou rychlost.Naposledy jsem se
nadechl a vydal se do nemocnice za ní. Šla naprosto neomylně do Bellina
pokoje.Pomalu otevřela dveře a tiše vešla. Byl jsem hned za ní. Zavřel
jsem dveře a zůstal stát hned za nimi. Jen co prošla dveřmi přestala se
hlídat a ve chvilce seděla na posteli u Belli a hladila ji po tváři.
Celý pokoj byl plný velkého smutku a ještě větší bolesti. Přešel jsem k
oknu a musel se velice ovládat abych tu zůstal. Pochopil jsem co Alice
myslela, že si na žízeň ani nevzpomenu. Tak silně na mne působila ponurá
atmosféra v tomto pokoji. Nevím jak dlouho jsme tu byli v naprostém
tichu, ale když vešla sestra trhl jsem sebou. Neslyšel jsem ji, tolik
jsem se soustředil abych uklidnil emoce v pokoji. „Co tu děláte?“
vyjekla na nás . „Přijeli jsme za Bellou. Alice Cullenová a on je Jasper
Hale. Jsme děti doktora Cullena.“ usmála se na ni Alice a očima mi
naznačovala abych pomohl. Vlna klidu a porozumění soustředěná jen na
sestru nebyl problém. „Ach, ano tak prosím buďte tu tiše.“ zkontrolovala
přístroje a připevnila infuzi ke kanile. „Příjdu tak za hodinu.“
oznámila a odešla. „Alice, co chceš dělat?“ otázal jsem se. „Já tu
zůstanu, ale ty se vrátíš. Řekni rodině, že se stěhujeme zpět.Budu
tady!“ odpověděla mi a zas se otočila k Belle. Políbil jsem ji a odešel.
