Jiný svět

Autorky: Ol... a Zuz

4.

Ol se vypařila dřív, než kdokoli stihl hnout brvou.

„Ahoj Kay!“ Řekla hned jak přijala hovor. Ze sluchátka se ozval dobře známý hlas.

„Jak se máš? A co Zuz? Musely jste se zase stěhovat?“ Chrlila otázky volající. Ol se zasmála.

„Sestřenko, sama víš, že to bylo nutné a právě jsi se trefila do zvonění. Jsou tady nádherní kluci, ale je tu menší problém.“ Po těchto slovech se Kay přímo napjala zvědavostí.

„Tak povídej, přeháněj!“ Vyzvídala volající.

„Takže se posaď a doufám, že jsi sama.“ Začala Ol a po ujištění pokračovala. „ Dneska ráno jsme byly se Zuz v knihkupectví a …“ Zhruba vylíčila průběh situací v obchodě.

„Páni, no to si děláš srandu. Tak to je teda brutus Matko představená. Že vy dvě si s těma malérama nedáte pokoj. Dost na tom, že jste už měly problémy minule. Už si nepamatuješ, jak vás ti lidi vyhnali z města? Vy jste vážně poklady. Z problému do problému.“ Vyčítala Kay Ol.

„My za to vážně nemůžeme! Opravdu jsme ten barák nechtěly podpálit, ale musely jsme to nějak zamaskovat. Krev od té srny byla po celé kuchyni.“ Vymlouvala se maličká. „No, ale už musím letět. Za chvíli zvoní a to ještě musím vyzvednout Zuz. Měj se Kay.“ A než stihla sestřenka cokoli říct, ozval se vytáčecí tón. Zuz již byla mimo třídu a společnost jí dělal Josh s Alexem. Zrovna studovala svůj rozvrh na další hodinu, když jí ho Josh vytrhl z ruky a začal ho pročítat místo ní.

„Heleďme se, to je náhodička, máš úplně stejné hodiny jako já, až na tuhle. Hm, škoda.“ Zakňučel sklíčeně Josh a Zuz ho šťouchla do žeber. „Za co to bylo?“ Mnul si Josh bolavá žebra. Alex stál mezi tím trochu opodál, mimo centrum dění.

„Ehm, bráško, nemyslíš, že by jsi nás měl třeba představit?“ Prohodil ledově Alex a Josh si teprve uvědomil, že je s nimi.

„Promiň brácho, nějak jsem tě nezaregistroval.“ Procedil Josh a Zuz se trochu pousmála, když Alex pomyslel na to, že ho to vůbec nepřekvapuje. „Alexi, tohle je Zuz, ta dívka, co jsem se s ní seznámil v knihkupectví. Zuz, toto je můj bratr Alex.“ Alex napřáhl ruku, Zuz jí přijala. Pak jí otočil ruku a políbil. Zuz nezazubila a musela uznat, že je Alex gentleman. Josh v mysli trochu zavrčel a dal bratrovi letmý pohlavek. Alex se na něj zazubil a Josh zatnul zuby a ruce v pěst. V tu chvíli se za rohem objevila Ol a házela po nich zářivý úsměv.

„Ahoj segruško! Kdepak jsi se flákala?“ Pokárala svou malou sestru Zuza vysloužila si tím pozornost obou kluků.

„Segruška?“ Zeptal se Alex a ukázal na Ol, která už byla u nich.

„Alexi, Joshi chtěla bych vám představit svou sestru Ol.“ Řekla medově brunetka a koukala na reakci obou kluků. Ti se koukli prvně na sebe a pak své obličeje odvrátili zpět k Ol. Nově příchozí ucítila prvně vlnu vzteku a radosti, ale pak se to trochu převrátilo. Josh měl radost a až škodolibé potěšení. Alex ucítil radost.

„Takže vy dvě jste sestry?“ Zeptal se potěšeně Josh. Ol jenom přikývla, podávajíc ruku tázajícímu. Hnědovlasý mladík ruku přijal a s úsměvem napodobil svého bratra. Vlna vzpomínek, bolesti, strach, zmatek první přeměny. Všechny pocity na Ol dopadly s ještě větší intenzitou. Zbledla, ještě štěstí, že vedle ní stála Zuz. Rychle se jí chytila aby neupadla na zem. Josh automaticky stáhl ruku.

