Jiný svět

Autorky: Ol a Zuz

15.část

„Chrisi, nemyslím, že teď je zrovna nejlepší doba na vysvětlování našeho, no ehm, daru. Vysvětlíme ti to někdy jindy.“ Vyhrkla Ol, pokukujíc po všech přítomných. Alexova ruka si našla cestičku k rudovlásčině pasu a pevně si jí k sobě přitáhl. Maličké to připadalo jako signál, ke komu patří.

„Ale…“ Zkusil to ještě jednou Chris, ale Ol po něm hodila přísný pohled a on jenom zmateně zalapal po dechu. Mohlo by se zdát, že když je Olah nejmladší, tak nebude mít takový respekt, ale přeci jen stmelovala, nebo aspoň doufala, že se jí daří stmelovat tuto větev rodiny a k tomu musela mít i trochu autority.

„A co jinak? Máte nějaké novinky? Už jsem se tak dlouho neviděli!“ Vychrlila Kay a doufala, že dostane odpověď a tím trochu uvolní atmosféru.

„Co takhle jet k nám? Tam máme více pohodlí na povídání a kluci se prozatím trochu uklidní. Maxovi zavolám z auta, že je u nás menší slezina a jestli by nechtěli taky přijet.“ Navrhla maličká. Všichni přikývli. Na tváři Ol se rozzářil úsměv, přeci jen to bude dobré. Ještě jednou se podívala na všechny přítomné, ale zrak jí ulpěl na Joshovi a Máriusovi.

„Hele kluci, mohli by jste na slovíčko?“ Zeptala se rudovláska. Oba oslovení jenom přikývli. Ještě před odchodem za pult hodila Ol očkem po sestře, její skleslá nálada jí dělala starosti, ale tak nějak doufala, že se to v průběhu dneška ještě spraví. Nechtěla jí zvedat náladu, přeci jen by taky nechtěla cizí zásah.

„Co kdybyste si sedli?“ Navrhla maličká, když se dostali do soukromí. Oba její společníci jí poslechli. Jejich nenávistné pohledy ovšem vypovídaly o všem.

„Vím, že máte mojí sestřičku oba rádi, ale chtěla bych vás požádat, aby jste nechali teritoriálních sporů na pozdější dobu.“ Začala rozhodně rudovláska. Josh se už nadechoval, aby něco odsekl a Márius byl na tom podobně. Ale dívčina je zarazila zvednutým prstem.

„Nechci slyšet žádné výmluvy, žádné odůvodnění. Přesněji dneska nechci slyšet nic!“ Pokračovala přísným hlasem. „Teď vás prosím, abyste nechali všech sporů. Vidíte se poprvé v životě a předpokládám, že jste oba dva už dost velcí na to, abyste udrželi své emoce na uzdě. Pokud jste si nevšimli, tak vás máme rády všechny. To se rovná jak Hroozleovic, tak Breerovic. Rozumíte?“ Ujišťovala se Ol. Odpovědí ji bylo jenom přikývnutí. Usmála se na oba dva popadla je za ruce.

„Tak a můžeme jet k nám.“ Maličká teď zářila jako vánoční stromeček.

Zuz ztěžka dosedla na koženou sedačku auta, a jen tak ledabyle se zapásala, na místo pro spolujezdce. Josh si sedl na volné místo pro řidiče a nastartoval. Při zvuku motoru se Zuz trochu napřímila aby si otevřela okno dokořán. Vítr ji okamžitě rozevlál rozpuštěné vlasy a proplétal je do různých prstenců. Josh dobře vnímal její sklíčenost, ale nedával nic najevo. Nechtěl na ní tlačit. Čekal. Čekal na to, až se rozpovídá sama. Mlčky dojeli až k domu, kde zastavili a vystoupili. Zuz se ale místo toho aby šla do domu, obrátila k Joshovi a zavěsila se do něj.

„Nic neříkej, na nic se neptej, jen… mě, prosím, drž.“ Josh si jen povzdechl a přitáhl si Zuz pevně k sobě. Držel jí dlouho, hodně dlouho, připadalo jí to jako věčnost, i když to byl jen okamžik. Bylo to tak krásné, že Zuz chtěla, aby tato chvíle nikdy neskončila, avšak po chvíli se objevilo Alexovo auto a bylo opět po všem. Věnoval ji letmý polibek na čelo, když se jejich těla od sebe odloučily a ruce se spojily v jednu. Takto vešli do domu, kde Zuz začala pobíhat jako splašená, aby ho trochu dala do pořádku.

