Jiný svět

Autorky: Ol... a Zuz

14.

"No ták! Rozvaž mi už konečně ty oči. Vážně nic nevidím. Varuju tě, jestli to neuděláš hned, tak asi upadnu." Klopýtala Zuz po schodech nahoru. Josh jí držel za ruku a navigoval jí krůček po krůčku po schodech.

"No tak Zuz. To by nebyla žádná romantika. Počkej, ještě jeden schůdek a ... Co tomu říkáš?" Zuz spadl šátek z očí a naskytl se ji pohled na velmi zajímavou scenérii. Jen pár metrů od ní stálo plátno a kousek od něj nová promítačka na DVD. Kousek od ní stál čalouněný gauč, který normálně sloužil jako pohodlný odpočinek pro zákazníky. Před ním byl přisunutý malý zelený stolek, nejspíš z dětského oddělení. Na něm stálo, jako v pravém kině, dvě krabičky s popcornem a dva kelímky s colou.

„Páni, Joshi to jsi udělal jenom pro mě? Je to nádhera. Moc děkuji.“ Vydechla Zuz a políbila Joshe na rty.

„Jestli dostanu vždycky za takovou maličkost tak sladkou odměnu, měl bych tě zahrnovat drobnostmi neustále. Jo a půjčil jsem jeden kreslený film. Slyšel jsem, že ho máš nejraději, tak chci vědět proč.“ Josh se od Zuz odtrhl, ale jen aby zapnul promítačku. Zuz se už šla usadit a přitáhla si k sobě jednu z krabic s popcornem. Na plátně se již začaly míhat reklamy na různé filmy. Najednou začala hrát známá hudba a Zuz se usmála na Joshe, jelikož už věděla o co jde. Josh si k ní sedl a Zuz mu opět věnovala děkovný polibek. Nakonec se o něj pohodlně opřela a nechala se sevřít v jeho náručí.

„To ti řekla Ol, že? Že mám ráda film Legenda o Mulan?“

„Samozřejmě že ona. Kdo jiný?“

„Dlouho jsem uvažoval, co budeme dělat.“ Vyhrkl najednou Alex, když odemykal dveře do obchodu. Ol jenom postávala vedle a hrála si s rukávy své mikiny. To upoutalo Alexovu pozornost. „Ty nejsi zvědavá?“ Podivil se upír.

„Ale jo. Jenom to přebíjí nervozita.“ Přiznala, nechávajíc se vést za kasu v přízemí. „No, ale ještě jsi mi neřekl co jsi vymyslel.“ Podotkla Ol.

„Nevím co máš ráda, tak jsem se rozhodl.“ Odmlčel se a protahoval. To teď nevydržela maličká.

„Jak?“ Zeptala se.

„No, zkrátka mám nachystaných pár knížek.“ To už rudovlásce došlo.

„Ty mi budeš číst?“ Vydechla ve chvíli, kdy došli k modré pohovce. Alex se zasmál. Sednul si, přitahujíc Ol k sobě.

„Ano, chtěl bych ti číst. Pokud ti to nevadí.“ Ujišťoval se. Maličká se rozzářila jako vánoční stromeček.

„Ne, nevadí! Dlouho mi nikdo nečetl.“ Vyhrkla, stáčíc se do klubíčka, pokládajíc svou hlavu na Alexovo rameno.

„Doufám, že máš Malého prince ráda. Můj je totiž oblíbený.“ Podotkl a začal číst. Ol málem vrněla blahem.

„Už jsem pochopil proč se ti ten film tak líbí. Vážně má něco do sebe a ty hlášky jsou vážně k sežrání. Nejvíc se mi líbí ten drak. Jak že se to jmenuje?“

„Mušu. Počkej, počkej teď přijde hláška.“ Zuz se odmlčela dívajíc se na plátno. V tu chvíli zaznělo: „Předkové mi poslali na pomoc… Ještěrku?“ Zuz propukla v dusivý smích až Joshovi nadskakovala na břiše.

„Víš, že teď, když se směješ, vypadáš ještě krásněji?“ Zuz se jen rozpačitě usmála. Přitulila se ještě víc k Joshovi a užívala si tělesného tepla.

(Teď přichází jedna část rozdělená na dvě části. Co se děje v přízemí a v prvním patře. Po nějaké chvíli se to překrývá a zase to bude jako předtím)

Alex právě dočetl a políbil maličkou do vlasů. Ol vypadala jako by spala. Upír šáhl po další knížce, když se od vedle ozvalo tiché ťukání dopadajících nehtů o pult. Alex se zvedl a pomaluje zvedal. Rudovláska mu uhla, ale nezvedala se. Ťukání ustalo. Ol jenom slyšela, jak Alex přistoupil k pultu, tázajíc se neznámého.