„Co se děje?“ Zeptal se Alex, natahujíc pomocnou ruku.

„Bude v pořádku, neboj. To se jí stává často.“ Usmála se Zuz, pomáhajíc své sestře. Alex se tedy stáhl zpátky, stojíc opodál, kdyby se to Zuz náhodou vymklo z rukou. Zuz dobře věděla, že teď by se jí neměl raději dotýkat nikdo jiný, jen ona. Ol se do ní vděčně zavěsila a myšlenkově jí poděkovala.

„Dobrý, už jsem v pohodě. Jenom mě trochu překvapily ty jeho emoce.“ Pomyslela si, rovnajíc se. Zuz jí pořád ještě podpírala, když docházely ke klukům.

„Už je ti líp? Ráno jsem ti taky jenom podal ruku a málem ses poskládala.“ Pronesl s úsměvem Alex, ale ve skutečnosti cítil strach.

„Jo jsem v pohodě. Jenom mám zdravotní problémy.“ Vysvětlovala Ol

„A já jsem si myslel, že tě můj šarm tak odzbrojil.“ Kypěl sebevědomím Josh. Obě dívky se zašklebily.

„Oko za oko.“Zašeptala pro Zuz rudovláska.

„Zuz za zub.“ Odpověděla jí šeptem Zuz.

„Co si to tam vy dvě šuškáte?“ Zeptal se Alex, přistupujíc blíž k dotyčným.

„Nic.“ Řekla Ol a Zuz zároveň. Josh ani Alex tomu moc nevěřili a tak se začali nadechovat, aby se ještě na něco zeptali. V tu chvíli však zazvonilo a obě dotyčné se vydaly spěšně do učebny chemie. Kluci se vydali za nimi a žasli nad jejich orientačním smyslem, který je dovedl bez zeptání přímo do učebny.

„Takže naše království.“ Zažertoval Alex. Přidržel Ol židli, aby si mohla sednout.

„Oh, děkuji. Vidím, že gentlemani ještě nevymřeli.“ Usmála se na mladíka.

„To víš, musíš hledat pořádně.“ Ušklíbl se Alex. Ol koukla na sestru, té stejně pomáhal Josh. Mrkly na sebe, ale to už přišla do třídy učitelka.

„Mohli by jste se utišit? Vytáhněte si pomůcky. Dneska budeme dělat laboratorní práce.“ Prohlásila paní Repinová a sama již měla na stole nachystány laboratorní pomůcky. Dívky ze skříňky, které měly pod stoly vytáhly ochranné pláště, baňky a zkumavky, jenž tam byly taky.

„Dneska si provedeme pokus s fixy. Na dva papírky, které obdržíte, si uděláte ve výšce dvou centimetrů fixy malé tečky. Poté, jeden papírek ponoříte do kádinky s vodou a druhý do kádinky s líhem.“

„Segru, co ti to připomíná?“ Řekla Ol, usmála se na Zuz. Zrovna měla v ruce jednu baňku, ale Alex se letmo dotkl hřbetu její ruky. Josh měnící se ve vlka. Zděšení. Baňka dívce vyklouzla z dlaně. Čekala, až se roztříští o podlahu, ale Sledovala paže vyletěla dřív, než byla nádoba dole.

„Díky. Jsem nějaká slabá poslední dobou.“ Pípla Ol a koukla na Alexe. Ten se najednou nějak zarazil a v jeho obličeji se objevilo zděšení. Zuz to slyšela a cítila všechny jeho myšlenky a s mírnou nejistotou vyslala další nával myšlenek své sestře. Ta nyní slyšela každičkou jeho myšlenku, stejně jako Zuz, jelikož se na sestru „napíchla“. Slyšela jeho obavy, jeho city a starosti. Bylo to tady zase.

„Promiň, potřebuju na chvíli na vzduch.“ Vychrlila Ol a už se hlásila. „Paní učitelko, prosím nemohla bych na chvíli ven? Potřebuji vzduch.“ Koukla na ní a použila svůj talent. Profesorka jenom přikývla. „Děkuji.“ Vděčně vyšla ze dveří a mířila si to k oknu. Alex byl v tu chvíli na nohou, ale Zuz ho předběhla a okamžitě se přihlásila doufajíc, že si jí profesorka všimne dřív než Alexe.

