Láska na první pohled

Autorka: Clarisoll

Na úvod bych chtěla říct, že je to moje první povídka vůbec. Nikdy jsem nic nepsala, takže je to určitě strašný a budu moc ráda, když si to vůbec někdo přečte. Předem se omlouvám za chyby, protože čeština, ač je to můj rodný jazyk, není zrovna moje hobby. Jinak povídka je o Belle a Edwardovi a určitě brzo všichni pochopí, o co tam jde :D. Příjemné čtení.

 1.kapitola - Setkání

Bylo ráno. Do mého pokoje pronikaly paprsky, skrz pootevřené okno. Už se mi nechtělo znovu spát, a tak jsem vstala a šla rovnou do koupelny. Dala jsem si sprchu, abych se opravdu probrala. Měla jsem dobrou hodinku k dobru, před tím, než budu muset jít do školy.

Dnes jsem měla poprvé nastoupit na střední školu ve Forks. Abych pravdu řekla, vůbec jsem nebyla nadšená. Tolik nových lidí, tolik zvědavých pohledů… To už jsem ale stála před svým náklaďáčkem Chevy a vyrážela ke škole. Už bylo zase zataženo, a to to ráno vypadalo na slunečný den.

Právě jsem přijížděla na parkoviště a prohlížela jsem si auta kolem sebe. Nebylo to nic moc. Rozhodně sem zapadnu. Vystoupila jsem a šla do přijímací kanceláře. Cestou jsem se ovšem nevyhnula dotěrným pohledům typu: Kdo to jako je?, ale snažila jsem se to ignorovat. Vešla jsem do kanceláře a za malým pultíkem seděla paní se zrzavými vlasy. Přistoupila jsem k ní.

„Dobrý den, jmenuji se Isabella Swanová.“ Vědoucně přikývla a už mi podávala rozvrh a plánek školy.

„Určitě si to tady zamiluješ“ řekla a usmála se na mě. ,To určitě‘ řekla jsem si v duchu, ale nahlas jsem to neřekla. Na místo toho jsem pouze řekla:

„Také si myslím.“ Pokusila jsem se o úsmev, ale vyšel z toho jakýsi úšklebek. Snad to nepoznala.

„Jinak, tady je papír, který ti každý z učitelů musí podepsat. Ten mi na konci dne přineseš. Je to jenom kvůli administraci, podle mě je to zbytečné, ale je to předpis.“ Znovu se na mě povzbudivě usmála a já jen přikývla. Pak se mnou ještě probrala rozvrh a doporučila mi, jak se co nejlépe dostat na moji příští hodinu. Poděkovala jsem jí a vydala se na onu hodinu. Angličtina.

Jak jsem tak šla chodbou do učebny, hodně lidí se na mě ohlédlo. Připadala jsem si, jako kdybych měla dvě hlavy, nebo místo nohou ploutev. Řekla jsem si, že si toho nebudu všímat. Vešla jsem do třídy a všechny pohledy se upřely na mě. Ztuhla jsem ve dveřích a měla sto chutí utéct pryč. Každý na mě zíral. Jak jsem tam tak stála, najednou zazvonilo. V tu chvíli se za mnou ozval mužský hlas.

„Co tady tak stojíte? Jděte si sednout!“  Kousek jsem poodstoupila, aby učitel mohl vejít do třídy. Vydal se ke katedře a já tam pořád jen tak stála. Po chvilce mi došlo, jak blbě to asi vypadá a šla jsem k učiteli.

„Jsem Isabella Swanová.“ A podávala jsem mu papír.

„Tak to vy jste ta nová? Už jsme vás tu čekali.“ Vzal si ode mě papír a podepsal ho.

„Už se běžte konečně posadit“ dodal ještě.

Rozhlédla jsem se po třídě a hledala volné místo. Jediné volné místo bylo vedle krásného kluka s rezavě hnědými vlasy  a smaragdově zelenýma očima. Nikdy jsem neviděla nikoho nádhernějšího. Měl zlatavě opálenou pokožku a na sobě měl džíny a dobře padnoucí tmavomodré tričko, zdůrazňující jeho vypracovanou hruď. Moje srdce vynechalo pár úderu a pak se zase rozeběhlo šílenou rychlostí. Cítila jsem, jak mi krev tepe ve spáncích. Přišlo mi, že tam stojím a zírám na něj celou věčnost, ale bylo to jen několik sekund. Pak jsem se konečně dala do pohybu a posadila se vedle něj.

„Ahoj, já se jmenuju Edward.“ A usmál se na mě. Panebože, měl tak nádherný úsmev. Srdce mi zase vynechalo. Cítila jsem, že na něj zase civím jako pitomec, a tak jsem se honem snažila vymyslet nějakou smysluplnou odpověď.

„Já Bella.“ A podala jsem mu ruku. Také mi podal ruku.

Držela jeho ruku a cítila, jak ji má nádherně horkou. Pořád jsem se na něj dívala. On se na mě také díval. Chvíli jsme se takhle dívali do očí a pak jsem si vzpomněla, že jeho ruku držím nějak moc dlouho. Sice nerada, ale přesto jsem ji pustila. Vypadal, že mě také ještě nechce pouštět. Ale to se mi asi jenom něco zdálo.

„Takže… Proč jsi přijela do Forks?“ Zeptal se mě.

