Jiný svět

Autorky: Ol a Zuz

16.část

„Ehm, no tak... mohli bychom se přesunout ke krbu a třeba si zapnout nějaký film.“ Sypala ze sebe nesměle Zuz. Cítila se trochu jako tygr v kleci. Všichni jako by jí zkoumali pohledem a jen čekali kdy na sobě dá znát nejistotu.

„Jo, to by bylo super. Tak jdeme, co tady tak stojíte. Zuz máte Smím prosit? Už jsem ten film dlouho neviděla a je úplně skvělý.“ Zuz si zhluboka oddechla a v duchu poslala Kay podkování. Když procházela kolem Mária směrem ke krabici s DVD-čkama, nepatrně postřehla jak se usmál. Znala ten úsměv, naháněl jí husí kůži. Měl něco za lubem...

„Takže, Max s Rose se omlouvají, ale nedorazí. Máme ale přijít zítra na ten trening. A kluci máte dorazit ještě domů.“ Drmolila právě příchozí Ol a sedla si mezi Alexe a Mária. Alex chytil svou přítelkyni za ruku. Márius se ale opřel o rudovlásčino rameno. Alex na něj vrhl vražedný pohled, ale nechal to být.

„Tak tuhle scénu přímo miluji. Ta hudba je úplně skvělá. Jako ostatně celý film, ale i tak.“ Rozplývala se Kay. Náhle se Márius odlepil od Oliného ramene a vstal. Zuz to zpozorovala, ale nadávala tomu velký úděl. Náhle se však postavil hned vedle hnědovlásky a natáhl k ní ruku. Zuz nechápavě zamrkala.

„No tak Zuz, vstaň. Vždyť vy dva jste úžasní tanečníci.“ Rýpla si Kay a popostrčila Zuz trochu kupředu. Zuz se otočila na svého společníka, který seděl s ní. Josh se netvářil zrovna dvakrát nadšeně, ale nakonec přikývl. Zuz se tedy zpátky otočila na Mária a jeho ruku přijela. Přitáhl si jí k sobě až Zuz zatajila dech. Pak začali tančit. Ol zavřela oči a nechala se unášet atmosférou. Ale za chvíli musela vypadnout. Špitla tichou odpověď a odběhla k sobě do pokoje. Zabouchla za sebou dveře, svalila se na postel nechávajíc stékat slzy po svých tvářích. Chris na nic nečekal a vyskočil s cílem Olin pokoj. Kay ho však chytila za rameno, nechávajíc možnost Alexovi. Ten svůj úkol pochopil a zhostil se ho. Zuz se z toho všeho trochu zatočila hlava. Začala tanec zpomalovat jak jen to šlo. Márius pochopil a tanec ukončil. Ještě ji gentlemansky políbil na ruku a pak také někam odběhl. Chris s Kay se okamžitě zvedli a šli za ním, takže Zuz s Joshem opět osaměli. Josh jen nastavil ruce, signalizujíc tak, aby šla za ním. Zuz se mu schoulila do náruče a nechala jeho silné paže, aby se kolem ní obepnuly.

„Co takhle si zítra někam vyjet? Jen my dva a příroda? Co ty na to?“ Zuz se začala usmívat a na znamení souhlasu ho políbila. Pak se mu opět schoulila v náručí.

Nevěděla proč pláče. Nevěděla proč tady leží a je sama. Měla být někde jinde. Měla být obyčejná holka. Měla si užívat sladkého mládí a mezi tím ležela tady, utápějíc se ve vlastním smutku. Nevnímala své okolí, jen svůj smutek, žal.

Dveře se neslyšně otevřely a příchozího zalila vlna deprese. V duchu si musel opakovat povzbudivá slova, nesmí se nechat ovlivnit. Pořád nezpozorován přišel k posteli, sedajíc si a objímajíc dívku.

„Běž pryč Alexi!“ Vzlykla Ol, po prvotním šoku.

„Nikam nejdu. Potřebuješ mě.“ Konejšil rudovlásku.

„Odejdi! Nechci abys mě takto viděl!“ Druhou větu jen špitla. Stisk kolem jejího těla zesílil.

„Mě je jedno co nechceš. Jsi smutná! Nemám srdce tě tady nechat. Až moc mi na tobě záleží.“ Odporoval Ol Alex.

„Prosím!“ Žádala maličká. Alexovi ten pohled rval srdce.

„Ne, nikam nejdu! Na to tě moc miluji!“ Stál si na svém příchozí. Po těchto slovech Ol rezignovala a schoulila se na Alexově klíně. Upír maličkou hladil po vlasech. V místnosti panovalo ticho, ale přesto nebylo tíživé. Rudovlásce pořád stékaly slzy a Alex je pořád trpělivě stíral.

