3. kapitola

Edward mě dovezl domů. Máma byla ještě v práci. Na záznamníku blikalo číslo dva. Přetočila jsem pásku a zmáčkla Play. Ozval se mámin hlas.

"Bells, dneska se zdržím. Phil, co jsem se s ním nedávno seznámila v kině, mě pozval na večeři.. Však víš, jak se mi líbí.. No.. nevím, kdy se vrátím. V ledničce je ještě zbytek sýrových těstovin, jestli budeš mít hlad.. Mám tě moc ráda Bello. Ahoj.."

Musela jsem se pousmát. I když byla máma dávno plnoletá, co se týkalo vztahů, neustále se chovala jako školačka. Dlouho nikde s nikým nebyla a tenhle Phil se jí opravdu líbil.. Přála jsem jí to. Chtěla jsem, aby byla šťastná..

Ozval se druhý vzkaz. Byl od June..

"Bello, kde jsi???!! Domlouvaly jsme se, že se sejdeme v knihovně, aby jsme dodělaly tu esej do angličtiny!! Čekala jsem na tebe dvě hodiny!! Kde se flákáš??"

Lekla jsem se. Úplně mi vypadlo, že jsem měla dneska sraz s June.. To Edward. Jeho přítomnost.. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného než na něj.. Rychle jsem zvedla telefon, abych se své kamarádce omluvila..

"Haló?" ozvala se má kamarádka.

"Tady Bella." promluvila jsem se. June na mě spustila stavidla výčitek.. Snažila jsem se ji přerušit, ale June byla jako kulomet..

"June!! June!! Omlouvám se. Úplně mi to vypadlo..."

"Bells, to se ti nikdy nestalo! Ty jsi zapomněla na sraz se svou nejlepší kamarádkou!! Omluvit tě může jen smrt.."

"Byla jsem s Edwardem Masenem." řekla jsem a čekala, jak na to June zareaguje.

Chvíli bylo hrobové ticho. Pak se ozvalo: "PÁÁÁNI!!" řekla June. "S Edwardem??? A jak? Co? Kdy?"

Musela jsem se pousmát: "Ani sama nevím. Srazila jsem se s ním v bazénu, a potom na mě čekal u autobusu. Svezl mě domů.. Vzal mě na Squaw Peak a dívali jsme se na západ slunce.."

"Páááááni." hodnotila má slova. "Takže se ti líbí?? A ty jemu?? Políbili jste se??"

Pokrčila jsem rameny, i když bylo jasné, že mě June nemůže vidět.

"Ne nepolíbili jsme se. Ale bylo to tak krásné.. On je tak jiný, než ostatní kluci.."

June se zasmála do telefonu: "Tak to máš pravdu. Hezčího kluka jsem ještě neviděla.. Takže teď spolu budete randit?"

"Ne to asi ne. Vezl mě jenom domů. Nic se mezi námi nestalo.."

"Ale co není, může být.." oznámila mi June. "Počkej, jak na to bude reagovat Michelle.. Ta tě bude chtít upálit zaživa.."

Nepříjemně se mi zhoupnul žaludek, když jsem si vzpomněla na Michelle Robinsonovou. Dokázala být zlá, když se jí někdo pletl do cesty..

Ráno se mi poprvé v životě stalo, že jsem byla vzhůru dřív, než zazvonil budík. Vyskočila jsem z postele a šla se umýt do koupelny. Dokonce jsem si u česání vlasů prozpěvovala. V kuchyni jsem se potkala s mámou. Byla ještě v županu a vypadala hodně ospale.

"Dobré ráno, mami. Jak ses včera bavila?" pozdravila jsem ji.

Začervenala se jako malá školačka: "Byli jsme s Philem na večeři, a potom mě vzal k sobě domů, abychom si pustili nějaký film.. Dorazila jsem teprve před dvěma hodinami.. Vůbec netuším, jak to dneska v práci přežiju.."

Dala jsem mámě pusu a pohladila jsem ji po zádech: "Tak to jsem ráda. Opravdu ti to přeju. Phil je určitě fajn chlap.."

"To je." usmála se zamilovaně. "Myslím, že je to ten pravý.."

