Kéž by to byl sen

Autorka: Mája

3.Kapitola Rozhovor

Umyla jsem se a šla do pokoje. Brácha byl ještě vzhůru, ale by s našima v obýváku a mladší sestra již spala. Díky bohu. Vytáhla jsem telefon a napsala krátkou sms. Můžeš zavolat. Když jsem jí poslala, tak jsem se šla převlíknout do pyžama. Jenom jsem si sundala tričko a už zvonil telefon. Je tohle možný??

„Ahoj“                                               

„Ahoj, můžeš mluvit??“

„Jo, v pohodě, jen musím šeptat kvůli sestře, už spí.“

„Ty máš sestru?? A kolik jí je?“ On se zajímá o mou rodinu, to je dobré znamení.

„Jo, Františku, je jí deset. A ještě staršího bráchu, Dominika a tomu je 21. Právě je na vysoký, ale bydlí s námi. Má naštěstí vlastní pokoj, tak má svoje soukromí. A ty máš nějaké sourozence?“

„To je mezi vámi celkem věkový rozmezí. Jo mám. Bráchu, Petra, je mu 18 a letos maturuje. Snad to zvládne, není moc studijní typ. To já taky ne. Asi to máme v rodině.“

„Asi jo, to nemůžu posoudit. A co teďka vlastně děláš? Nemyslím právě teď, když taky, ale jestli si na vysoký nebo jenom hraješ s kapelou?“

„Časem budeš moc“ on se mnou počítá do budoucna?? Dneska se bude dobře spát, teda pokud budu moc samým štěstím usnout. „No studuju vysokou. DAMU. Obor herectví. Už mám nyní angažmá v několika divadlech. Kapela je pouze koníček, spíš naše vyblbnutí s rukama, to si musela na tom koncertě vidět, ne?“ To máš recht. A z tebe bude herec? Wow, to jsem vždycky chtěla být.

„Na to se nedá zapomenout, byli jste neskuteční.“

„Já vím a to jsme se dneska celkem krotili. Jindy to je ještě horší.“

„Blázni! Hele, vy jste někdy na koncertě vylévali vodu na obecenstvo?? Že Fí, kamarádka co tam se mnou dneska byla, byla na vašem koncertě asi před půl rokem a přišla celá promočená. Ale nechtěla mi říct, co se stalo, tak jestli bys mi to prosím nemohl říct ty?“ nasadila jsem prosebný tón, snad to zabere.

„ A co za to budu mít??“ to je hajzlík!!

„A co by si pán ráčil za odměnu?? “

„A co mu paní nabízí??“ škádlící tón byl naprosto jasný

„Slečna!!“

„Pardon, co slečna nabízí“

„To záleží na pánovi, buďto se podřídí nebo má pán smůlu“

„Teda slečno, vy se nezdáte. A byla by mi slečna ochotna dát polibek?“ v to jsem doufala, že řekneš

„To si musí slečna ještě rozmyslet. Takto zneužívat mladou dívku. Že se nestydíte, mladý pane!“

„Omlouvám se, ale zkusit jsem to mohl, nemyslíte?“

„Ano“

„Takže bude polibek?“ prosebný a smutný – schválně – tón byl naprosto zřetelný.

„Pokud mi pán prozradí to tajemství, tak bude, pokud ne, tak nebude.“

„Takže bude. A to mi připomíná otázku, kdy se uvidíme?“miluju tě!!

„No jelikož jsou teďkon letní prázdniny, tak mám fůru času, zejtra, vlastně už dneska, nic v plánu nemám.“

„To mám taky volno! A co bys chtěla podniknout?“ nadšení bylo slyšet až sem

„Tak to vůbec nevím, tak kdyby bylo hezky, tak jsem pro procházku a pokud hnusně tak kino?“

„Kino? Není to už trochu otřepaný pro první rande?“

„Nevím, ale se ti musím přiznat. Jsem filmový fanatik, takže mě kino nikdy neomrzí. Když je mi smutno nebo tak, tak si koupím lístek na nějaký film podle nálady a užívám si to“

