Konečně spolu

Autorka: NutelBee

Jen kdybych nebyl tak hloupej. Pitomec. Pitomec. Opustit jí byla vážně chyba. Musel jsem odejít i od rodiny. Slyšet jejich myšlenky mi moc nepomáhalo. Pořád jenom Bella, Bella a jenom Bella. Občas se jsem zaslechl „Edwarde si opravdu blbej“ nebo „co asi dělá Bella“. Moje oblíbená maminka Esme se trápila semnou. Alice jako jediná stála na mojí straně, ale stejně její myšlenky se stáčely kolem Belly a tak jsem se rozhodl odejít. Alice mě ani nepřemlouvala viděla Jaspera jak se trápí ještě víc díky svým citlivým emocím.

Od té doby žiju na vlastní pěst. Toulám se po celém světě. Už ani nevím jaký je den nebo rok. Mám na to celou věčnost. Nic nehledám- jenom lásku. Nic nechci- jenom Bellu. A DOST už se nebudu litovat. Jediné co teď udělám je okamžitě najít Bellu a prosit o odpuštění.

Okamžitě jsem se vydal na cestu. Potřeboval jsem jíst tak jsem skolil hned několik medvědů než jsem se cítil opravdu plný. Oblečení jsem měl celé potrhané. Sehnal jsem si nové. A opravdu cítil jsem se hned líp. Teď zavolám Alice. Ne počkat. Mobil jsem rozbil hned potom co se mi snažila několikrát volat kvůli Belle. Dobře najdu si jí sám. Nejprve do Forks.

Ve Forks jsem byl v rekordním čase. Vůbec netuším, kde jsem byl než jsem se rozhodl běžet sem, ale jsem tady. Doufám, že tu Bella bude. Kolik je to vůbec měsíců co jsme se neviděli?

3 dny mi trvala cesta a konečně jsem ve městě, kde se zrodila velká láska. Vydal jsem se rovnou k jejímu domu. Doufám, že tam bude aspoň Charlie a ten mi řekne, kde teď je.

Cestou do její ulice jsem ucítil nádhernou vůni krve. Byla to ona. Bella, moje Bella.

Šel jsem za tou nejkrásnější vůní na světě a dovedla mě až na hřbitov. Na hřbitově byla pouze jedna stará paní. Mohlo jí být něco přes padesát let. Klečela nad hrobem a brečela. Ani nepostřehla, že jdu    k ní. Už jsem stáhl za ní, ale pořád ke mně ani nevzhlédla. Někde tu musela být Bella cítil jsem jí. Podíval jsem se té paní přes rameno a uviděl náhrobek, na kterém bylo napsáno : Charlie Swan. Moment Charlie je mrtvý? Milující otec a přítel bla bla bla. O to není možné rok 2017? To jsem byl tak dlouho pryč? Jaký je vůbec rok? Ne, ne to není možné!!

„Ne“ vykřikl jsem. Ta stará paní si mě konečně všimla a upřela na mě své krásné oči. Belly oči.

„E-edwarde“ vykoktala ze sebe.

„Bells“

„Tak jsi se přece jenom vrátil. Čekala jsem na tebe dlouho, abych ti řekla jak si mi zničil život“ řekla to tak smutně. Ublížil jsem jí.

„J-á-á moc se omlouvám. Ani nevíš jak jsem se celé ty roky cítil. Byl jsem pitomec. Neměl jsem ti říct takové hnusné věci co vůbec nebyly pravdivé. Bells jak já tě miluju“ koukala na mě nevěřícně, ale její pohled se změnil. Teď byl plný lásky a odpuštění.

„Byla jsem jako chodící tělo bez duše. Nic mě bez tebe nebavilo. Charlie se trápil semnou a jednou už to nevydržel a zabil se. Byla to moje chyba. Nikdy jsem si nenašla to co jsi chtěl, abych udělala. Muže co by mě miloval a měl semnou spousty dětí a ty by měli další děti. Vnoučata. Snažila jsem se tě hledat. Ach Edwarde. Taky tě miluju, bohužel už nemám moc času. Mám rakovinu. Umírám“ řekla smutně. Zarazil jsem se. Umírá? Ne to nemůže být pravda.

Šli jsme na malou procházku do parku. Bella už nemohla popadnout dech tak jsem se sní posadil na lavičku. Skápla jí slzička po vrásčité tváři. Setřel jsem jí slzu a podíval jsem se jí hluboko do očí.

Najednou mě něco napadlo, kdysi mi o tom říkal Carlise. Ty jeho teorie. Jednu bych teď mohl prověřit.

„Bells, chceš dál žít?“

„Jedině s tebou“

„Samozřejmě. Už tě neopustím“

„Slibuješ? Nebude to už dlouho trvat“

„Tak takhle nemluv. Bydlí tady v La Push Jacob nebo jiný vklodlak?“

„Chceš se nechat zabít? To ti nedovolím“

„Ne to určitě nemám v úmyslu.“

„Bydlí tady všichni vlkodlaci. Jacob a jeho rodina, Seth a..“ umlčel jsem jí. Stačilo, že ještě tu jsou.

