5. kapitola

Následující dny a týdny ubíhaly bez problému. S Edwardem jsme trávili každou volnou chvíli a já jsem se vznášela na obláčku nově poznané lásky.. Edward byl úžasný. A tak pozorný. Každé ráno na mě čekal před domem a společně jsme jeli do školy. Ve škole si na nás, jako na pár, zvykli a nikdo už na nás divně nezíral. Cítila jsem, že začíná nová etapa mého života a byla jsem si jistá, že ji chci strávit s Edwardem..

"Bells, viděla jsi ty plakáty?? Blíží se Zimní ples.." přivítala mě ve třídě matematiky June. Od té doby, co jsem začala chodit s Edwardem už na mě nečekávala na parkovišti, ale v pohodlí školní lavice.

"Jo, jo, zahlédla jsem je.. Visí po celém městě.." reagovala jsem nepříliš nadšeně. Nejsem zrovna excelentní tanečnice, a proto představa, že bych měla večer strávit na tanečním parketě mě ani trochu nelákala..

June můj vlažný přístup nevnímala: "Představ si Jason Mitchell mě pozval, abych s ním šla.."

Překvapeně jsem se na June podívala. Nepřítomně se usmívala a na jejích tvářích se usadil ruměnec. Usmála jsem se na ni. Věděla jsem, že se jí Jason líbil už od prváku, ale styděla se ho sama oslovit.. Bála se, že by ji odmítl.. On, kapitán fotbalového týmu..

"Tak to je skvělé, June!!" snažila jsem se znít co nejnadšeněji. Měla jsem opravdovou radost, že si June konečně našla někoho, kdo by se mohl stát tím, kým byl pro mě Edward..

June se na mě rozzářeně podívala: "Doufám, že vy s Edwardem půjdete taky.."

Můj úsměv se vytratil a změnil se v úšklebek: "Pevně doufám, že je Edward tak nevšímavý, že přehlédne letáky a nezjistí, že se nějaký ples koná.. Až uvidí, jaké jsem nemehlo při tanci, tak ode mě na jisto uteče.."

June se vesele zachechtala do dlaně: "Tak toho bych se nebála.. Edwardovi na tobě záleží tak, že bys klidně mohla svým nemotorným tancem zlikvidovat polovinu spolužáků a on by se na tebe nepřestal zamilovaně usmívat.."

Junina slova na mých rtech vyvolala úsměv. June měla pravdu. Cítila jsem, že mě Edward opravdu miluje. Náš vztah se každým dnem prohluboval a začala se blížit doma, kdy se mě Edward zeptá, jestli bych se s ním chtěla milovat.. Hrozně jsem se toho bála. Mělo to být poprvé, ale zároveň jsem cítila vzrušující očekávání..

V poledne jsem spěchala do jídelny. Edward na mě čekal u našeho stolu. Když jsem vstoupila, vesele na mě zamával. Koupila jsem si sýrový sendvič a šla jsem si za ním sednout. Jeho potměšilý úsměv mě měl varovat.. Takhle se tvářil vždy, když měl něco za lubem..

"Dobré poledne, sluníčko." přivítal se se mnou a uštědřil mi jeden z těch polibků, ze kterých se vám podlomí kolena a profesorský sbor z nich nesouhlasně zvedá obočí..

"Jaký jsi měla den?" ptal se a při tom se zakousl do kuřecí pizzy.

Pokrčila jsem rameny: "Ušlo to. Ale myslím si, že kdyby někdo zrušil hodiny chemie, bylo by to mnohem lepší.. Zase jsme psali děsivě těžký test.. Bojím se, že dostanu dost zakulacenou známku.."

"Z toho si nic nedělej, Bells. Mě chemie vždycky bavila, ale slečna Gibonsová nemá žádnou šťávu.. Její výklady jsou naprosto nudné.. Ale kdybys chtěla, mohli bychom jet dneska po škole ke mě a učit se společně.."

Zrovna jsem žvýkala svůj toast, když Edward vyslovil pozvání. Překvapeně jsem po něm střelila očima a toast mi zaskočil v krku. Rozkašlala jsem se, až mi z očí tekly slzy. Edward ke mě vyděšeně přiskočil a snažil se mi pomoct. Několik stolů kolem nás naše počínání pobaveně pozorovalo.. Konečně se mi po chvíli uvolnily dýchací cesty a já jsem se mohla vzpamatovat.

Sice jsme s Edwardem už několik týdnů byli oficiální pár, ale ještě nikdy jsem nebyla u něj doma, nebo on u mě.. Přestavovala jsem si, jak by to učení mohlo asi vypadat a celá jsem zrudla. Naštěstí jsem to mohla přičíst svému dušení..

"Chceš říct, že mě zveš k sobě domů, abychom se učili?" zeptala jsem se.

Edward se andělsky usmál a kývnul, ale v očích mu poskakovali čertovské plamínky.

"Tak dobře." řekla jsem a rychle se znovu zakousla do svého toastu, aby si Edward nevšiml, jak mě to jeho pozvání rozrušilo. Můj pohled zabloudil na druhou stranu jídelny. Uviděla jsem Michelle Robinsonovou. Nejedla, dívala se na nás a mračila se..

