Konec věčnosti?

Autorka: Tracy.Hale

6.

Vtom se Edward objevil přímo přede mnou. Pohlédl mi do očí a usmál se. Nemohla jsem zastavit ten příval radosti a štěstí. Edward. Živý. (Ne)šťastné shledání po roce bolesti a slz! Padla jsem mu kolem krku. Trochu se zajíkl bolestí. Zapomněla jsem na sílu novorozených. Zamumlala jsem omluvu.

"Bello, Bello, Bello..." šeptal mi stále mé jméno do ucha. Věděla jsem, kolik toho asi má na srdci.

"Já čekám," prohlásil silný hlas. Edward mi lehce pokývl hlavou, ať řeknu ne. "Jiná možnost neexistuje?" místo odpovědi jsem položila otázku. Ozval se smích. Až teď jsem si uvědomila, kolik upírů tady asi je... Nechtělo se mi to počítat.

"Oko za oko. Zub za zub. Ale abych pravdu řek, vy my nic podstatného nemůžete dát. Bello, ty mi sloužit nechceš. Nikdo z vás. Edwarde, tys mi už svůj dluh splatil. Zřejmě budete... moct jít." Vytřeštila jsem oči.

"Děkujeme," prohlásil Carlisle. Zmizli jsme odtud rychlostí blesku.

"Nezdržujte se ve Volterře!" slyšela jsem poslední slovo. To myslím vůbec nebude problém... =)

"Stejně jsi pořád stejně nádherná," Edward mě objal pažemi kolem pasu. "O nic víc než ty." Odfrkl si. Naše polibky mluvily za vše.

"Edwarde, bylo to tak těžké bez tebe!" Zesmutněl.

"Myslím, že jsem oba trpěli víc než dost. Jeden pro druhého... Nechci tě už nikdy ztratit." Pohlédla jsem do jeho dokonalých očí a pohladila křivku jeho úsměvu.

"Jsi ráda, že jsi... tohle?" změřil si mě pohledem. Přikývla jsem.

"Nebýt toho, nejsme tu teď spolu." Lehli jsme si na jeho koženou sedačku. Naše prsty se navzájem proplétali. Užívala jsem si každou chvíli strávenou s ním. Náš polibek byl jako první. Ale mnohem lepší a vášnivější. Bez všech nejistot a strachu. Ne polibek dvou milenců, nýbrž polibek dvou polovin které patří neodvolatelně k sobě. V duchu jsem zabloudila na naše nejkrásnější společné chvíle - včetně prvního polibku, prvního běhu na jeho zádech, nyní i prvního lovu, prvního tance na stužkovacím plese, seznámení s jeho rodinou... Bylo toho více než dost. Jsem za to vše vděčná. On je můj anděl. Moje poslání. Můj život. Nic jiného už pro mě neexistuje. Jen Edward. Pohlédl mi hluboce do očí. Naše prsty si spolu nepřestávaly pohrávat ani teď, když dovnitř vešla Alice. Dokonalá Alice. Milovaná Alice. Naše Alice.

"Jdete s námi všemi na lov?" Oba jsme přikývli. Žízeň je drásavý pocit. Edward mě zvedl z postele, Alice mezitím odešla. Místo ní přišel Jasper. Dychtivě jsem na něj pohlédla.

"Bello, ehm... chtěl jsem se ti za vše omluvit," ?....?....? "včetně toho na tvých narozeninách. Nemůžu za to. Jsem ale rád, že k nám patříš." Usmála jsem se na něj a poděkovala mu. Odešel jako předtím Alice. Pohlédla jsem na Edwarda. Tiše se uchechtl. "Jasper je Jasper, lásko." Chytila jsem ho za ruku a chystala se jít za ostatními dolů, abychom společně odešli lovit.

"Počkej." Další otazníky v mých očích. "Když teď budeme oba žít věčně... ehm... pro co žiješ?" Nad svou odpovědí jsem nepřemýšlela ani sekundu: "Pro tebe." Jeho výraz v očích mi napovídal, že já se ptát nemusím. Naší rozmluvu ukončil dokonalý polibek. A pohled do jeho hlubokých upířích očí.