Kéž by to byl sen

Autorka: Mája

Úvod

Sedím na pohodlné židli v jedné z těch místností, kde se konají rozhovory se slavnými osobnostmi. Což jsem byla nyní i já, díky jednomu filmu. Je to jeden z těch filmů, který uchvátí mládež romantickým obsahem a nějakými neobvyklými postavami. Od filmu Stmívání z roku 2008 se filmů na podobné téma natočila spousta, ten můj nebyl výjimkou. Ale byl něčím jiným. Neměl šťastný konec, jako příběh v mém životě. A byl podle skutečnosti.

Přišla novinářka, pozdravila a sedla si naproti mně. A výslech začal.

„Dobrý den Adriano, jak se dnes cítíte?“ první zdvořilá otázka, která byla položena v každém rozhovoru a tradičně jsem odpověděla, že dobře. A pak to teprve začalo. Nejraději bych neodpovídala na následující otázky, ale musela jsem to ze sebe již dostat, zvlášť když film byl podle něho.

„Několikrát jsem zaslechla, že film je podle skutečných událostí. Můžete mi prosím potvrdit, zda je to pravda či lež? A pokud pravda, tak koho se to týkalo?“ Této otázky jsem se opravdu bála, ale co jsem mohla dělat? Jen jsem nevěděla jak odpovědět. Ano je to pravda a stalo se to mě! Potkala jsem muže svého života, když mi bylo 16 a jemu 22, ten pak tragicky zemřel a já jsem zůstala sama a o pár dní později zjistila, že čekám dítě? Které pak nakonec taky umřelo? Nemohla jsem to říct, bála jsem se to říct, bála jsem se následků, které by mohli nastat. Ale něco se ve mně přemohlo.

„Čekala jsem, že se na to zeptáte. Ano, je to pravda. Film je založen na skutečném příběhu, který se opravdu stal, jen jsou v něm pozměněná jména a místa. Jinak je vše naprosto stejné“doufala jsem, že jí tato odpověď bude stačit, ale mýlila jsem se. 

„A komu se to stalo? Tak tragický život by musel na každém zanechat nějaké následky.“ V tom měla naprostou pravdu, v životě jsem necítila takovou prázdnotu.

„Dobře, s pravdou ven. Stalo se to mě v 16-ti letech jako hlavní hrdince ve filmu, jak jsem říkala, pouze jména a místa jsou pozměněná“. Tím jsem novinářku naprosto zaskočila, bylo na ní znát, že nečekala, že by se to mohlo stát mě. Chvilku na mě smutně koukala.

„To je mi velice líto. Muselo to být pro vás velmi těžké. Teďka vás poprosím o něco, co se vám asi nebude líbit, ale mohla byste mi prosím váš příběh převyprávět? Vím, že film je podle něj, ale přeci jenom je něco jiného to vidět a slyšet od člověka, kterému se to stalo. Ale pokud se vám do toho nechce, naprosto vás chápu“ za což jsem jí byla velice vděčná. Ale chtěla jsem jí to říct, sice jsem ten příběh vyprávěla již několikrát a určitě ještě mnohokrát budu díky tomuto filmu, ale abych pravdu řekla, bylo mi to už jedno.

„Povím vám to. Přesně na den je to dneska 6 let, co jsme se seznámili. Měla jsem jet s kamarádkou na jeho koncert, přesněji na koncert jeho skupiny, hrozně jsme je zbožňovali a zbožňuju do dnes, jsou to skvělí kluci, nevím, co bych si bez nich počala, když nás opustil.“