Přála jsem jí to. Chtěla jsem, aby byla šťastná, ale přece jen jsem si musela vzpomenout na Charlieho. Můj táta žil ve Forks. Zapadlém městečku, které má máma nenáviděla a kvůli kterému se jejich manželství rozpadlo.. Kdysi jsem doufala, že se dají ještě někdy dohromady, ale časem jsem pochopila, že se ti dva k sobě nikdy nehodili. Máma byla bohémka a Charlie policista, který byl za každé situaci pevně nohama na zemi..

Kopla jsem do sebe sklenici džusu a rychle jsem zhltla čokoládovou tyčinku. Potom jsem se vrátila do pokoje a otevřela svou šatní skříň. Trvalo mi celou věčnost než jsem se rozhodla, v čem dneska půjdu do školy.. Dvakrát jsem se převlékla.. Nakonec jsem se rozhodla pro modré kraťasy a černé tílko. Slušelo mi to, ale i tak jsem pořád nebyla spokojená. Byla jsem nervózní. Nevěděla jsem, jak se mám dneska chovat. Myslela jsem na Edwarda. Včera jsme si byli tak blízko a přesto jsem nevěděla, jak to mám brát..

Celá nesvá jsem dorazila do školy. June čekala na parkovišti. Když mě uviděla, tak obdivně pískla. A vesele se usmívala. Spěchaly jsme do třídy. Čekala nás hodina fyziky.

Zazvonilo na začátek hodiny a Edward nikde. Vždycky chodil na poslední chvíli, ale dneska jsem to díky včerejšímu zážitku se západem slunce víc řešila.. Profesor Brown přišel do třídy s pětiminutovým zpožděním. To u něho bylo normální.. Byl to stařičký bílovlasý bohém, ale dneska mu zářily oči nadšením. Úplně omládl..

Posadil se na své místo za katedrou a zvedl nad hlavu noviny.

V tu chvíli se rozrazily dveře a v nich se objevil Edward. Měl na sobě bílou košili a světlé kalhoty a hrozně moc mu to slušelo. Srdce jsem měla až v krku, když jsem ho uviděla..

"Áaaa, pan Masen.. Zase pozdě.. Jakou omluvu jste si připravil dneska??"

Edward se andělsky usmál a chytil se za srdce: "Dočetl jsem se v dnešních novinách, že kolem naší planety poletí kometa a tak mě to nadchnulo, že jsem se nemohl dostat včas z domu.."

Brownovi překvapeně poskočily tlusté bifokální brýle na nose. Zkoumavě si Edwarda prohlížel. Potom se usmál a promluvil: "Vy mě překvapujete.. Právě jsem o tom chtěl informovat vaše spolužáky.. Je to opravdu výjimečná událost.. Posaďte se. Odpouštím vám váš pozdní příchod."

Edward se usmál a šel uličkou ke své lavici. Když procházel okolo mě, tak mi položil na lavici několikrát přeložený papír a podíval se mi s úsměvem do očí..

Zrudla jsem. Třesoucíma se rukama jsem rozložila papír a přečetla si vzkaz:

"Včerejší vyjížďka se mi moc líbila. Doufám, že si ji co nejdřív zopakujeme.. E."

Srdce mi zaplesalo radostí. Podívala jsem se na Edwarda, který byl otočený dozadu, aby viděl mou reakci. Usmála jsem se na něho..

"Takže zpátky k výuce.." vyrušil nás profesor. "Jak pan Masen řekl, o víkendu poletí okolo planety Země kometa, která míjí naši zemi jednou za 200 let!! Je to mimořádná událost, a proto mě napadlo, že bychom jí mohli využít... Domluvte se mezi sebou a utvořte dvojice. Budete tuto událost pozorovat a vypracujete seminární práci.."

Edward se na mě podíval s otázkou v očích. Kývla jsem, než jsem si stihla uvědomit, že všechny seminárky vždy dělávám s June.

Rychle jsem se na svou kamarádku podívala. Bylo vidět, že mě celou dobu pozorovala. Vesele se usmála a zavrtěla hlavou. Vděčně jsem se na ni usmála.

"Kometa by se měla objevit v pátek ve 23 hodin večer a celá scenérie by měla trvat dvě hodiny.. Proto je důležité, abyste si uvařili dost kafe a navzájem se budili, abyste to nezaspali.."

"Tak jak se domluvíme?" zeptal se mě po hodině Edward. Byla jsem radostí bez sebe. Čekaly mě minimálně dvě hodiny, které budu trávit s Edwardem sledováním hvězdného nebe..