„Ano? Prosím slečno.“ Odpověděla profesorka Repinová. Zuz si výskla a hned začala mluvit, dřív než jí předběhne Alex.

„Paní profesorko? Mohla bych prosím jít dohlídnout na sestru? Někdy totiž omdlévá a já nechci aby se jí něco stalo. Chápete?“

„Ovšem, ovšem slečno Reyncová, jen běžte.“ Při doznívání jejich slov si Alex zase zpátky sedl na zadek a Zuz již mizela za dveřmi. Ol už seděla pod otevřeným oknem, hlavu v dlaních.

„Ježiši, co jsem to provedla?“ Opakovala si v duchu dívka, po tvářích se jí koulely slzy. Hned první den, hned druhé setkání a tak se podřeknout. Soucit a starost ucítila dřív, než si všimla Zuz.

„Zlatíčko, to bude dobré. Nic moc se přeci nestalo. On na to druhý den zapomene, protože se mu to bude zdát jako jen malá nepodstatná věc. Víš, že mě můžeš věřit.“ Řekla Zuz a spiklenecky na ní mrkla. „Zapomněla jsi? Vidím budoucnost.“ Usmála se Zuz a na Oliné tváři se objevil náznak úsměvu.

"Díky, ale myslím, že to moc nepomáhá. V minulosti se mu to nikdy nestalo. Pokaždé se všichni divili, jak to dokázal a já mu jen poděkovala. Co si o mě musí myslet?" Vychrlila zděšeně Ol hledíc na sestru.

Ta ji na to nedokázala odpovědět, jelikož sama dobře věděla, že jí by to bylo také odrzlé, kdyby se někdo nedivil jejím schopnostem.

"Máš ty sestřičko pech. Ale bude to v pohodě Ol, neboj. Víš myslím, že bychom jim v brské době měly říct pravdu, dřív než bude pozdě. Bude pro všechny lepší, když se to dozví teď. A mimo to, Alex už dlouho touží po dívce před kterou by se nemusel skrývat a která bude chápat to, čím je. Ty jsi vlastně šťastlivec Ol a ani o tom nevíš. Za to s Joshem, to asi bude na ostří nože." Povzdechla si Zuz a tvář ji posmutněla.

„Hmm, šťastná jsem, ale na co mi to bude? Umíš si představit ten výraz? To bych k němu mohla přijít a říct: „No víš Alexi, já jsem tak trochu upírka jako ty. Prosím nemysli si nic, protože já se to stejně dozvím.“ Už bych chtěla vidět jeho výraz…“ Pronesla ironicky Ol, ale snažila se násilím uklidnit, jediné štěstí bylo, že toto dělala dost často a měla v tom praxi. „Prosím neodpovídej mi, byla to řečnická otázka, ale už bychom měly jít.“ Zašeptala rudovláska a vstávala ze země. „Jsem rozmazaná? Já věděla proč si dát tu voděodolnou.“  Ol již byla na nohou a pomohla tedy i své sestře. Návrat do třídy proběhl celkem hladce a do konce hodiny si s klukama jen povídaly s mírnou dávkou odstupu. Když zazvonilo obě se zvedly k odchodu, ale kluci za nimi byli v těsném závěsu.

„Takže už ti je líp?“ Zeptal se starostlivě Alex. Ol jenom protočila oči. Ta starost jí jednou zabije.

„Jo, jsem v pohodě, jenom se mi někdy udělá špatně, ale to vždycky za chvíli přejde. Opravdu si nedělej starosti.“ Usmála se na něj. Alex jí položil ruku kolem pasu, ale Ol už se na to trochu připravila a když se začaly objevovat vzpomínky a myšlenky, které se mladíkovi honí hlavou, nehla ani brvou.

„Ale, ale! Známe se pár hodin a ty už si tak dovoluješ?“ Zasmála se rudovláska. Ale ruku mu neodstrčila.

„To víš, kdybys nechtěla, abych tam tu ruku měl, vsadil bych se, že by ses nějak ohradila.“ Mrkl na ní, Ol jenom otevřela pusu v gestu ublížení.

„Ještě že si nemyslí, že jdu s každým.“ Pomyslela si, a čekala na odpověď sestry, která šla opodál se svým kamarádem.

