Krev neproudící žilami

Autorka: Tracy.Hale

18.ČÁST

Objala jsem ji tak silně, až se mé paže obávaly, že ji zadusí. Mou milovanou Lyn.

"Hodně štěstí," popřála jsem ji dnes již podruhé.

Vlepila mi obrovskou pusu a poděkovala. Poté nastoupila do limuzíny a společně se svým teď již manželem mávala hostům. Edward mě políbil do vlasů a zamával jim také. Už teď se mi po ní stýská. Hosté se začali odebírat na půlnoční párty a my s Edwardem jsme se odebrali k autu.

"Jak se cítíš?" zeptal se mě šeptem.

Pohled mi sklouzl nejprve na můj prstýnek a potom na něj. "Úžasně... i když jsem právě ztratila Lyn."

Smutně se usmál, zastavil mě a objal. Silně a láskyplně. Nedokázala jsem se od něj odtrhnout, jeho objetí se pro mě stalo drogou.

"Neztratila - to ani náhodou. Jen se vdala."

Vdát se...

Za pár měsíců mě to čeká. S mým princem. S mým Edwardem. Těším se a bojím zároveň. Ovšem není přece důvod... není důvod bát se. K mému sluchu dolehly něčí přibližující se kroky. Poté se zastavily a uslyšela jsem užaslé vydechnutí.

"Bello? Edwarde? Jste to vy?"

Uvědomila jsem si, že mému drogování je konec a otočila se na neznámý hlas. Přistoupila k nám a teprve až poté se mi její tvář vybavila - Rosalie, Mikeyho přítelkyně. Co tady proboha dělá?

"Ahoj... Rosalie!" vykoktala jsem a přátelsky ji objala. Edward ji líbnul na tvář a usmál se. Všimla jsem si, že ji jeho reakce potěšila. Koho by ne. Až teď mi došlo, že má potrhané oblečení a také jsem cítila vůni krve. Její krve.

"Stalo se ti něco? Cítím... krev. A máš potrhané oblečení..." začala jsem v údivu vypočítávat na prstech. Zatvářila se vyplašeně a zahanbeně zároveň.

"To nic... spadla jsem. Je tu velká tma a kluzko." Pouliční lampy svítily a cesta se zdála tak suchá, až se mi na ní zadrhávaly boty. Vtom ke mně dolehly další kroky a Edward na ně okamžitě zareagoval. Viděla jsem, jak se jeho tělo napnulo.

"Rose?! Co si sakra myslíš, ty pitomá užvaněná - " Za stromy vyšel Mikey a zastavil se v půli věty. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. To jí udělal on...?!

"Mikey... lásko, dívej, na koho jsem narazila... Bella a Edward!" začala zmateně gestikulovat rukama. Mikey se zatvářil pohoršeně, ale nahodil falešný úsměv a zdvořile nás pozdravil.

"Je čas jít zpátky, Rose. Okamžitě." Mikey se zase zatvářil jako nějaký vrah a začal Rosalii tahat za rukáv zpátky, odkud přišla.

Projel mi mráz po zádech.

"Rosalie se něco stalo. Měla by jet do nemocnice," prohlásil tvrdým hlasem Edward a já si oddychla, že řeč nepadla na mě.

Rosalie se tvářila zmateně a vystrašeně, zato Mikeyho tvář se rozrostla v jeden velký úšklebek.

"Je v pohodě. Pojď."

Edward na nic nečekal a ve vteřině držel Mikeyho pod krkem. Rose využila šance a utekla ke mně. Silně jsem ji objala a ona se rozplakala. Padouch. To bylo to jediné, co mě právě napadlo. A nejhorší na tom bylo, že to slovo patřilo mému bývalému nejlepšímu příteli Mikeymu.

* * *

Stála jsem smutně u okna a přemýšlela nad spoustu věcmi.

Proč mi Lyn už dva měsíce od svatby nezavolala? Tohle byla ta jediná myšlenka, která mě trápila. Ostatní byly hlouposti. Samozřejmě že jsem se o ní bála, ale také se mi stýskalo... Nevím ani, co s ní je.

"Bello?" vytrhl mě z mých myšlenek Edward. Cukla jsem sebou, i když na mě promluvil velmi tiše. Jeho ruce se omotaly kolem mého pasu a jemně se mnou kolébal tam a zase zpátky, tam a zase zpátky...