„Mohu vám nějak pomoci? Máme totiž po provozní době.“

„Vlastně ano. Slyšel jsem, že se tady do okolí přestěhovaly dvě krásky.“ Vyhrkl příchozí. Alex zalapal po dechu, ale jinak na sobě nedal nic znát.

„Ano, přistěhovaly.“ Pronesl, ale to už se Ol pomalu, ale jistě plížila k němu.

„Mohl bych mluvit s tou menší?“ Zeptal se. Rudovláska už dorazila k pultu. Poznala v příchozím starého známého.

„Dobrý den!“ Pozdravila ho a jen nesměle postávala u svého přítele.

„Ještě jsem se nepředstavil. Mé jméno je Christian Michel William Brečte.“ Řekl zdvořile, podávajíc ruku maličké.

„Ol Reyncová.“ Odpověděla mu a napodobila ho. Chris ruku přijal, ale přitáhl si dívku k sobě. Alex jen nechápavě hleděl. Příchozí se nahnul k Ol a jemně jí políbil. To se ve stejnou chvíli probrala Ol i Alex. Maličká vrazila Chrisovi facku.

„To máš za to políbení!“ Řekla a překvapila oba kluky.

„A to máš za to, že ses tak dlouho neozval.“ Pokračovala po dalším věnovaném políčku. Napřáhla ruku, aby pokračovala, ale to už jí Christian zachytil. Maličká mohla cítit pobavení, potěšení, ale taky vztek vycházející od Alexe.

„Ta poslední měla být za co?“ Ptal se provokativně Chris. Ol se mu vyškubla ze sevření, stavíc se mezi dva kluky.

„Za ty tvoje divadýlka.“ Ušklíbla se, pak si ale vzpomněla na Alexe. „Ještě asi neznáš mého přítele Alexe. Alexi, toto je můj bývalý kluk a bytost, která mě provázela mým dětstvím.“ Představila je. Oba si podali ruku, ale rudovláska měla pocit, jako by si navzájem chtěli rozdrtit kosti. Proto Alexovi zvedla náladu a postavila se po jeho boku. Upírova ruka si našla cestičku na její bedra.

„Tak jak se máš? Co je nového?“ Vyptávala se Ol. Nedávala si pozor a šířila své nadšení. Chris to poznal.

„Teď se mám dobře, ale pokud nenecháš toho rozveselování, tak budu vypadat jako na drogách.“ Rozesmál se, ale v Alexovi se zvedla vlna nevole. Maličká se k němu přitiskla ještě víc, aby mu dala najevo o koho má zájem.

„Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo, ale dostanu dneska hodně velkou nakládačku? Já jen, ať se na to můžu připravit. Třeba obvazy, náplasti a tak. Víš jak to myslím.“

„Jo vím jak to myslíš. Ne, nijak zvlášť špatně nedopadneš. Budeš jen trochu potlučený a pár modřin, jinak nic moc. Alex dopadne hůř.“ Zuz se musela hodně přemáhat aby nepropadla v hysterický smích.

„Cože? No ták, no ták nedokončuj. Povídej, tohle mě docela zajímá, takže bráška dostane na budku? Wau. To abych zprovoznil kameru. Takovou velkou akci si nemůžu nechat jen tak ujít, no ne?“ Rozhodil Josh rukama do prázdna.

„Ne, to ne. Myslím, že už tak to pro něj bude…“ Zuz se najednou zasekla. V zádech cítila čísi pohled. Ten pohled znala. Už od malička jí naháněl husí kůži, kdykoli ho cítila na svém těle. Koutky úst se jí roztáhly v úsměv. Josh to celé pozoroval se zaraženým výrazem.

„Přejete si?“ Optal se záhadného cizince, který stál v přítmí za pultem. Cizinec však Joshovi nevěnoval ani nejmenší pozornost. Jeho oči propalovaly jen Zuz. Její pobavený výraz zjihl. Tělo se jí třáslo a úsměv ji nabíral dolíčky ve tvářích. Cizince to pobavilo a odhalil i on svou řadu bělostných zubů.

„Je to ten stejný dolíčkový úsměv, který na tobě tak zbožňuji?“ Optal se cizinec a řada zubů se opět zaleskla. Zuz to už nevydržela a přeskočila pult rovnou k cizinci.