“Ten si teda dovoluje jen co je pravda, ale nevypadá to, že by ti to nějak extrémně vadilo.” Pomyslela si Zuz a jen se ušklíbla, když na ni sestra udělala obličej. Zuz už chtěla jít ke stolu, kde seděla její sestra a Alex, když ji Josh váhavě chytil za ruku.

“Co to děláš?” Pronesla jelikož si pro větší překvapení vypla své schopnosti.

“Pojď se mnou.” Řekl tajemně Josh a ruku jí nepustil. Naopak ji teď ještě víc stiskl a propletl prsty s těmi Zuzinými. Zuz byla tak omámená, že automaticky přikývla a Josh jí táhl hloub do školy. Že by se nějak dozvěděl jejich tajemství a teď bude chtít jednu po druhé zlikvidovat? Tyhle myšlenky se Zuz honily hlavou celou cestu. Když konečně došli na místo, Zuz znejistěla ještě víc. Oba stáli před dveřmi, které vedly kdo ví kam a které se nacházeli v nejvzdálenějším cípu školy.

“Kdybych teď začala křičet, nikdo by si mě ani nevšiml.” Pomyslela si Zuz a na sucho polkla.

“Kde to jsme?” Optala se tedy, aby přehlušila to ticho.

“Chtěl jsem ti ukázat můj koutek. Je to místo, kde si občas zalezu, když si potřebuju trochu pročistit myšlenky. A taky jedno z nejhezčích míst tady na škole.” Řekl Josh, ale to už otevíral dveře a Zuz opatrně nakoukla dovnitř.

“Páni.” Vydechla úžasem, když místnost spatřila. Nacházeli se totiž v učebně botaniky. Všude kolem ní se tyčily různé rostliny a menší stromky. Na okolních stolech mohla vidět fialky, tulipány, pivoňky a spoustu dalších květin a bylin. Obklopovala ji džungle, ale musela uznat že Josh nelhal. Byla to dozajista jedna z nejkrásnějších učeben na škole. “Joshi je to nádhera, ale nějak pořád nechápu proč jsi mě sem vzal? Děláš mi toho průvodce?” Usmála se Zuz, ale Josh zvážněl.

“Chtěl jsem ti to tady ukázat proto, abys třeba potom věděla, že když mě nebudeš moct někde najít, tak budu tady. Chtěl jsem, abys tady také třeba trávila volné chvilky jako já. Byl bych moc rád, kdybys tady byla taky. Víš Zuz jsi první člověk, kterému jsem o tomhle řekl. Nevím proč jsem to udělal, ale něco mi říká že to asi nebude jen tak. Znám tě přece teprve skoro jeden den a už ti vyzrazuju své oblíbené místo. Proč? Čím jsi jiná než ostatní. A čím se ostatní liší od tebe?” Zuz jen sklopila oči. Na tyhle otázky znala odpověď, ale nemohla ji říct. Možná někdy, ale teď ještě ne. Nebyla na to ještě ta pravá chvíle. Nebyl na to ještě připravený. Nezbývalo jí teda nic jiného než jen říct:

“Já nevím, ale tohle cítím i já. Nevím proč a rozum mi říká přibrzdi, ale srdce.... Mám pocit, že bych ti mohla říct všechno, ale zároveň že by jsi neměl vědět o mě nic. Nic podobného jsem ještě nezažila. Ale ten pocit se mi líbí i když se tomu vzpírám.” Přiznala Zuz a ruměncem ve tváři prozrazovala víc než chtěla. Sklonila tedy hlavu k zemi, aby jej ukryla, ale Josh si jej všiml a nedovolil jej zakrýt. Ruku jí dal něžně pod bradu a tím zdvihl její hlavu zpět. Zadíval se jí zpříma do očí a Zuz do jeho. Opět ztratila pojem o realitě a nechávala se unášet proudem emocí. Jejich obličeje se začali přibližovat. Jejich ústa po sobě přímo dychtila, když v tu chvíli Zuz uslyšela podvědomý hlásek, který na ni křičel, aby přestala. Rychle se od něj odvrátila a vyběhla z místnosti. Vracejíc se zpět za svou sestrou, uslyšela za sebou praštění do stěny, které se ozvalo z místnosti, ve které před chvílí byla. To Josh si začal vyčítat, že na ni příliš spěchal. Zuz se znovu vydala na pochod. Měla jasný cíl. Rychle najít svou sestru.