Krev neproudící žilami

Autorka: Tracy.Hale

Zapomeňte na celý příběh Edwarda a Belly popsaný ve čtyřech úžasných knihách. Píše se rok 2005. Edward je 17-ti letý člověk a Bella 16-ti letá dívka, taky člověk. Ovšem na upíry zapomenout nemusíte... ;-)

1.ČÁST (někde ve Phoenixu)

Probudila jsem se do slunečného rána. Jako první mě napadla myšlenka, že dnes je víkend. Druhá myšlenka - vůbec mě nepřekvapilo, že mi Slunce paří do vlasů a do obličeje. Uslyšela jsem hluk z kuchyně a taky smích. Renée a Phil. To už se vrátil? Zřejmě jsem spala tak tvrdě, že jsem ho neslyšela. Záměrně počkám, až hluk ustane a teprve potom vstanu. Obleču se, spáchám ranní hygienu a seběhnu dolů. Nemám chuť na snídani. Jdu rovnou ven. Krásný teplý vzduch. Vidím odjíždět Philovo auto. Renée mi zamává a naznačí mobil u ucha. Přikývnu a gesto jí oplatím. Mám celý den před sebou. Uslyším své sousedy řešit  Phoenix Coyotes... Jako kdyby neměli na práci nic jiného. Rozhodnu se jít si koupit ledový čaj. Doma zbyla jen nějaká sycena limonáda, která mě v tomhle pařáku zajisté neosvěží. Zalezu do prvního obchodu, který uvidím - zčásti abych se trochu ochránila před tímhle vedrem. Od pultu se na mě směje prodavačka.

"Máte-" "ledový čaj?"

Zmateně se podívám vedle sebe. Zubí se na mě nějaký cizí kluk. Postřehnu, že je opravdu... krásný. I když to je slabé slovo. Zapomenu na krůpěje potu na mém čele i na to že jsem chtěla ledový čaj.

"Promiň," zamumlám směrem k němu s leduju jak mu prodavačka za pultem podává ledový čaj.

Nasucho polknu. Zaplatí, naposledy se na mě podívá a zmizí z obchodu.

"Ledový čaj."

Ten kluk už mi během dne vymizí z hlavy. Tedy pořád vidím jeho krásné zelené oči a dokonalý pokřivený úsměv, ale snažím se tomu nevěnovat moc pozornosti. Před hodinou to dopadlo tak, že mě málem zajelo auto. Doma na mě čekal vzkaz, že se ti dva zamilovaní zdrží.

Dnešní namáhavý den na mě zapůsobí. Stačím se jen osprchovat a potom padnu mrtvá do postele. Jestli bude zítra takový pařák jako dneska, raději se odstřelím hned ráno... Upadnu do naprostého nespánku. Slyším hlasy, když se ti dva vrátí. Mé oči zabloudí k digitálním hodinám.

Pět ráno! Ach bože... Začnu se převalovat na posteli a po další hodině veškeré úsilí "usnout" vzdám. Hodím na sebe krátkou sukni a tílko. Příprava na dnešní den. Slunce už vyšlo. Pořádně si rozčešu vlasy a sepnu je na týlu do ozdobné spony. Vyčistím si zuby a zadním vchodem se vytratím ven. Nechám těm dvěma vzkaz.

Procházím se kolem domů naší ulice. Pár aut líně projede kolem. Mohla jsem si vzít kolečkové brusle, abych se aspoň nějak zabavila. Po asi patnácti minutách dojdu na samý kraj čtvrtě. Posadím se na chodník a je mi hloupě. Raději jsem měla zůstat doma. Projde kolem mě pár lidí. Asi také ranní ptáčata jako já. Zahledím se na chodník a dělám, že o něčem usilovně přemýšlím. Ať tady tak tupě nesedím a nekoukám někam mimo.

"Tipoval bych, že tě uvidím s ledovým čajem."

Na chvíli vytřeštím oči a potom až vzhlédnu. Hrála jsem přemýšlení tak dokonale, že jsem nepostřehla, jak ke mně přichází ON. Ten krásný kluk z obchodu.

"Moje slova," procedím skrz zuby. Jsem na sebe pyšná jak lhostejně zním.

K mému podivu se tomu zasměje. Musím se ovládat abych nepochválila každé jeho gesto.

"Co děláš tak časně venku?" Snaží se konverzovat?

"Na to samé jsem se chtěla zeptat tebe," předstírám.

Další smích. ten má teda veselou náladu na to že je něco málo po půl sedmé ráno.

"Já se ptal první."

"Nemohla jsem spát. A co ty?"

Posadí se vedle mě. "Taky."

Mám v hlavě milion otázek. Zeptám se na tu, které se chytnu nejdříve.

"Phoenix je obrovské město. Nikoho tu nepotkám dvakrát. Nikdy."

Pokrčí rameny a tajemně se usměje. Rychle sklopím oči. Jeho pohled by mě mohl i zabít, kdyby on sám chtěl. Je tak krásný, že ztrácím smysly. Což je absolutně smrtící k téhle situaci.

"Jak se jmenuješ?"

"Bella." Čekám, až mi řekne své jméno. Ale hraju, že mě to nezajímá.

"Edward. Rád tě poznávám, Bello."

Edward? Na tak krásného mladého kluka bych si spíše představovala nějaké jiné jméno... něco mezi... no to je jedno.

"Myslím, že jsme sousedi." Pozvednu obočí. Nikdy jsem ho neviděla někde okolo. Toho bych si určitě všimla. Čekám na vysvětlení.