Krev neproudící žilami

Autorka: Tracy.Hale

12.ČÁST

Touha po dceři mě donutila přestat. Byl jsem na sebe pyšný, že jsem to dokázal. Svou transformaci si protrpěla ve starém bytě, který už nikdo neobýval. Byl jsem rozhodnutý, že jakmile se stane upírkou, odejdu s ní daleko odtud začít nový život. Dcera a otec. Krásná představa. Jakmile se probudila, zmateně těkala očima kolem. Byla krásná...

"Co se stalo?"

Napadlo mě, že ani nevím, jak se jmenuje. Možná mi to řekne sama. Někdy.

"Ahoj... váš dům hořel a já tě zachránil."

Vyskočila na nohy a sáhla si na krk. Musím mít velkou žízeň.

"A co... Charlie?! Kdo jste?! A... ach, já jsem... upír? Kde je Edward?!" Chytil jsem ji za ramena a lehce s ní zatřásl, aby se uklidnila.

"Charlie to bohužel nepřežil. Uhořel. Nemohl jsem ho proměnit, protože už po něm nic nezbylo. Je mi to líto." Svezla se na zem. Bude se z toho šoku muset vzpamatovat.

"Pamatuju si na vše... Já... ach... umřela bych taky, že?" Přikývl jsem.

"Kdybych tě neucítil, byla bys teď mrtvá. Ale zdá se mi, že víš o upírech. Jak je to možné?" Chvíli jsem na ni hleděl, vlastně celou dobu a byl jsem si jist, že ona ví více než ostatní lidé.

BELLA SWANOVÁ

Ten pocit není popsatelný. Pro tuto část mého života neexistují slova. Charlie je mrtvý a já jsem upírka. To by mohlo pro začátek stačit. Ten muž který mě proměnil a tím pádem mi zachránil život, se mi představil jako Frank. Vysvětlila jsem mu spojitost mezi mnou a Edwardem. Mezi celou jeho rodinou a mnou. Divil se, že dokážou žít společně v blízkosti lidí. Usvědčil mě, že určitě loví jen zvířata. Prý o jejich klanu slyšel. Chtěla jsem Edwarda co nejdříve vidět. Určitě si jako všichni ostatní myslí, že jsem uhořela vevnitř společně s Charliem, ale to přece není pravda.

"Nemůžeš tam jen tak přijít, když probíhá tvůj a Charlieho pohřeb. Oni už si myslí, že jsi mrtvá. Musíš začít nový život. Já ti pomohu."

Nesouhlasila jsem. Co Edward a Renée?! Chci vidět Edwarda... když jsme teď oba upíři, bude vše snazší! Můžu za ním jít a můžeme spolu být. Oba jako dvě stejné bytosti.

"Miluju ho... miluju Edwarda. Můžeme se za ním společně vydat! Za jeho rodinou a spřátelit se..." Rázně zavrtěl hlavou.

"To ne. Kočovní a vegetariánští upíři si nějak zvlášť nerozumí. Jak se vlastně jmenuješ?"

Chtěla jsem plakat, ale nešlo to. Také jsem cítila drásavou bolest v krku. Jako bych týden nic nepila. Napadlo mě, že to bude žízeň po krvi.

"Bella... Franku, prosím. Prosím. Já bez něj nemohu žít. Už jsem ztratila Charlieho! A teď i Edwarda?!"

Byl neoblomný. Příliš jsem se bála vydat se na cestu za Edwardem sama. Co kdybych nás prozradila? Nevím ani pořádně co takový upír vše umí... natož abych měla vyjít mezi lidi. Které bych mohla zabít.

Frank mě během měsíce dostal do mého nového života alias novorozený upír. Vysvětlil mi, jak silná a rychlá teď jsem. A taky nebezpečná. Lovili jsme společně, stali se z nás podle něj kočovní upíři. Lovili jsme lidi na na našich cestách. Nijak jsem si nelámala hlavu s tím, že piju lidskou krev a připravuje tak bezbranné bytosti o jejich životy. Připadalo mi to normální, když jsem teď upírka. Možnost lovit zvířata mě odpuzovala. Jak bych je měla chytit? S lidmi je to snazší. Jsou pomalejší než třeba medvědi. I když já jsem teď tak rychlá, že se na pomalost vůbec nemusím ohlížet. Jsem rychlá, silná, krásná a křídově bledá. Frank mě zasvětil do mého nového světa. Věděla jsem o všech upířích klanech po celé planetě. Ovšem nedůvěřoval mi natolik, aby se se mnou vydal zpátky do Forks - za Edwardem.

Po dalších měsících cestování Frank koupil obrovský a honosný dům v Londýně. Bylo mi jasné, že hodlá zasvětit další a utvořit tady rodinu. Zabydlet se. Jednoho večera odešel s nápadem, že jako první si najde manželku. Ráno před svítáním se vrátil, v rukou nesl křičící ženu. Svíjela se bolestmi. Při pohledu na ni se mi obličej křivil lítostí. Byla krásná. Na první pohled. Její tmavě hnědé vlasy se vznášely až skoro k úzkému pasu.

"Prozradila mi, že se jmenuje Christie. Nějaký muž se jí pokusil na ulici zabít, zachránil jsem ji. Snad nebude moc trpět..." Takže tohle je má matka? Dívala jsem se na ni, jak se chuděra svíjí v bolestech a Frank ji konejšil, že to brzy přestane. Křik ke mně doléhal ještě další tři dny a poté byla konečně transformace hotova.

Christie se stala ještě krásnější upírkou, než byla kterákoliv jiná. Proti svému novému životu nic neměla. Přece jen svůj lidský život si odbyla strašně tvrdě.

Frank ji jako mě zasvětil do všech tajů upířího života a chodil s ní lovit lidi. Po dvou letech našeho bydlení v Londýně se mi podařilo Franka přemluvit, aby mě pustil do Forks. Za celé ty měsíce jsem nevzdávala naděje zase Edwarda vidět. Byla jsem si skoro jistá, že už ve Forks nebude, ale přece jen... naděje umírá poslední.

Jednoho večera mě oba mí noví rodiče doprovodili na letadlo. Slíbila jsem jim, že se vrátím. A myslela to vážně. Tohle je teď má rodina. Po přistání v Seattlu na mě čekalo malé letadlo přímo do Forks. Po dalším příletu jsem se potácela lesy a loukami. Až jsem konečně našla Edwardův dům. Byl krásný, bílý s modrými okny. Vypadal honosně, ale jako z osmnáctého století. Ucítila jsem pach upírů, což mě utvrdilo v tom, že naděje ještě neumřela. Možná tady ještě jsou. Zavolala jsem jeho jméno a po chvíli se objevil vedle mě. Zíral na mě s očima dokořán a zřejmě si dávala jedna a jedna dohromady. Ale výsledek stále nepřicházel.

"Bello?"

Jsou dvě. Výborně.

"Edwarde, musím ti toho tolik říct!" Nejdříve ze všeho mě ale objal a políbil do vlasů. Po tomhle shledání jsem tolik toužila... a teď přišlo.