„Tak to doufám, že tam v budoucí době nepůjdeš sama, to by se mě dotklo“

„To bych nerada“

„Takže procházka či kino?“

„Jo, nebo bis radši něco jiného?“

„Ne, přijde mi to dokonalí“ mě taky, jen abys přišel

„Jo a jaká byla vlastně cesta domů?“ tak to jsem nechtěla ušet. Mám říct pravdu nebo lhát, teď jsem v koncích. Když řeknu pravdu, tak se bude vyptávat a když lež, tak si pak budu vyčítat, že jsem mu lhala

„Celkem dobrý, potkala jsem bráchu, tak už to pak bylo lepší“ to je pravda a není tam žádná lež

„Pak to bylo lepší? Stalo se něco?“ sakra ty si všímavý

„Ale jenom jedna partička si mě všimla a měli takový ty řeči, znáš to. Ale všechno je v pohodě“

„Jaký řečičky? Udělali ti něco?“ tak teď jsi mě překvapil, takový strach jsem v tvém hlase nečekala, je fakt možný, že by si měl o mě zájem?

„Adri, jsi tam? CO se stalo?“ byl fakt hodně naléhaví

„Jsem tu, fakt mi nic není. Jsem v pořádku, v životě mi nebylo líp“

„Tak zase lhát nemusíš“

„Ale já nelžu, myslím to vážně. Fakt je mi dobře!“

„Tak kdy se zítra sejdeme? Nemám tě vyzvednout?“ vyzvednout? To by mě zajímalo, jestli by ses nabídnul, kdybych se o té partičce nezmínila

„Je mi to jedno, jestli chceš radši až po obědě nebo předním a někde bychom se najedli?“ prosím řekni před obědem, prosím, prosím!!

„Takže, za prvé, vyzvednu tě, za druhé, před obědem, znám jednu dobrou restauraci a za třetí, už se tě nemůžu dočkat.“ Já tebe taky ne

„Dobře. A to znamená v kolik?“

„Tak v jedenáct??“

„Souhlasím, jo a bydlím na Praze 5, Na Stodůlkách“

„Aha, to jsem si myslel, že bydlíš někde poblíž, ale to nevadí. A kde přesně?“

„Kovářová 1580 a nemá ti jet někam naproti?“

„Abych tě nechal napospas tý partičce, nepřipadá v úvahu!“

„Uklidni se, bydlím tu už 16 let a tohle bylo poprvé, co se mi něco podobného stalo. A navíc, jsou tu jenom večer, přes den je tu dost lidí. Sama se tu někdy procházím. Nemusíš se bát. Vážně ne“snad to zabralo.

„Jak už jsem řekl, přijedu pro tebe. Ne proto, že bych ti nevěřil, ale pro svůj klid, rozumíš?“

„Rozumím“

„A co právě děláš?“ tak na to se mě prosím neptej, mám ti odpovědět, že tu sedím polonahá a ležím na posteli a při tom si s tebou povídám?? To by vyznělo fakt skvěle, Ájo mysli, mysli

„Snažím se převlíknout do pyžama“ je to venku

„Snažíš? To nechápu, vysvětli mi to prosím“

„Co zato?“

„Ty taky? A co bys ráda?“

„Ty víš co“ zněžněla jsem hlas

„Adri, ani nevíš, jak se přemáhám, abych nenastartoval auto a nejel za tebou. Teď když si mi dala tu adresu, to mám o něco jednoduší. Ale i přesto. Slibuju, že ti to dám.“

„Mirku…“ miluju tě… nastalo chvilku ticho ale tak moc jsem si přála, aby se najednou objevil u mých dveří a začal mě líbat

„Takže jak jsi to říkala? Snažíš se převléknout do pyžama?“

„No potom co jsem ti napsala sms, taktem se začala svlékat a pak si zavolal a nějak jsem se nedooblékla.“ Tak tohle bude zajímavé

„Jak nedooblékla? Co teda máš na sobě?“ jsi nějaký zvídaví, by mě zajímalo, jestli bys byl radši, kdybych řekla, že nahá nebo polonahá či jenom ve spodním prádle. Prosím, poraďte mi někdo!

„A co myslíš, že mám na sobě?“ snad jsem neudělala chybu

„Adri, nemuč mě. “ tak já tě mučím??