Edward bydlel ve východní části města. Toto místo bylo vyhlášené svými výstavnými budovami.. Dům, ve kterém Edward bydlel vypadal úchvatně. Jeho, až neuvěřitelná velikost a obrovská zahrada, rozlehlosti malého parku s obřím bazénem ve tvaru fazole, mi vyrazila dech. Edward mi galantně pomohl vysednout z auta a vedl mě domem do svého pokoje. Překvapilo mě, že celé vybavení bylo laděno do krémové barvy. Závěsy, gauče, koberce, nábytek,.. Vypadalo to velmi elegantně, ale trochu smutně..

"Máte překrásný dům.." řekla jsem.

Edward se pokřiveně usmál: "Starý dům v Chicagu jsem měl raději.. Tenhle je až moc okázalý a neosobní.."

Potom se vesele usmál a otevřel přede mnou luxusně vypadající dveře. Překvapeně jsem se rozhlédla po místnosti. Byl to ryze klučičí pokoj. Celé místnosti dominovala široká postel a moderní Hi-Fi soustava s obří televizí. Po zemi se válely spousty CD a odhozené svršky.. Byl to první pokoj, který nebyl krémový, ale gauč i závěsy měly tmavě modrou barvu.

"Omlouvám se za ten nepořádek.." mávl Edward rukou kolem sebe a podíval se na mě prosebně štěněčíma očima.

Nemohla jsem na to nic říct.. Vůbec mi to nevadilo. Naopak. Z celého pokoje dýchal život. Nebylo tady tak sterilně jako ve zbytku domu. Vstoupila jsem dovnitř a vdechovala kořeněnou vůni, která se v místnosti vznášela. Byla to ta samá, co jsem každý den cítila z Edwarda. Příjemně mě to polechtalo v nose..

"Tak co podnikneme?" zeptala jsem se a podívala se z okna. Výhled směřoval na zahradu a na bazén. Edward mě zezadu objal kolem pasu a opřel si hlavu o mé rameno.

"Cokoliv si budeš přát.." zašeptal mi svůdně do ucha.

Srdce mi vyskočilo až do krku. To byl ten okamžik. Věděla jsem, že nyní se rozhodne.. Chtěla jsem to říct.. Otočit se, vzít Edwardův obličej do dlaní a políbit ho.. Poddat se tomu a konečně zažít, jaké to je..

Něco mi však bránilo udělat to. Místo toho jsem ukázala na bazén a zeptala se: "Ta voda je vyhřívaná?"

Větší blbost mě opravdu napadnout nemohla. V duchu jsem si nadávala, jen co jsem to dořekla.

Edward se na mě zkoumavě podíval, a potom se vyzývavě usmál.

"Chceš to vyzkoušet?" Než jsem stihla cokoliv odpovědět, zvedl mě do náručí a utíkal se mnou pryč z pokoje.

"Edwarde ne!" křičela jsem, když mi došlo, co asi chce udělat. Než jsem se nadála, byli jsme u bazénu a Edward i se mnou skočil do vody. Byla opravdu příjemně teplá. Chvíli jsem byla pod vodou, než se mi podařilo vynořit se. Rychle jsem začala šlapat vodu, abych se neutopila. Edward plaval kousek ode mě a vesele se smál.

"Tak co, jaká je voda?"

"Bídáku!" počastovala jsem ho. Celé moje oblečení bylo mokré.. Včetně tenisek. Normálně bych začala vyvádět, ale s ním, jako by mě zahalila mlha, díky které mi bylo všechno jedno. Edward připlaval až ke mě a vzal mě do náruče. Přestala jsem šlapat vodu a nechala se odtáhnout ke kraji. Tam mě Edward opřel o schůdky a začal mě vášnivě líbat, až jsem ztrácela dech.. Nevím, jak by to skončilo, kdyby se za námi vzápětí neozvalo nesouhlasné zakašlání..

Strnula jsem hrůzou. Edward střelil pohledem přes moje rameno a zamračil se. Rychle jsem se otočila.

Na terase, asi dvacet metrů od nás stála dokonale učesaná a nalíčená dáma. Oblečená byla do dokonale padnoucího lahvově zeleného kostýmku. Měla stejně nazrzlé vlasy jako Edward. Nebylo pochyb s kým mám tu čest..

"Mami?" řekl překvapeně její syn.

"Edwarde?! Myslela jsem, že jsi v domě a studuješ.. Co je to za holku??!" odpověděla paní Masenová a podívala se na mě nesouhlasným pohledem.

Rychle jsem vylezla z bazénu. Edward se na mě povzbudivě usmál a vzápětí se vzdorně podíval na svou matku.

"To je Bella Swan, mami. Moje dívka.."

Připadala jsem si příšerně trapně, jak jsem tam tak stála v promočeném oblečení a ta dokonalá paní Masenová mě propalovala pohledem zelených očí..

"Tvoje dívka?" zeptala se jakoby nechápala, co ta slova znamenají. Byla jsem červená až za ušima.