"Co se děje?" zněla jeho otázka.

Smutně jsem si povzdechla. "Jen přemýšlím."

Políbil mě do vlasů a spokojeně zamručel. Nálada se mi díky Edwardovi zvedla a můj mozek začal normálně fungovat. Odkráčeli jsme ruku v ruce do obývacího pokoje a posadili se ke schodům. Frank s Edwardův otec probírali lovecké oblasti, já z toho vnímala každé desáté slovo, takže mi smysl jejich konverzace jaksi unikal.

"Co chceš dnes dělat? Máme celý den volný i zítřek... A potom celou věčnost, samozřejmě," ušklíbl se můj vyvolený.

Automaticky jsem při myšlence "vyvolený" sklouzla pohledem na můj zásnubní prstýnek. Pořád líně kroužil kolem mého prstu, neobyčejný a přenádherný. Svatba je naplánovaná za rok, kdy budeme ze Seattlu odjíždět. Po cestě se totiž stavíme v Las Vegas a zamíříme potom na opačný směr - na Aljašku, kde budeme nějakou dobu pobývat.

"Máš tmavé duhovky a stíny pod očima, miláčku. Co takhle vydat se na lov?" při těchto slovech jsem konejšivě prstem objela jeho tmavé kruhy a políbila jeho víčka, která se automaticky pod mým dotekem zavřela. Přikývl a usmál se. Vstali jsme, zamávali rodině a dali se do běhu.

Edward ulovil jen dva jeleny a já také, v téhle oblasti nic lepšího ani není... Museli bychom dlouho hledat a to se nám nechtělo. Asi po hodině jsme se vrátili domů, šli jsem totiž pěšky jako lidé - krásná procházka. Poté přišlo zrychlení, protože s takovou bysme se domů nedostali ani za týden.

"Čekají na mně nějací medvědi?" mnul si Frank spokojeně ruce, když nás u vchodu minul. S Edwardem jsme tajemně pokrčili rameny a popřáli mu dobrý lov. Zasmál se a pospíchal na večeři. Všimla jsem si, že Edwardův otec taky není doma - zřejmě byl rychlejší než Frank a my ho těsně minuli. Posadili jsme se na sedačku a já pustila CNN. Žádné novinky... pořád ty samé bláboly dokola. Zrovna dva odborníci začali řešit oblast přemnoženou pumami - Edwardovi zajiskřily nadšeně oči a já mu slíbila, že jim co nejdříve s přemnožením pomůžeme. Nevnímala jsem poté zvuk televize a přečetla si pár módních časopisů, které tu ležely. Nebo jsem je spíše projela očima.

"Chtěla bys nakupovat...?" zeptal se mě Edward.

Rychle jsem schovala časopis pod stůl a s úsměvem zavrtěla hlavou. Edwarda jsem se na to ptát nemusela - museli bychom přikoupit i další šatníky společně s jeho novým oblečením. Lehla jsem si do jeho náruče a snažila se představit, jaké to je odpočívat, když jste unavení. Moc mi to nešlo, ale s trochou cviku... možná někdy.

Ani jsem si nevšimla, že zvoní telefon. To v naší rodině nebylo zvykem, máme ho tu jen tak. Edward mě nadzvedl a já se natáhla pro sluchátko. Nemusela jsem ani nic říkat, hlas v telefonu to udělal za mě.

"Bello?"

"Jo." Napnutě jsem čekala a došlo mi, že ten hlas patří Rayovi. Edward se zatvářil šokovaně a trpělivě vyčkával jako já.

"Lyn měla nehodu... nevím, komu jinému ještě zavolat."

"Jak je na tom?! Kdy se to stalo?!" Vzteky jsem se držela sedačky, a když začala pode mnou křupat, Edward mi odsunul ruce. Z telefonu vycházely vzlyky - Ray pláče. To není dobré.

"Dneska odpoledne... čekal jsem na ni, až se vrátí a ona měla autonehodu. Převezli ji do nemocnice, ale... ona podlehla. Je mrtvá." Upustila jsem sluchátko telefonu a to spadlo na zem. A vzápětí jsem to sluchátko následovala i já.