„Márie, stůj!“ Volala Kay na svého bratra, který se stále vzdaloval v lese. Neviděli jej, avšak spoušť, která se za ním táhla nešla přehlédnout.

„Máriusi Christophere Eliote Breere okamžitě zastav!“ Zaječela Kay tak pronikavě, že se její ozvěna táhla lesem ještě dlouho. Hluk a praskání dřeva pro jednou ustal. Kay s Chrisem se začínali přibližovat ke stínu na skále. Svit měsíce jim ukazoval, že je to Márius.

„Márie, prosím tě, proč jsi...“

„Můžete mě, prosím, oba dva nechat na pokoji? Chci být teď sám.“ Kay se již nadechovala aby něco dodala, ale Chris jí chytil za ruku a zakroutil hlavou. Hnědovláska ještě jednou smutně pohlédla na svého bratra a nakonec se otočila k odchodu. Márius na skále seděl celou věčnost a přemýšlel. Najednou kdesi dole pod sebou uslyšel holčičí smích. Pousmál se a pro sebe si řekl „večeře“.

„Děkuji ti.“ Zašeptala Ol po hodině pláče. Pohlédla do zlatavých očí a vděčně se usmála. Alex jí úsměv oplatil a políbil na čelo.

„Jdeme dolů?“ Zeptal se upír. Ani nečekal na odpověď a zvedl se i s dívkou z postele.

„Pusť mě prosím.“ Špitla maličká, dělajíc smutný kukuč. Alex jí vyhověl. Místo odpovědi ho chytila za ruku, táhnouc dolů. V obýváku panovalo hrobové ticho, ale ne tak příjemné jako nahoře. Ol nevěděla co se děje, jenom pohlédla postupně na každého v místnosti, jako poslední si nechala Zuz. Ta sklopila zrak a pevněji se ovinula kolem Joshe, ten se usmál. Poté se však podíval na hodinky a trochu zvážněl.

„Alexi? Měli bychom už jít.“ Oslovený se na bratra nechápavě podíval a pak si sám zkontroloval čas. Zuz se trochu pousmála Alexovým myšlenkám a pak se zvedla aby společně s Ol odprovodily své milé k autům.

Na verandě se všichni rozloučili až na Alexe s Chrisem, Ti si jen s velkým sebezapřením podali ruce. Pak je opět rychle pustili a skoro to vypadalo, jako by si je chtěli okamžitě vydezinfikovat. Chris se tak rádoby ještě natočil k Joshovi a do ucha mu zašeptal: „Kdyby jsi chtěl něco vědět o Zuz, tak mi řekni. Z Ol to budeš dostávat horko těžko, ale já jsem pro tebe jako otevřená kniha.“ Dořekl Chris a Zuz po něm hodila nevraživý pohled.Chris svým darem nad sebou vytvořil iluzi svatozáře a všichni okolo propadli v smích. Josh si s ním tedy na souhlas ještě potřásl ruku a pak se otočil i se Zuz k jeho autu, chytajíc jí za ruku.

„Hezky se vyspi lásko. Přijedeš pro mě ráno? Nebo se mám stavit já pro tebe? Jelikož jak se na tebe dívám, budeš trochu toho spánku potřebovat.“

„Sice mi to je opravdu nepříjemné, že pro mě přijede má přítelkyně, ale opravdu jsem utahaný jako kotě. Včerejší den byl moc dlouhý.“

„Přijedu pro tebe kolem 7:45. Miluji tě lásko, hezky se mi vyspi.“

„Taky tě miluji. Užij se dnešní ráno. Dnešní den bude hodně dlouhý a dívat se na to, jak dostane Alex na budku, bude třešnička na dortu.“ Po té Zuz políbil, nasedl do auta a pak už jen šla vidět oblaka prachu, který se rozvířil nad Joshovým autem.

„Copak budeš dělat ty? Josh bude spát jako novorozeně.“ Zažertovala Ol, hledíc na Alexe. Ten jenom pokrčil rameny a přitáhl si dívku k sobě.

„Asi budu každou sekundu myslet na tebe a doufat, že se mi podaří posunout čas.“

„Alexi! Lhát se nemá. A stejně nechápu, jak se ti můžu líbit. Více obyčejnější bytost jsi nemohl najít.“ Plácla rudovláska, ale jak pokračovala, stisk kolem jejího těla sílil.

„Ty nejsi obyčejná! A líbíš se mi a líbit budeš.“ Zašeptal jí do ucha, přesunujíc své rty na krk.