"Myslela jsem, že Michelle je tvoje dívka." přisadila si Edwardova matka.

Edward zuřil: "To teda není! Nikdy nebyla a nikdy nebude!! To jen vy s otcem máte ty bludné představy, že nás dáte dohromady.."

Začalo mi být špatně. Přála jsem si, abych se mohla stát neviditelnou a zmizet daleko odtud. Edwardova matka se chystala ještě něco říct, ale Edward ji to nehodlal umožnit. Chytil mě za ruku a naštvaně rázoval k domu.

"Pojď Bello." řekl mi a já jsem mu mileráda vyhověla. Došli jsme až do jeho pokoje. Mokré oblečení se mi přilepilo na kůži a roztřásla mnou zimnice. Edward mi podal ručník.

"Omlouvám se, že jsi to musela vyslechnout.. Má matka je pokrytec, který nedokáže pochopit, že někdy peníze neznamenají vůbec nic!! Nebyl dobrý nápad, že jsem tě sem vzal.. Měl jsem tušit, že to takhle dopadne.. Omlouvám se.."

"To je v pořádku, Edwarde. Není to tvoje chyba.." vykoktala jsem ze sebe.

"Ale je. A ty se teď kvůli mě musíš trápit.. Donesu ti něco na převlečení a odvezu tě domů.."

"Děkuju.." zamumlala jsem a přehodila přes sebe ručník.. Netřásla jsem se jenom zimou, ale i ponížením..     

Celou cestu k nám domů Edward mlčel a mračil se. Chtěla jsem něco udělat, aby se uvolnil, ale na každý dotaz odpověděl jen jedním slovem a nepřestal sledovat cestu před sebou. Bylo mi z toho úzko.. A bylo mi ještě hůř, když Edward zastavil před naším domem, pomohl mi vysednout a chystal se nasednout zpátky do auta..

"Edwarde.." promluvila jsem na něho nešťastně.

Pohled na můj nešťastný obličej v něm konečně probudil alespoň nějaký náznak života. Přistoupil ke mě a podíval se mi hluboce do očí. Potom se ke mě rychle sklonil a políbil mě na rty.

"Uvidíme se ve škole.." potom bez dalších slov nastoupil a nastartoval.

Z očí mi vyhrkly slzy. Nedokázala jsem to nijak ovládnout. Byla jsem tak nešťastná.. Nejkrásnější chvíle mého života se díky jedinému setkáním změnily v noční múru. Věděla jsem, že mě Edward nepřestal milovat. Byl naštvaný na svou matku, ale jeho chladné chování, když se se mnou loučil mě ranilo..

Otočila jsem se a vešla do domu. Rychle jsem si utřela uslzené oči a snažila jsem se, aby máma nepoznala, jak se cítím. Chtěla jsem se zavřít do svého pokoje a poddat se trudným myšlenkám, ale hned v předsíni jsem zaregistrovala neznámé mužské boty a z obýváku se ozval veselý hlas mé mámy.

"Bells, drahoušku! Pojď sem na chvíli.."

Nebylo zbytí. Poslechla jsem. Má máma byla ve slušivých dámských šatech. Seděla na gauči a za ruku ji držel usměvavý mladý muž.

"Bello, dovol, abych ti představila Phila Dwyera."

"Těší mě.." zamumlala jsem a toužila už jít. Pak mě zaujal jeden nenápadný detail.. Vykulila jsem oči a zírala na matčin prsteníček. Lesk se na něm diamantový snubní prsten.

"Ty se budeš vdávat?" zeptala jsem se nechápavě.

Máma trochu ztuhla, ale potom se zamilovaně podívala na Phila a usmála se.

"Ano. Dneska mě požádal o ruku.. Chtěla jsem ti to říct, ale.."

Na víc jsem nečekala a vyběhla z domu. Na sobě jsem pořád měla kalhoty a košili, kterou mi dal Edward. Máma za mnou něco volala, ale já jsem se nezastavila. Utíkala jsem dál. Normálně bych asi reagovala jinak, ale po tom dnešním nepříjemném dni jsem všeho měla po krk.. Myslela jsem jen na jediné.. Vypadnout odtud. Pryč. Daleko..

Nastoupila jsem do prvního autobusu, který jel okolo. Zavezl mě na nádraží Greyhound. To bylo znamení. Vybrala jsem si hned ten první dálkový autobus, na kterém mi spočinulo oko.

Vousatý tlustý řidič se mě nevrle zeptal: "Kam to bude?"

"A kam jedete?" zeptala jsem se.

Řidič se na mě zamračil: "Do New Yorku.. Kam jinam?!! Mám to tady napsané na skle.."

"Aha." reagovala jsem. "Tak tam.."

"Sto dolarů.."

Vytáhla jsem z kapsy jednu z bankovek, které jsem před chvílí vybrala z bankovního automatu a šla jsem se posadit dozadu do autobusu. Stavidla slz se znovu otevřela a já jsem sotva viděla na mizející tabuli s nápisem: SEE YOU SOON IN PHOENIX..