Konec věčnosti?

Autorka: Tracy.Hale

4.

ALICE CULLENOVÁ

Měl v očích smrtelný výraz plný strachu a dalších nerozeznatelných pocitů. "Dlužíš nám vysvětlení," prohlásila Rose. Přikývl, ale jeho první věta zněla: "Kde je Bella?" A potom si vše přečetl v mých myšlenkách. Obličej se mu křivil hněvem.

"Jak jsi to mohla dovolit?! Pustit ji ven?!" začal na mě křičet. Nebo spíše na sebe. Vůbec na mě nepohlédl. "Edwarde, všichni jsme si mysleli, že tvá věčnost skončila, že tě Volturiové zabili! Pustili jsme ji, protože to po nás chtěla. Tři měsíce tady trpěla! Má narok na... svou smrt." Jistě, kdo jiný by tohle mohl vyřknout z úst než Rosalie?!

"Volturiové mě ušetřili smrti," při slově ušetřili se ironicky zašklebil a vše vysvětloval v ohromně rychlém tempu i na nás upíry, "ale musel jsem jim sloužit jako Heidi. Nosit jim oběti. Nic jiného mi nezbývalo. Slíbili mi totiž, že mě pak zabijí. Ale když to stále pokračovalo, rozhodl jsem se utéct. Volturiové jsou mi ale na stopě. Je otázkou minut, kdy sem dorazí a odnesou mě zpět do Volturi. Dozvěděl jsem se totiž od Ara, že je Bella stále naživu. Nevěřil jsem mu, ale pak jsem hledal v myšlenkách. A to mi její existenci dosvědčilo. Jsem tady a ona tu není?! Přišel jsem... pozdě." A potom jsem to uviděla - budoucnost. Bella - auto - smrt. Edward si to přečetl v mé mysli a na nic nečekal. Rozběhl se smrtelnou rychlostí po jejím pachu. Zbývaly sekundy. Třeba teď nebude příliš pozdě.

Našli jsme ji. Včas. Kráčela jako smyslů zbavená pár stop před námi po ulici kousek za Forks. Edward se za ní chtěl rozběhnout, ale právě v tu chvíli se před námi objevili Volturiové. Zděsila jsem se. V dáli totiž přijíždělo to osudné auto, které jí mělo vzít život.

"Edwarde, pokud to uděláš, zemřete oba ihned! A celá vaše i její rodina!" Usilovně jsem si myslela: Edwarde, nedělej to, pořád je šance, že ji zachráníme. Nedělej to. Nedělej to! Je šance na její záchranu! Kdybys to udělal, žádná šance by už nebyla! Naštěstí mě poslechl. Zavřel oči, když se auto přibližovalo k Belle. Já také. Neumím si představit, jak těžké pro něj muselo být nic nedělat. Uslyšela jsem skřípění brzd a prudký náraz. Zachvěla jsem se a Edward zakřičel: "Neeeee!!!!!"

Bylo pozdě. Bella ležela na silnici v kaluži krve. Auto odjelo. I když nás vidělo. Potom se vše odehrálo zase strašně rychle - Volturiovi popadli Edwarda a zmizeli s ním. Ještě jsem stačila slyšet jeho slova, které se nesly v tom hrozném překrásném pachu její krve. Prosím, udělej pro ni co budeš moct! Svého bratra jsem poslechla. Začala jsem utíkat k Belle. Napůl vnímala, napůl jí tlouklo srdce. Brzy ale bude mrtvá. Za okamžik se u nás objevili zbytek mé rodiny.

"Bello, slyšíš mě?! Edward je naživu, byl tady! Musíš to přežít. Nesmíš to vzdávat!" křičela jsem na ni. Otevřela oči. Měla je krvavě rudé. Uslyšela jsem zavrčení. Jasper. Opět se neovládl a s ním i Rose. Esme s Emmettem je odvedli pryč. Zůstal tu jen Carlisle a já.

"Slyšela jsem ho... Kde je teď...? E-e-edwarde..." Carlisle mi jasně pokynul. Věděla jsem, co to znamená. Musíme ji přeměnit, abychom ji zachránili. "Udělám to," prohlásil s ledovým klidem.

"Bello, budeš v pořádku a Edward taky! Všichni budou v pořádku! Za chvíli se probudíš a budeš v pohodě..." šeptala jsem jí do ucha a hlas se mi chvěl. Jen přikyvovala. Z pusy jí začala téct krev. Hodně krve. Cítila jsem, jakoby mi hořel krk, ale vydržela jsem to. V tu chvíli jsem po její krvi netoužila. Myslela jsem na Edwarda a na všechny. Musím být silná. Potom jsem pohlédla na Carlislea. S ledovým klidem vzal její ruku a kousl do ní. Potom to samé udělal na každém centimetru její ruky a pokračoval přes celý krk. Srdce jí už nebušilo. Byla mrtvá.