Konec věčnosti?

Autorka: Tracy.Hale

5.

ALICE CULLENOVÁ

Přenesli jsme Bellu zpět do domu. Po celou transformaci byl Carlisle vedle ni připravený zasáhnout, kdyby byly komplikace. Nemohla jsem zůstat v té místnosti, kde transformace probíhala. Trpěla a to mě zraňovalo. Po dvou dnech konečně bylo vše u konce. Sebrala jsem odvahu a společně s ostatními jsem šla za Bellou. Ležela na posteli a těžce oddychovala. Ze zvyku. "Bello?" oslovila jsem ji. Pohlédla na mě. "Alice?" "Viděla ses už v zrcadle?" "Ne," přiznala a lehce se usmála. Okamžitě jsem jí jedno přinesla. Vypadala více než nádherně. Černé lokny jí spadaly na ramena, velké oči upřeně hleděly na svůj odraz a dokonalé obočí bylo pozvednuté překvapením. Dokonalé rudé rty ty se jí lehce pootevřely. Věděla jsem přesně, co si myslí. Kdo je ta kráska v zrcadle? Ve své mysli už jsem ji proměněnou viděla mnohokrát, ale teď naživo to bylo... jiné. A lepší.

BELLA SWANOVÁ

Okamžitě jsme se vydali do Volterry. Carlisle mě varoval, že jako novorozený upír nemůžu jít hned mezi lidi. Ale Alice neviděla žádné komplikace. Risk je zisk. Pro Edwarda cokoliv. Poháněla mě skutečnost, že je stále ještě naživu. Cítila jsem drásavou bolest v krku, ale nevnímala jsem ji. Nikdo tomu nechtěl věřit. Jak se může novorozený upír takhle dokázat ovládat? Letadlo bylo plné lidí. Cítila jsem jejich krásnou vůni krve. Krk mě pálil víc a víc, ale já zavřela oči a snažila jsem se myslet na záchranu mého života. Edwarda. Pozná mě vůbec? Důležité ale je, že jsme oba naživu. Svět se zdál být krásnější, když jsem věděla, že Edward opravdu stále existuje. Po dalších dlouhých hodinách jsme se konečně dostali do Volterry. Z letiště ukradený autem. Alici se podařilo ukrást její nejoblíbenější - žluté Porsche Turbo.

"Auto je základ," opakovala pořád dokola při řízení. Neměli jsem žádný plán. Alice zatím nic neviděla. Vedly nás naše smysly. Jako novorozený upír jsem naštěstí necítila žádnou potřebu zabít ty úžasně vonící lidi, kteří byli všude kolem mě. Ve Volturře mi ale Carlisle přinesl dva kelímky plné úžasně vonící krve. V očích se mi musel objevit velký otazník, protože Carlisle vše ihned vysvětlil: "Mám tady pár známých upírů, kteří mi něco dluží." Ihned jsem je vyprázdnila. Zvláštní pocit, ale žízeň stále nepřestávala. Naštěstí jsem už ale tolik nepálil můj krk.

"Na chvíli ses posilnila. Hned jakmile zachráníme Edwarda, půjdeme na lov a zaučíme tě." To jakmile zachráníme Edwarda řekl tak jistě, že jsem tomu na krátký okamžik i věřila. Na nic jsme nečekali a proběhli jsme náměstí. Přejel mnou záchvěv. Ten den kdy Volturiové odváděli Edwarda se nedal zapomenout. V odlehlé ulici nás uvítali tři upíří v černých kápích.

"Aro, jdeme za-" "Ano, my víme. Carlisle, dejte si ale pozor. Jsi můj přítel. Možná nevyváznete živi." Všichni jsem přikývli. Potom mě Alice s Jaspereme chytili každý za jednu paži a ve vteřině jsem stála před vládcem Volturiů. Ve velké honosné místnosti. (moje pozn.: popisování je myslím zbytečné, vše bych musela kopírovat =))

"Bello, přidáš se k nám, abys zachránila Edwarda?" Tak zněla otázka. Tak zněl rozsudek.