Jiný svět

Autorky: Ol... a Zuz

8.

„Prosím Zuz, nechtěla by jsi, prosím tě, trochu přibrzdit? Nevím, totiž jistě, jestli to víš, ale brzda je přímo uprostřed. Jo, a pokud vím, tak oranžová znamená přibrzdit, ne opět dupni na plyn.“Vyčítal Josh Zuz, přimražený na sedadle pro spolujezdce.

„Cože? Ehm, promiň, nějak jsem se zapomněla na to, že jsem ve městě. Normálně jezdím ještě o něco rychleji.“ Zamrkala na něj Zuz a Joshovi zamrzl úsměv na rtech.

„Cože? Ty chceš říct, že jezdíš ještě rychleji? Už tak se cítím jak na kolotoči. Jsi blázen. Podívej se na ten tachometr, už tak ukazuje 250 mil/hod.“

„Joshi, já vím co dělám a neboj tohle autíčko ze sebe vymáčkne víc než jen 250 mil/hod. Mám to odzkoušený. Trochu jsem si pohrála s výkonem a kliďánko vytáhne i 380 mil/hod. Ale neboj, takhle jsem řídila jen jednou, avšak nedělalo by mi problém to s tebou vyzkoušet, pokud by jsi měl tedy zájem.“ Usmála se na něj Zuz a vzhlédla k němu. Úsměv jí však dlouho nevydržel, jelikož Josh byl bílý jako stěna. „Myslela jsem, že máš rychlost rád.“

„Rychlost ano, ale ne při jízdě s tebou. Jezdíš naprosto fantasticky, to musím uznat, ale prostě, na můj vkus, trochu moc adrenalinu na jeden den, ne?“ Posadil se trochu napřímeněji Josh a Zuz poslušně stáhla nohu z plynu, na přijatelných 180 mil/hod. „Neboj se Zuz, všechno už bude dobré. To ti slibuju.“ Nakonec ji něžně políbil na rty a chytl za ruku. Zuz si však při jeho posledních slovech nebyla jistá.

„Jak tak přemýšlím. Proč nejste vegetariáni?“ Začala se vyptávat Ol, když bylo dlouho ticho. Alex na sobě nedal nic znát, ale jeho pocity vypovídaly své.

„Nevím, otec se nikdy nedokázal nasytit zvířecí krví, ale našli jsme způsob, jak se ovládat a když pijeme, tak jen trošičku.“ Vysvětloval Alex a přitom se díval na cestu.

„Jak to myslíš?“ Zarazila se Ola, natáčejíc se k řidiči.

„No, jak se většina našich sytí až do zabití, tak my nezabíjíme, jenom si vezmeme pár kapek a necháme toho našeho „dárce“ jít.“ Objasňoval Alex. Rudovlásce na tváři bleskl úsměv.

„Aha, tak to je skvělé.“ Podotkla maličká, pokládajíc svou dlaň na přítelovu.

„Ale jak to, že to nevíš?“ Podivil se Alex. Ol jen hravě pokrčila rameny, záříc jako sluníčko.

„Tak jsem tady.“ Zastavila Zuz u jejich domu a v duchu vyslala své sestře příkaz s otevřením garáže. Po chvíli dostala odpověď, a hned si uvědomila svou chybu. Sáhla do přihrádky ve dveřích a po chvíli se garáž otevřela a oni vjeli dovnitř. Zuz své porshátko zaparkovala přímo vedle nablýskané černé motorky značky Honda.

„Páni, ta je úžasná. Je tvá?“ Zeptal se Josh a nepřestával spouštět oči z černého zázraku. Zuz jen zakývala hlavou, obracejíc se ke svému porshátku, aby za sebou zavřela dveře.

„Říkala jsem ti přece, že mám ráda rychlost. A tady tenhle brouček mi můj chtíč skvěle ukojí. Vytáhne sice méně než porshátko, ale když cítíš ten vítr ve vlasech, nic se tomu nevyrovná.“ Rozplývala se Zuz.

