Krev neproudící žilami

Autorka: Tracy.Hale

20.ČÁST

Rosalie si velebila ve vaně a stala se z ní pravá královna domu. Zrovna když Frank zavelel, že se bude konat "rodinná porada", vylezla konečně ven.

"To jsi tam hodlala strávit celou noc?" vynadala jsem jí na oko vážně.

Jen se tomu zasmála a dala mi přičichnout ke svému novému sprchovému gelu. Hmm... krásná vůně, i když na lidskou krev nemá.

"Sice nechápu, na co to potřebuješ, když jsi ve vaně, ale... půjčíš mi ho, že jo?" Tentokrát jsme se zasmály společně a spěchaly do obýváku, kde už na nás čekal zbytek rodiny. Posadili jsme se na zem a vyčkávali, až Frank začne mluvit.

"Jak všichni víte, před pár dny jsme fingovali smrt... Potřebujeme si zvolit nové příjmení, čekám na vaše návrhy. Bobby jen čeká, až mu vše nahlásím." Bobby byl náš starý známý padělatel - upír. Ve skutečnosti mě nenapadlo žádné další příjmení, které by se hodila k naší dokonalé a jedinečné rodině. Ovšem Rosalie vypadala, že má nápad.

"Co převzat mé příjmení? Myslím mé lidské... Haleovi!" Říkala to stylem, jakoby to už bylo jasné. Musela jsem se uchichtnout, ale Bella Haleová... neznělo to zase tak špatně, že? Ostatní vypadali, že nemají lepší nápad.

"Co když se někdo prohrábne papíry? Jsi mrtvá Rosalie Haleová... a teď živá Rosalie Haleová? Musíš si změnit alespoň jméno. Nebo používat dva příjmení," navrhl Frank.

"Jo, to by šlo. Budu Rosalie ... ehm... Hale Wayová!" Edward se od srdce zasmál. Ostatní se k němu na chvíli přidali a Rose vypadala opravdu naštvaně. Tahle rodinná diskuze propukla v jedno velké divadlo - samozřejmě upíří divadlo. Jsme lepší než telenovela. Co si dát mini kamery do domu? Vyděláme miliony.

"Way jako cesta? Proboha... no, je to milé a nenápadné. Dobře. Takže dohodnuto?" zeptal se nás Frank a pohlédl na každého z nás. Edwardova matka a otec jen poslušně přikývli. Christie se usmívala od ucha k uchu - vsadila bych se, že si představuje, jak její jméno bude teď znít. Napadlo mě za ni že skvěle. Rosalie vypadala vskutku potěšeně. Edward... je prostě Edward. Rychle jsem ho políbila. Teď už byl na místě souhlas všech, Frank vstal a gospelovým hlasem zavelel: "Haleovi! Jak roztomilé!"

* * *

Sbohem, domečku. Sbohem, Seattle. Sbohem, starý živote. Vzdávám holt Aljašce.

"Už se nemůžu dočkat... Anchorage... zní to krásně, že?" usmíval se na mě Edward. Anchorage? Zní to jako odplivnutí a přitom je to nejlidnatější město Aljašky, právě zde budeme žít. Na ten název nového domova si určitě nikdy nezvyknu. Pro upřesnění - Edward se netěšil na Anchorage, ale na všechny ty pohoří kolem... To nejlepší z nich? Podle Franka Brooks Range. Velká hojnost nejlepších snídaní, obědů a večeří pro nás. Vlastně se taky začínám těšit.

Zastavili jsme obrovský jeep na příjezdové cestě u našeho domu. Byl krásný, samozřejmě a velmi prostorný pro naši velkou rodinu. Těsně za námi zastavily další tři auta - BMW od Franka a Christie, Mercedes od Rosalie a limuzína od Edwardových rodičů. Nepoutat pozornost - ano, to nám opravdu šlo. Nastěhování nám zabralo minimum času. Mimochodem jsem konečně měla ložnici společně s Edwardem. Rosalie si vzala samostatný pokoj vedle nás a dva páry našich rodičů zabraly dvě další volné ložnice. Poslední volný pokoj zůstal pro všechny případy (ovšem já měla svou vlastní teorii - co když Frank plánuje "přírůstek" do rodiny?). Tenhle dům byl mnohem krásnější než ten náš v Seattlu.

Christie se pustila do zařizování našeho nového domovu. Všechny úpravy a ostatní věci byly hotové za týden. V sousedství jsme měli pár domů. Z mé a Edwardovy ložnice byl úžasný výhled na pár mrakodrapů Anchorage.

"Jak se ti tu líbí?" zašeptal mi do ucha můj vyvolený a já otočila obličej, abych ho mohla políbit.

"Nádherně... když jsi tady se mnou ty."

Usmál se a začal mě hladit po vlasech a poté zvedl mou levou ruku, na které vévodily už dva prsteny.

"Manželko... zní to škrceně." Uchichtla jsem se vzpomněla si na naši svatbu. Při cestě sem jsme obrátili auta a stavili se do slavného Las Vegas, ráje všech vášnivých gamblerů a mladých párů toužících po vzrušující svatbě. Ta naše byla sice krátká ale naprosto úžasná. Edward si někde po cestě koupil smoking a já krátké svatební šatičky, hodící se spíše večer na diskotéku. Ale tohle je Las Vegas - netradiční svatby, netradiční páry. Rosalie objevila svou vášeň pro poker a celou noc lovila... peníze v kasinech. Přitom koketovala s mladými muži a švindlovala tím, že je okouzlovala. Naši rodiče se prý jen procházeli po městečku (ale nikdo z nás jim nevěřil ani slovo). A my s Edwardem... jsme my s Edwardem. To stačí. Kdybychom v noci museli spát, nevím nevím.

"To znamená že mě chceš škrtit?"

Zadusil se smíchem. "Nepřeprala bys mě... máš nějaké další zbraně místo bojovných?"

Usmála jsem se sama pro sebe, Edward si toho nevšiml. "Nezapomeň, že jsem žena..."

* * *

"Franku, prosíííím," slyšela jsem úpět Rose. Přiběhla jsem dolů, abych zjistila, co se děje. Frank seděl na zemi a dělal, že mou... (teď mi došlo, jak jí můžu říkat) sestru neslyší a nevidí. Po další minutě Rosaliiného prosení promluvil: "Dobře, jen mě zbav těch proseb!" Rose se zatvářila vítězně, poděkovala a chystala se hrdě odkráčet, ovšem já ji zastavila. "O co jsi prosila?"