Kdo jsem byl

Autorka: Peťa

3.Kapitola - Chudák les

Esme začala s navrhováním mého pokoje. Chtěla vědět, jakou barvu mám nejraději. Po dlouhé době jsem si nakonec vybral hnědou. Ani nevím proč. Asi že je taky hodně neobvyklá. Všechno tu je buď bíle, pokryté sněhem nebo zelené.

Rose odjela do města mi koupit oblečení. Změřila mě, aby věděla jakou velikost mí koupit. Carlisle odjel do nemocnice, měl ranní službu. Jediný kdo zůstal doma, a neměl co na práci, byl Edward, seděl v obýváku na sedačce a koukal na černobílou televizi. Já jsem seděl na schodišti a přemýšlel, co by se dalo dělat.

Něco mě napadlo. Rychle jsem se přemístil za ním na sedačku.

„Hele brácha, co takhle si dát menší lov a pak bitku? Celkem mi vyhládlo a je tu příšerná nuda.“ Hodil jsem po něm spí oči.

Ušklíbl se. „Když řeknu ne tak budeš otravovat do té doby, než neustoupím, co?“

„Takže jdem.“

Rychle jsem vstal a zavolal na Esme.

„Mami, já s Eďou jdu na lov a pak si dáme menší rvačku.“

Esme se usmála. „Užijte si to kluci. Jo a Emmette, moc Edwardovi neubliž, víš, že jsi extrémně silný.“ 

Edward se ušklíbl.

„Neboj, budu dávat pozor, abych mu něco náhodou neudělal.“  Schválně jsem řekl náhodou. Nevidím do budoucnosti, abych viděl, jak se to vyvine, co když se moc rozvášním a trošku chudáčka Edíka porouchám. Musel jsem se nad tou myšlenkou usmát.

Po očku jsem na něj koukl. „Moc si věříš, Emme.“ Rukou si zaklepal na spánek. No jo, to jeho blbý čtení myšlenek. Musím něco na něj vymyslet.

„Připraven?“ Zeptal jsem se ho a přikrčil se k běhu směr dveře, abych mohl co nejrychleji vyběhnout z domu a udělat si nějaký nepatrný náskok.

„Jsem rychlejší, bráško, nezapomeň!“

Hned jak to dořekl, rychle vyrazil z domu, následoval jsem ho. Necelý metr jsem za ním zaostával.

Nestíhal jsem mu.

On toho hned využil. Pobaveně na mě pootočil v běhu hlavu.  „Ala, ale. Děje se něco, bráško?“

„Ne.“ Snažil jsem se ještě víc přidat, nešlo to. To si vypiješ, až se budeme prát. Nebudu brát žádné ohledy.   

Ucítil jsem svojí oběť. Grizzly byl ode mě necelých pět kilometrů na sever. Nechal jsem se ovládnout mými predátorskými instinkty a vyrazil si pochutnat na té božské tekutině.

Svého chudáčka méďu jsem zase vypil do poslední kapičky. Byl vynikající. Edward se ke mně vrátil, když si také pochutnal na své svačince.  Stál kousek ode mě a mojí kořisti.

„Dal bych si ještě něco malého.“ Řekl jsem mu a pohladil si břicho.

„Co je u tebe něco malého?“ Posmíval se.

Zamyšleně jsem se podrbal na hlavě. „Já nevím…. Tak další dva medvídci.“ To už Edík nevydržel a propukl v hrozný smích.

„Ha, ha.“ Dělal jsem uraženého ale vevnitř jsem se hodně musel přemáhat, abych se k němu nepřidal.

Edward se pomalu začal uklidňovat. Nadechl se.

„No bráško, mám obavy, že v okolí žádný grizzly už není. Co takový vlk?“

Přemýšlel jsem. „Vlk? Kolik jich tak je, přibližně?“ Kolik krve může mít v sobě malý vlk? Tři možná čtyři ale medvěd aspoň nějakých pět šest určitě.

„Takových pět.“

„To mi bude muset stačit jako svačina.“ Nasál jsem okolní vzduch do plic a zase se nechal ovládnout tím instinktem lovce.

Jako svačina mi posloužili tři celkem velcí vlci. Ty dva jsem přenechal Edwardovi, aby neskučel, jak jsem na něj zlí.

„Edwarde, jak je to s Rose? Zajímá se o někoho?“ Musím od někoho něco málo vyzvědět.

„Rose měla těžký život jako člověk, ale to již víš. Do školy se mnou nastoupila před necelým čtvrt rokem. Každý kluk po ní toužil, jenže ona je všechny odbyla.  Spřátelila se s jedním upírem, ale nic víc v tom nebylo. Carlisle zachránil Rose a myslel si, že bude ona moje spřízněná duše a já se do ní zamiluji. Já v ní vidím pouze jen sestru a to je všechno.“ Pokrčil rameny.

„Ta máš nějakou přítelkyni?“ Zeptal jsem se.

„Bohužel ne, zkoušela to na mě jedna upírka, jmenuje se Tanya. Slušně jsem jí odmítl. Není pro mě ta pravá.“

„Z toho si nic nedělej, ty takový krasavec nemůžeš zůstat sám. Jinak hold budu nucen ti někoho najít.“ Začal jsem se pochechtávat. Edward přimhouřil oči a skočil na mě. Nečekal jsem to a spadl na zem. Začal jsem se s ním prát. Byl rychlejší. Vždy si přečetl v mojí mysli, co mám v plánu a uhnul.

„No tak, nechceš vypnout to čtení myšlenek?“

„Musím tě zklamat. Nejde to.“

Pokračovali jsme v bitce. Chudák les utrpěl trošku škod. Pár přelomených stromů i vyvrácených a my s Edíkem ani škrábaneček na těle. Jen oblečení trošku potrhané. 

Koukli jsem na sebe „Škoda toho oblečení, ovšem stálo to za to.“

„Chudák les.“ Pronesl Edward a začal se smát a já s ním, když jsem se pořádně podíval na tu spoušť, co po nás zbyla. Ani vichřice nenadělá takové škody.