„Taky mám podobnou, ale myslím, že závody si s tebou dávat nebudu.“ Zasmál se Josh a Zuz se vděčně přidala. Potom pokynula směrem ke dveřím, vedoucím do kuchyně a Josh odlepil pohled od motorky a vydal se za ní.

„Proč jsi se před chvílí tak strašně smála?“ Optal se Alex své společnice, ta se uculovala ještě víc.

„Ale, to jenom Zuz chtěla, abych jí otevřela dveře.“

„Jaké dveře?“ Zarazil se upír.

„Jenom od garáže. Myslí si, že dálkáč nosím všude s sebou. Ale bohužel ho nemám. Jinak už se chystá večeře.“ Ušklíbla se Ol. „Ale musíme zajet ještě do obchodu. Na co máš chuť?“ Zeptala se rudovláska.

„Nevím, ale dal bych si tebe.“ Přiznal se Alex, Oliné tváře nabraly barvu růží.

„Jak vidím, sebevědomí ti nechybí.“ Špitla maličká. „Známe se pár hodin a už po mě loudíš nějaké…“ V polovině věty ukončila svůj proslov.

„A i kdyby? Copak uděláš?“ Zažertoval mladík. Po očku koukal po Ol.

„Pokud se nepletu, tak nejsem holka v nesnázích. Jo, tady, prosím tě, zaboč.“ Prohodila rudovláska.

„Tak fajn. Co tady máme? Hmm, takže Madagaskar, Někdo to rád blond, Divoké kočky, Chicago, Mumie 1 a 2, Matrix, Rychle a zběsile, 60 sekund, Gladiátor, Garfield, Saturnin, Láska nebeská, Pomáda, Pretty woman, Nevěsta na útěku, Muži v černém, Rrr, Piráti z Karibiku, Jako kočky a psy, Hon na myš, Kronika rodu Spiderwicků, Jak ztratit kluka v 10 dnech, Nezvratný osud, Muž se železnou maskou, Tři mušketýři, Pearl Harbor a samozřejmě nemůže chybět Titanic. Tak co říkáš výběru? Několik beden s DVD máme ještě nevybalených, ale snad ti bude stačit něco z tohohle.“ Rozmáchla Zuz rukama na DVD- čka, které před chvíli vyjmenovala.

„Myslím, že už mám vybráno.“ Mrkl Josh na Zuz a něžně jí povalil na koberec před krbem a začal jí líbat. „Ale když jinak nedáš, tak bych se docela rád koukl na ten Titanic.“ Najednou se však rozrazily dveře a Ol s Alexem se pomalu šinuli předsíní s velkými taškami plnými jídla.

„Jak tak koukám, tak máme po intimču.“ Prohodil kysele Josh a zvedl se ze země, rychle pomáhajíc i Zuz.

„Vy už jste tady? Co jste koupili?“ Zeptala se rychle Zuz, než přicházející nabudou podezření. Ol jen vystřelilo jedno obočí do vzduchu, ale nekomentovala to.

„No, koupili jsme Popcorn, čokolády, chipsy, arašídy, tyčinky, bonbóny, keksy, sušené ovoce, chlebíčky se musí udělat a jednohňubky taky.“ Ušklíbla se rudovláska a mířila do kuchyně, Alex jen nahodil úsměv.

„Tak vítej u nás doma. Je to tady tak trochu provizorní. Bydlíme tady pár dní.“ Podotkla Ol a s povzdechem svalila tašky na zem vedle stolu.

„Náhodou, to tady máte moc pěkné. Ale nejhezčí jsi tady ty.“ Podotkl a objal dívku kolem pasu.

„Copak si přejete pane Hroozley? Vzhledem k tomu, že se známe kratičko, tak nepředpokládám, že chceš to jedno. Ale děkuji za poklonu.“ Zasmála se rudovláska.

„Nooo, nevím, nevím. Ale musíme zpátky do obýváku?“ Prohodil Alex a políbil Ol do vlasů.

„Měli bychom něco připravit. Ale ráda bych byla jenom s tebou.“ Šeptla maličká, ale neměla se k tomu, aby odešla.