Jiný svět

Autorky: Ol... a Zuz

7.

„Ještě jsme spolu neskončili zlatíčka. A ty Zuz, uvědom si, na čí straně vlastně stojíš.“ Vřískl Aro na Zuz, která pořád zůstávala zkoprnělá a apatická.

„Já si dobře uvědomuju, na čí straně stojím. Na té, která mě neopustí při první příležitosti. Na čí straně stojím, jsem si uvědomila už před 49 lety, vzpomínáš? Už se tě nebojím Aro Volturi. Už ne!“ Promluvila mezi vrčením Zuz. Aro se na ní dlouze zahleděl, ale pak se otočil a spolu se svými poskoky odpochodoval pryč z mýtiny, směrem do nepropustné tmy.

„Tak, omlouvám se, ale bylo to nezbytné.“ Otočila se Ol ke klukům. „Řekla bych, že jste si takto nepředstavovali první setkání s naším otcem.“ Pronesla omluvně rudovláska. Josh i Alex stáli jako opaření, bylo vidět, že si nové spolužačky a přítelkyně představovali jinak.

„Takže, nevypadáte na krásky v nesnázích.“ Podotkl Alex, který se vzpamatoval jako první.

„To tedy rozhodně ne.“ Uchechtla se Zuz, ale nikdo se nesmál. Josh s Alexem, pořád stáli jako opaření.

„Jak tak ale koukám, tak bychom si měli dávat bacha, abychom vás nějakým způsobem nenaštvali. Přece jenom se mi můj sestřih a barva mé pleti docela líbí.“ Prolomil tedy Josh a trochu opatrně objal Zuz kolem pasu.

„Takže se mě nebojíš? Nechceš mi dát kopačky nebo tak nějak?“ Vyptávala se ještě trochu šokovaná Zuz.

„Samozřejmě že ne! Na to tě příliš miluju, abych tě opustil jenom proto, že tvůj otec je hlavní hlavou upírské komunity, nebo protože si tak říkajíc zahráváš s ohněm? Dal jsem ti přece slib. Nikdo a nic nás dva nemůže rozdělit, lásko.“ Řekl Josh a na znamení pravdivosti jí dlouze a vášnivě políbil na ústa.

„A co ty? Nevezmeš do zaječích?“ Ušklíbla se Ol, ale přála si, aby se jí nezalekl. „Hned první den jsi poznal mou pravou podstatu a mého zrůdného otce a vlastně i mé chůvy.“ Dodala hořce maličká. Nebyla schopná, podívat se Alexovi do očí, bojíc se, co v nich uvidí. Najednou cítila lehoučký dotek na vlasech a než se nadála, ocitla se v Alexově náručí.

„Ne, už si tě nenechám utéct. A k tvým schopnostem, aspoň o tebe nemusím mít strach.“ Odmlčel se, zvedajíc dívčinu bradu. „Miluji tě, tvůj rodokmen mi nevadí. Ty jsi pro mě nejdůležitější!“ Dokončil svůj proslov a políbil Ol.

„No, když už jsme si vše ujasnili, co kdybychom sbalili ty dobroty, cestou si ještě něco koupili a udělali si společné rande u nás doma? Pro dnešek podle mě bylo cestování až dost. A propo domácí půda má své výhody. Co vy na to?“ Zeptala se Zuz a koukla na ostatní. Ol koukla na kluky a jenom přikývla.

„Já jsem taky pro.“ Usmál se Alex, přitahujíc si maličkou blíž k sobě, ta ho obdařila zářivým úsměvem.

„Jak tam vidím, přehlasovali jste mě.“ Podotkl Josh, ale nevypadal moc zkroušeně. Ba naopak, cítil se spokojený. Ol se rozesmála, skláníc se pro věci.

„Ale, ale, žádné takové! Dneska už jsi toho udělala dost. Teď je řada na mě.“ Usmál se Alex a předběhl rudovlásku. Josh se přidal ke svému bratrovi a zanechal tak Zuz na chvíli samotnou. Ta se přitočila ke své sestře a společně se na sebe zakřenily.

„Ty víš, že se vrátí. Buď nás opět zkontrolovat, nebo popichovat.“ Povzdechla si v myšlenkách Zuz a Ol jen zasyčela. Uslyšela ale v Zuziných slovech ještě něco jiného. Starost. Zuz si všimla pohledu své sestry a trochu znejistěla. Nechtěla jí říct co viděla. Teď ještě ne. Musejí se však připravit, na ještě větší zlo, než bylo po tomto zážitku, protože oni přicházejí. Pomalu, ale jistě se blížili. A každým dnem se ještě jejich počty rozrůstali. Zuz uhla před Oliným tázavým pohledem a uzavřela svou mysl před tou její.

„Tak vyrážíme, co říkáte?“ Zeptal se Josh a Zuz ho obdarovala zářivým úsměvem, načež k němu rychle přiběhla a objala. Ol jí však stále propalovala pohledem a tak se s Joshem vydali raději rychle na před, dřív než je dostihne Ol a její otázky.

„Copak se děje?“ Optal se Alex rudovlásky. Ta stála jako opařená.

„Ale nic, jenom mi Zuz něco tají. A jak jí znám, tak to je něco důležitého.“ Přiznala maličká. „To je teď jedno. Teď si to užijeme.“ Přinutila se k úsměvu a chytajíc Alexovu ruku a vyrazila k autu.

„To bych si nechal líbit!“ Zasmál se mladík, přizpůsobujíc svou rychlost Oliné. „Je asi zbytečné, ptát se, jak to, že znáš cestu, že ano?“ Optal se Alex, když dorazili k autu.

„Mám docela dost dobrou představu kde jsme a jak se dostat z tohoto lesa.“ Zašklebila se Ol a mířila k volantu.

„Ale, ale dneska řídím já.“ Připomněl mladík chytajíc maličkou kolem pasu.

„A jak bys mi chtěl zabránit?“ Zasmála se rudovláska.

„Už si něco najdu.“ Ušklíbl se, přitahujíc Ol k sobě.

„Co máš přesně na mysli?“ Vypravila ze sebe maličká, i když to věděla.

„To se hned dozvíš.“ Zašeptal, přibližujíc se Alex. Něžně se dotkl dívčiných rtů.

„Tak dobře, vyhrál jsi. Ale ne že si budeš myslet, že mě takto vždycky přemluvíš abys řídil. Dělám to jenom proto, že to auto není moje.“ Zasmála se Ol a nechala se dovést k dveřím spolujezdce.

„Teď jsi mě odhalila. Počítal jsem s tím.“ Zasmál se Alex a ještě maličkou políbil do vlasů.