„Alexi? Mám otázečku.“ Začala Ol v přítelově autě. Ten jí jen pohladil po vlasech na znamení souhlasu.

„Když mě Chris objímal, co sis myslel?“ Vyhrkla otázku a pozorně pozorovala Alexovu reakci. Ten si zachoval vážnou tvář, ale znovu ho prozradily pocity. Cítil zoufalství, beznaděj, ale taky vztek. Rudovláska se ušklíbla, natáhla ruku aby ho teď pohladila ona, ale Alex ucukl hlavou, takže maličká spustila paži aspoň na šaltr páku.

„Alexi, on je jenom kamarád. Když jsem odjely z Volterry, tak jsem se dlouho neviděli a pak jsem se tak pohádali, že byl konec. Několik let jsem se neviděli a ani nebyli v kontaktu. Potom jsme si to vyříkali a skončili jsme jako přátelé.“ Ukončila svůj monolog Ol, ruce měla v klíně, pohled na nich měla upřený a nehodlala ho zvednout. V autě panovalo hrobové ticho.

„Ol, věřím ti, jenom bylo trochu potupné koukat na to, jak se vítáš se svým ex. Nepřál bych ti to zažít.“ Shrnul Alex zrovna když dojížděli k dívčímu sídlu.

„Teď mě oba dva dobře poslouchejte, vy zabedněnci. Jestli si děláte nějaké naděje na ty dvě, tak na to hezky rychle zapomeňte!“ Zavrčela Kay, ale ani jeden z jejich bratrům ji nevěnoval sebemenší pozornost. Vzdychla si tedy a pokračovala, teď poněkud sklíčenějším hlasem: „Vím, jak je to těžké, ale musíte se s tím poprat. Mají teď svoje životy a své lásky. Pro vás dva, v jejích srdcích stále bude místo, ale jako kamarádi. Kamarádi, kteří je budou podporovat a naslouchat jim, když vás budou potřebovat. Vím, že je to pro vás asi kruté, ale tak to pro ně bude nejlepší. A doufám, že pro vás dva taky.“ Hlesla hlasem Kay a Márius se jen uchechtl. „Márie, no ták. Vím, jak se asi cítíš, ale prostě…“

„Víš? Opravdu víš Kay? Tak mi to řekni. Nevíš nic o tom, jak se cítím. Ty jsi nikdy nemilovala. Nikdy jsi nechtěla žít s nikým po zbytek života. Nikdy Kay… nikdy. Tak mi neříkej, že víš jak se cítím.“ To byla podpásovka a všichni to věděli.

„To, že jsem to nikdy nedávala najevo, tak to neznamená, že jsem nikdy nemilovala!“ Vyštěkla hnědovláska, ale její elán se změnil. Bylo to spíše rozhořčení.

„Márie, to zabolelo. Měl by ses omluvit. Sám víš, že se nám snaží jenom pomoct. Být na jejím místě, tak se na nás vybodnu. Máme štěstí, že je naše sestra.“ Zpražil ho Chris. Oslovený dělal, že neslyší, takže ve vozidle by byl slyšet spadnou špendlík.

„Dobře, uznávám, neměl jsem to říkat.“ Zašeptal Márius, to už však viděli jak se před nimi zastavilo BMW.

„Joshi, Joshi, Joshi dost!“ Smála se Zuz pokoušejíc se vymanit z přítelova těsného sevření. „Nech si to na někdy jindy. Pomoz mi raději, prosím tě, uklidit trochu ten pokoj pro hosty. Joshi přestááááň.“ Ječela Zuz, jelikož ji Josh právě lechtal po celém těle. Jekot však přitáhl moc pozornosti. Za chvíli byli v pokoji všichni namačkaní ve dveřích, aby viděli proč ten jekot. Když však Márius, jako první, vpadl do dveří a viděl jen jak Josh lechtá na zemi Zuz, trochu ho to zabolelo a pro uvolnění svých emocí jen zlostně zavrčel. To se právě ke svému bratranci připletl Ol a položila mu ruku na rameno, aby ho uklidnila.

„Ale, ale vážení! Nechtě si to na někdy jindy.“ Zasmála se Kay a vtrhla do místnosti.

„Segru, uklidila pokoj…“ Zeptala se rudovláska a rychle zapalovala oheň v krbu. „Já jsem zapomněla na Maxe.“ Vyhrkla Ol a hnala se k telefonu, aniž by čekala na odpověď.