„No, chtěla jsem být chvíli s Charliem… Je to přece jenom můj otec a já se rozhodla, že s ním budu nějakou dobu žít…“ Snažila jsem se, aby to znělo věrohodně. Vždyť ho vůbec neznám a zrovna se mi nechtělo mu vysvětlovat naše složité rodinné vztahy. Navíc by ho to určitě nezajímalo.

„Vážně? Mně se teda Forks zrovna nejeví jako místo, kde by chtěl někdo dobrovolně žít.“

„Ty tady snad žiješ nedobrovolně?“

„Tak nějak.“ Na chvíli se odvrátil a vypadal smutně. Měla jsem sto chutí ho utěšit. Co to se mnou je?

„Aha, no… Já si tady zvyknu. Navíc, Charlie včera odjel někam na školení, takže mám dům sama pro sebe. A to je další plus. Mamka byla pořád se mnou doma.“ Znovu na mě pohlédl a jsem si jistá, že viděl tu bolest, která se zračila na mém obličeji, když jsem mluvila o mámě.

„Proč nebydlíš s mámou?“

„Vždyť jsem ti to už říkala. Chtěla jsem nějaký čas strávit s tátou.“

„Ale to není celá pravda.“ Jak to sakra ví?! Asi vážně neumím moc dobře lhát…

„Nevím sice, proč to chceš vědět, ale řeknu ti to. Mamka se znovu vdala. Vzala si Phila. Vůbec jsem s Philem nevycházela a viděla jsem, jak to mamce ubližuje, tak jsem se rozhodla, že je na čase, abych se přestěhovala k Charliemu. Nechtěla jsem, aby si mamka musela vybrat mezi mnou a Philem, k čemuž by dřív nebo později tak, jako tak došlo, tak jsem za ní rozhodla já a odjela sem. To je celý můj příběh.“

„Ale teď ubližuješ sobě.“ Vypadal, že si je tím stoprocentně jistý. A vlastně měl pravdu.

„Jo, ale koho to zajímá?“

„No tak třeba mě.“ Vykulila jsem na něj oči.

„Vždyť mě ani neznáš…“

„Máš pravdu… Ale přesto mám pocit, jako bych tě znal celý život.“ Srdce mi zase vynechalo několik úderu. Jestli to takhle bude pokračovat dál, uženu si infarkt.

Díval se na mě takovým zvláštním pohledem. Jako kdyby to, co právě řekl, myslel vážně. Myslel to vážně? Je něco takového vůbec možné? Ještě chvíli jsme si hleděli do očí, pak si chviličku povídali a pak už jsme se oba plně soustředili na výklad učitele.

Když zazvonilo na přestávku, zvedla jsem se. Najednou stál Edward vedle mě.

„Nechceš doprovodit na další hodinu?“ Zeptal se.

„Děkuju, moc ráda.“ Na oplátku jsem se vděčně usmála.

Odvedl mě na další hodinu a sám šel na svojí. Další hodina - trigonometrie. Učitelka už byla ve třídě, tak jsem za ní šla a předala jí papír. Beze slova ho podepsala a poslala mě sednout vedle tmavovlasé kudrnaté dívky, která se mi představila jako Angela. Moc milá dívka. Myslím, že spolu budeme vycházet.

Zbytek dopoledne proběhl v klidu. Na obědě jsem seděla u stolu s Angelou, její kamarádkou Jessicou a ještě nějakými holkami. Později se k nám přidali i kluci. Mike, Eric, Tayler, Ben a kupodivu i Edward. Viděla jsem, jak se na něj Jessica dívá a měla chuť jí zaškrtit. Ale proč? Tenhle kluk není určený pro mě. To je nad slunce jasné. Stejně o mě nemá zájem. Tak co to se mnou je? Musela jsem se zbláznit.

Se všemi jsem se bavila, ale nejvíc jsem se bavila s Edwardem a Angelou. Několikrát jsem přistihla Jessicu, jak si mě měří nenávistným pohledem. Měla sem z toho radost.  Po obědě jsem se vydala s Mikem na tělocvik. Můj nejneoblíbenější předmět.

„Máš ráda tělocvik?“ Vytrhl mě z toku mých myšlenek Mike. Trochu zmateně jsem se na něj podívala.

„No, ani moc ne. Víš, jsem hrozně nemotorná a při fyzické aktivitě nebezpečná pro svoje okolí.“ Trochu se usmál a pokračoval v cestě. Já ho následovala.

Tělocvik byl příšerný. Hráli jsme basketball. Celou hru jsem stála mimo a když na mě náhodou letěl míč, snažila jsem se mu vyhnout. Párkrát jsem to ale nestihla a míč mě zasáhl. Budu mít pěknou bouli na hlavě. Pak už byl konečně konec a trenér Clapp nás konečně propustil domů. Vděčně jsem se vydala směrem do šatny.

Než jsem odjela domů, zastavila jsem se v přijímací kanceláři odevzdat papír s podpisy učitelů paní Copeové, jak jsem mezitím zjistila, že se jmenuje.

Cestou domů jsem přemítala o svém dni. A hlavně o Edwardovi. Přehrávala jsem si každé slovo, které mi dnes řekl, jako nějaký film. Přemýšlela jsem, proč jsem z něho tak unešená. Samozřejmě, je krásný a moc milý a ve všech ohledech dokonalý. Ale proč se mi to děje? Proč se mi vždycky když ho vidím rozbuší srdce jako o závod? Je to snad láska?