„Výborně. Pojedu za nima, teda poběžím auto nemám“ usmál jsem se.

„Jsi pořád tak krásný. Můj Anděl“ nevěděl jsem co jí mám na to říct a tak jsem jí polínil do jejích prošedivělých vlasech.

„Počkej tu chvilku ano? Spíš odnesu tě domů a tam na mě počkáš“ rozhodl jsem a ona přikývla.

Šli jsme pomalu k jejímu domu. Zůstala tam po smrti stále na mě čekala. Ublížil jsem jí to si nikdy neodpustím.

Šla rovnou do kuchyně, která zůstala tak jak jsem si jí pamatoval. Postavila na čaj a vzala si hrníček. Pak chtěla jít nahoru do svého pokoje tak jsem jí pomohl, protože jí to dělalo hroznou námahu. Vešla do svého pokoje, ale ten taky zůstal pořád stejný. Něco si chtěla vzít a já si všiml, že to prkno pod který jsem jí dal vzpomínky na mě. Podívala se na mě se zdvyženým obočím. Nadzvedl jsem prkno a opravdu bylo tam vše a jak jsem to tam dal já.

Do očí se jí vehnaly slzy.

„T-ty jsi mi to tady nechal. Opravdu jsi nechtěl, abych na tebe zapomněla. Edwarde já jsem tak blbá“

„Vůbec ne! Neříkej o sobě, že jsi blbá. To já jsem to zpackal, ale všechno napravím.“

Potom si o de mě vzala vzpomínky a vyndala cédéčko, co jsem jí nahrál z obalu, a dala ho do přehrávače. Spustila se její ukolébavka.

„Myslím, že jsi tu chvíli lehnu a ty jdi do La Push jak jsi chtěl“

„Ano hned tam zaběhnu“

„Miluju tě“

„Já tebe taky“

Okamžitě se vydala do říše snů. Musel jsem se na ní koukat jak spala klidně. Napsal jsem jí vzkaz, aby si nemyslela, že to byl sen a běžel za Jacobem.

V La Push už na mě čekalo několik vlkodlaků. Poznal jsem Jacoba podle myšlenek. Byl na mě opravdu naštvaný kvůli Belle.

„Jacobe byl by jsi tak hodný a dal mi trošku tvé krve?“ zeptal jsem se na rovinu. Neměl jsem čas.

„Děláš si srandu? To, abys měl co pít pijavice?“ už přede mnou stál Jacob jako člověk.

„Ne vůbec je to pro Bellu. Chci, aby mohla být mladá. A žít konečně semnou. Odpustila mi. Právě na mě doma čeká.“

„Pro B-e-ellu“ zalapal Jacob.

„Ano pro ní. Stačí troška tvojí krve asi stačí jeden kelímek a k tomu můj jed a z Belly bude zase krásná a mladá dívka. Bude, ale upír. Dáš mi prosím tvojí krev“ zeptal jsem se v nadějí v očích a v hlase.

„Dám ti mojí krev, ale slib mi že už jí NIKDY neublížíš!“

„To je rozumné tenhle slib rád dodržím“

„Máte moje slovo, že vám neublížíme. Prosím, ale už se neobjevujte na našem území a Edwarde máte svolení proměnit posledního člověka příště by se to neobešlo bez války. Máme Bellu rádi řekni jí to prosím“ promluvil ke mně Sam a já mu poděkoval pak jsem se s Jacobem vypařili.

Vracel jsem se zpět k Belle s Jacobovou krví. Byl jsem rád, že to tak klaplo. Když jsem přišel k ní domů seděla v obývacím pokoji a brečela.

„Bells“ promluvil jsem.

„Edwarde ty jsi tu“ okamžitě se jí na tváři objevil úsměv. Ach ona se bála, že jsem zase zmizel.

Řekl jsem jí celý plán s krví a proměnou a ona souhlasila. Ještěže mají vlkodlaci tak skvělou krev s regenerací na věk.

Souhlasila a tak jsem jí kousl a ona vypila krev. Pak se šest dní mučila v bolestech. Trvalo to déle jak se dalo předpokládat kvůli přeměně těla na upíra a změna věku.

Po šesti dnech se konečně přeměna ukončila a moje Bella otevřela oči. Ach byla zase tak krásná. Ještě krásnější. Neměla červené oči už byly zlatavé. To díky Jacobovi. Její věk bych typoval na osmnáct.

Jsem tak šťastný, že se vydařil můj plán. Než jsem stačil cokoliv říct zazvonil telefon. Šel jsem ho zvednout.

„Haló?“ na druhé straně se ozvala Alice už to viděla.

„Souhlasím také se těšíme“ odpověděl jsem na její otázku a zaklapl telefon.

„Kdo to byl“ zeptala se.

„Alice. Už nás s celou rodinou očekávají v Denali. Moc se na tebe všichni těší“

„Taky se na ně těším“

A tak jsem se s mojí milovanou Bellou vydal zpátky za naší rodinou.Bella se stala mojí ženou konečně. A žili jsme všichni šťastně až do konce naší existence a věřte, že to bude ještě nějakou dobu trvat než se vydáme na onen svět.

„Miluju tě Anděli“

KONEC