„Dobře, jsem polonahá“

„Což znamená??“ Hej!

„Nemám tě mučit, ale přesto se ptáš na detaily?!“

„Promiň, jsem zvědavej.“ Ale, ale

„Jak chceš, mám na sobě pouze džíny“ což je naprosto pravda. Ale nemohla jsem uvěřit tomu, co teď zaznělo na druhé straně. Takové krásné vzdychnutí! Asi na mě koukáte jak na blázna, ale v tom vzdychnutí bylo slyšet utrpení, vzrušení ale hlavně utrpení. To jsem ho fakt tak mučila?

„Mirku, jsi tam?“ nemohla jsem už dál vydržet to ticho, musela jsem ho slyšet

„Jsem tu.“

„Co děláš?“

„Přemlouvám se, abych za tebou nejel. Ani nevíš, jak moc bych tě chtěl zlíbat. Tvoje ústa, oči, tváře, krk, ramena, bříško, pupík, ruce, každý prst co máš na ruce! Promiň, to jsem asi přehnal. Asi bych měl končit.“ ach můj bože! (teď si připadám jak Janice ze seriálu Přátelé), já tebe taky!! Mám mu to říct?

„Ne, nezavěšuj, prosím. Pokračuj“ já ho sama pobízím, aby mi říkal, co chce se mnou dělat? Takou se neznám

„Vážně to chceš vědět?“ byl překvapený, ani se mu nedivím, jak taky, vždyť jsme se dneska poznali a už máme “sex“ po telefonu. Tole není normální.

„Hrozně moc“

„Jak chceš, začal bych tě hladit po vlasech a přitom tě líbal na rty, potom bych ústy pomalu “došel“ ke tvým lalůčkům a trochu si s nimi pohrál“

„Ach“ nevydržela jsem to, vyšlo to ze mě, všechno co říkal, jsem si živě představovala a udělalo to svoje. Na druhém konci se někdo zasmál.

„Ale, ale. Měl bych končit, je půl druhý, měli bychom spát“

„Ne prosím, nepřestávej“ byla jsem fakt zoufalá

„Dopoledne můžeme pokračovat a nemusel bych to jenom vyprávět“

„Mirku!“

„Posílám pusu, sladký sny.“ A položil to. To si odskáče. Ale asi nejdřív se na něj vrhnu. Co to tu kurnik plácám. Ájo, musíš se začít ovládat. Ach jo. No takže bych mohla něco dělat. Jo, převlíknout. Jenom jsem vstala z postele, tak na mě koukal brácha. Vykřikla jsem překvapením, on se začal smát a já červenat. Ale to moc nepomohlo faktu, že jsem nahoře bez. Zakryla jsem aspoň rukama a pak mu to došlo, otočil se.

„Co tu sakra děláš?“

„Přišel jsem zkontrolovat, jestli už spíš, nebylo by totiž poprvé, že jsi usnula a nechala rozsvícenou lampičku nad postelí.“ To má pravdu

„Aha, promiň, jen jsi mě vylekal“

„To se ti nedivím. A co jsi vlastně dělala?“ proč se na to kurnik ptáš?

„No převlíkala jsem se a zazvonil mi telefon a před chvilkou jsme domluvily, volala Fí“ musela jsem to svést na ní, pak se jí budu muset omluvit

„Měli byste ty půlnoční hovory zkrátit, vždyť máš po půl druhý ráno!“

„Já vím, a jak to, že nespíš?“ tuhle otázku jsem musela položit, i když jsem znala odpověď

„Koukal jsem na jeden film. Začal před půlnocí a pak jsem se do toho děje až moc zažral, nějaký akčňák“

„Že mě to ani nepřekvapuje. Tak dobrou a dík“

„Dobrou“ Odešel a zůstala jsem sama, teda s Františkou, ale ta stejnak spala jak zabytá. Lehla jsem si do postele a uvědomila jsem si, že mi vlastně neřekl, co se stalo Fí na tom koncertě. To si odpyká. Zavřela jsem oči. První co jsem viděla, byla scéna před záchody, jako bych to všechno prožívala znova a pak jsem nějakým zázrakem usnula.