"Mohl bych se pro tebe stavit u vás doma, a pak bychom mohli sledovat to všechno ze Squaw Peak.." navrhl Edward.

"Jsem pro." odpověděla jsem.

Edward odjel na zbytek týdne pryč. Jel se podívat na univerzity, kde si bude podávat přihlášky. Dny se mi hrozně vlekly. Nemohla jsem se dočkat pátku..

Konečně skončil pracovní týden a začal víkend. Celá nervózní jsem čekala v obývacím pokoji až uslyším motor Edwardova auta. Máma byla u Phila. Naštěstí, protože by určitě vyzvídala, proč jsem tak nervózní..

Na příjezdové cestě se objevily světlomety a olízly stěnu našeho domu. Byla jsem u dveří dřív, než se ozvalo zazvonění.

"Ahoj Edwarde." pozdravila jsem příchozího.

"Ahoj Bello. Pojedeme?" usmál se na mě svým neodolatelným hlasem Edward. Byl v černých kalhotách a černé košili. Připadala jsem si vedle něho tak tuctově..

Venku povával větřík, ale bylo teplo. Taková krásná Arizonská noc..

Edward mě usadil do auta a vyjel z naší příjezdové cesty. Směřovali jsme nad město.

Dojeli jsme na kopec a zjistili, že je tady poměrně rušno, ale Edward mě vzal za ruku a vedl mě téměř neznatelnou cestičkou mezi křovinami. Měla jsem co dělat, abych nezakopla a neupadla.

"Jsi si jistý, že jdeme správně?" ptala jsem se ho. Jen se tajemně usmál a kývl. Za okamžik se před námi rozprostřel nádherný výhled.

"Nádhera.." ohodnotila jsem to místo. Bylo tak blízko a přesto tady bylo ticho a soukromí..

"Moje tajná zašívárna.." řekl Edward s úsměvem.

Edward rozložil do trávy deku a položil na ni košík, ze kterého čouhala láhev limonády.

"Dáš si cukroví, toasty, nebo limonádu?" nabídl mi a otevřel košík.

"Děkuju." poděkovala jsem a zakousla se do vynikající čokoládové sušenky. "To jsi pekl ty?" zeptala jsem se.

Pobaveně se zašklebil: "Tak nějak.. Je to recept, kup a nechej zabalit.."

Zasmála jsem se. Bála jsem se, že budu nervózní, ale cítila jsem se skvěle. Edward se také zakousl do sušenky a pozoroval hvězdné nebe. Na obzoru se začala rýsovat stříbrná záře a každou minutou se stávala intenzivnější..

"Nádhera.." řekla jsem a dívala se na nebe.

"To teda je." promluvil tiše Edward. Podívala jsem se na něho, ale on se nedíval na nebe. Díval se na mě. Zase jsem se začervenala a nervózně jsem se ošila.

Vnímala jsem vánek, který nám oběma čechral vlasy a dívala jsem se do Edwardovy tváře. Jeho upřený pohled mě znervózňoval..

"Takhle ten úkol neuděláme.." řekla jsem. "Musíme se dívat na tu krásnou kometu.."

Edward se usmál a jeho oči v tu chvíli byly tak něžné..

"Ale já sleduji krásu.."

Srdce mi skočilo až do krku. Věděla jsem, co bude následovat, ale i tak jsem na to nebyla připravená. Edward vzal mou tvář do dlaní a přiblížil se ke mě, až byly naše rty jen několik milimetrů od sebe. Chvíli se mi díval do očí a potom své oči zavřel a políbil mě..

Byl to jeden z těch dokonalých okamžiků, které si v sobě uložíte navěky... Edward měl pevné hladké rty, které měly díky sušenkám čokoládovou příchuť. Cítila jsem, jak se tisknou k mým, jako by měl strach, že mu zmizím, jestli se na okamžik odtáhne.. Dřív jsem měla strach, že nezvládnu techniku líbání, ale v ten okamžik šlo všechno tak přirozeně, že jsem se musela v duchu usmát.

Edward trochu pootevřel ústa a ochutnával mé rty jemnými polibky..

Měla jsem pocit, že se v tu chvíli zastavil čas a neexistoval nikdo než my dva.....