„Echm...“ Zaznělo upozornění za jejich zády. Oba se otočili najednou. Ve dveřích stála Kay s naoko nahněvaným výrazem.

„Asi by jsi měl jet. Přijedu pro tebe ráno.“ Prohodila Ol, dala Alexovi a ladně ho popostrčila k jeho autu, kráčejíc zpátky do domu.

Pojednou se Zuz otočila zpět na Chrise a Kay a hodila tázavý pohled. Sestřenka se jen odvrátila a vešla do domu. Pohlédla tedy na Chrise a v očích měla stejnou otázku.

„Šel se krmit. Neboj se o něj, bude brzo zpátky. Víš přece jak je opatrný.“ Zuz se jen pousmála, přikývla a společně s Chrisem si sedla na pohovku. Ol se ještě před návratem do domu koukala na nebe, ze kterého se co nevidět snesou kapičky deště. Chtělo se jí zase brečet, ale na svých rtech si vynutila úsměv. Dělala to často, takže to pro ní nebyl moc velký problém. Po této malé úpravě vyrazila zpátky do domu. Svalila se na pohovku mezi Kay a Chrise. Nevěděla jak, ale najednou se ocitla na bratránkově klíně.

„Chrisi! To není to nejlepší.“ Bránila se maličká, ale moc jí to nepomohlo. Její první láska jí držela na klíně a Ol se ani nehla. Zuz pohlédla na Ol, ale nic neříkala. Sama ještě byla pořád v šoku.

„Jdu raději zavřít.“ Řekla Zuz a vyběhla zavřít prosklené pojízdné dveře, které vedly na zahradu. Když je však chtěla zavřít, zahlédla venku postavu. Otočila se na ostatní. Ti však byli ponořeni do filmu, který Ol před chvílí pustila. Protočila se tedy zpět k postavě na mýtině a šla k ní.

„Dopřál sis čerstvou krev?“ Zeptala se Zuz, avšak Márius se k ní neobracel. „Nemáme tady zrovna nabitý jídelníček. Lidí je tady málo a nemocnice tady není vůbec. Ale já s Ol jsme spíše na zajíčky, takže nám to moc nevadí.“ Zuz se snažila zavtipkovat, ale nikdo se nesmál. Její jas v očích opět pomalu vyhasínal. Márius se k ní otočil a objal jí. Potřeboval si jí na chvíli ukradnout, aspoň na chvíli. Zuz začaly stékat po tvářích slzy. Márius jedu ucítil na ruce a podíval se Zuz do očí.

„Neplakej má malá. Neplakej můj zajdo. Nikdo a nic si tvé slzy nezaslouží. Ani já ne. Nechal jsem tě jít moc lehce... Kdybych něco tehdy udělal...“ Zuz se mu zpříma zadívala do očí a prst mu přiložila na ústa. Máriuv výraz pod jejím dotykem zjihl. Tolik jí chtěl políbit. Pořádně chytit... Chránit jí. Nesměl. Tohle ho asi trýznilo nejvíc. Políbil tak aspoň její prsty, o kterých si myslel, že hned ucuknou. Neucukly. Podíval se opět na Zuz a její oči byly zavřené. Vzpomínala na to, jak to bylo ve Volteře krásné... Ne, nesmí na to myslet. Proto rychle otevřela oči  odtáhla své prsty od jeho polibků. Chtěla se rychle vrátit zpátky, ale nakonec se zastavila a natáhla ruku směrem k Máriovi. Ten jí vděčně přijal a takto došli až do domu.

„Kay? Mohla by jsi na chvíli?“ Zeptala se Ol, vrhajíc smutný pohled na sestřenku. Ta se jen usmála a zvedla se vydávajíc se ven z domu. Maličká jí následovala. Chris po ní hodil smutný pohled.

„Neboj, za chvíli jsme zpátky. Pak už jsem volná do konce noci a rána.“ Prohodila na odchodu rudovláska. V duchu si musela vynadat. Moc dobře věděla, že dělá chybu. Moc dobře totiž věděla, co k ní Chris cítí. Ale namlouvala si, že je mu teď lépe, že když není s ní, tak má větší možnost přežít. Maličké se už zase hnaly slzy do očí. Musela ale vydržet aspoň do té doby, než bude dál od domu, dál do toho prostředí které milovala, ale přesto se v něm ztrácela. Kay přesně věděla co se děje. Díky svému daru viděla všechnu tu bolest, kterou si možná přidělávala sama. Chytila proto Ol za ruku a vyběhla pryč od domu.