„Co tady děláš? Panečku, já jsem tak šťastná že tu jsi. Chci je s tebou? A co Kay? Jejku, už zase plácám páté přes deváté. Já jsem tak ráda, že tě zase vidím.“ Zuz objela cizince a ten jí to oplácel. Jeho ruce jí svíraly v pevném objetí. I jeho pohled náhle zjihl a zněžněl. Jindy vážnou, drsnou tvář vystřídal úsměv. Dlouhou dobu toužil po této chvíli. Opět ji držet, tisknout svou hruď k té její. Hladit jí po těch nádherných oříškových vlasech, které voněly po mandlích a vanilce. Chyběla mu. Ani netušila jak moc mu chyběla. Stýskalo se mu po společných chvílích kdy ještě byli dětmi a v útrobách hradu vymýšleli různé lumpárny. Společné procházky ve Volterře. Jejich nejoblíbenějším místem byla velká kašna, která ve velmi teplých letních nocích sloužila k zchlazení jejich horkých hlav. Tehdy si uvědomil, že to co k ní cítí není jen přátelský cit. Zamiloval se. A i po jejím odchodu jí nepřestal milovat. Doufal, že jednoho dne ji opět potká. Doufal, že by to opět mohlo být jako dřív. Že by zase mohli být spolu. Že by ho opět mohla… milovat. Když jí opět pevně třímal v rukou, věřil, že by se jeho tužby mohly naplnit. Ale jeho zamilovaný pohled sklouzl ze Zuz na Joshe. Pochopil z jeho nenávistného pohledu co k ní cítí. Cítil ta, když už vstoupil do knihkupectví. Romantická atmosféra na něj křičela ze všech stran. Když došel do prvního patra, láska a romantika ho přímo pohltila. Vyzařovala z toho mladíka tak moc, že kdyby jeho lásku k Zuz převedl na světlo, byl by zářivější než Slunce. To přece ne! Měl by o ní bojovat. Ale co když by jen hrál předem prohranou hru? Zuz vypadala velmi šťastně až zami… Mohla by snad?

„No, prostě jsem si řekl, že bych tě měl taky navštívit. Tak jsem tady.“ Usmál se cizinec. Josh jen zuřil. Cizincovo chování se mu nelíbilo, ani trochu. Nelíbilo se mu na něm vůbec nic a hlavně ne to, jakým způsobem se díval na Zuz. Tak odhodlaně. Jakoby si byl její náklonností tak jistý. Jeho sebedůvěra vzbudila v Joshovi další vlnu vzteku, odporu a ještě něčeho co doposud nepoznal. Žárlivosti. Žárlil jako blázen. Zuz si konečně uvědomila napětí, které mezi nimi panovalo a okamžitě cizince pustila. Otočila se zpátky k Joshovi a poodstoupila od cizince, aby je měla oba v zorném poli.

„Ehm, pardon. Jsem nezdvořilá. Joshi, todle je Márius můj… no…jak to říct… něco jako bratranec. Márie, tohle je můj přítel Josh.“ Zuz se na oba dívala s radostí, ale po chvíli její radost začínala opadávat. Oba totiž zůstali nechybně stát a s opovržením sledovali toho druhého. Josh nakonec prolomil ledy a podal Máriovi přátelskou ruku.

„Josh.“ Pronesl a nechal ruku netečně napřaženou ve vzduchu. Máriova ruka chvíli váhala než tu Joshovu přijala se slovy: „Marius.“ Zuz se opět usmála a otočila se na Mária.

„Kde je Chris a Kay?“ Zeptala se Zuz a tváře jí hořely nedočkavostí. Márius odvrátil zrak z Joshe opět na Zuz.

„Chris šel za Ol. Asi chápeš proč. No a Kay je někde….“

„Tadýýý!“ Vyhopsala zpoza jednoho regálu s knihami nižší brunetka s neuvěřitelnými dolíčky ve tvářích a s rozpaženou náručí, která čekala jen na Zuz.

„K k ka aaaaaa“ Začala pištět štěstím Zuz a již padla Kay kolem krku.

„A kde máš zbytek? Kay a Marius jsou tady taky?“ Vyptávala se dál Ol.

„Aaaaa“ Ozvalo se seshora. Maličké zajiskřily oči.

„Oni jsou nahoře?“ Ptala se nevěřícně. Chris jenom přikývl, pobavený její reakcí. Najednou Ol ztuhla. „Tam nahoře je i Marius?“ Další jednoduché přikývnutí.

„Kdo je nahoře?“ Vložil se do rozhovoru Alex.

„Márius, další upír. Ale je tam i Josh!“ Vysvětlovala maličká a málem se rozběhla ke schodům, ale pak jí něco došlo.

„Doufám, že se nepoperete!“ Vyhrkla, ale při shlédnutí jejich výrazů, oba popadla za ruku a vydala se ke schodům do patra. Když dorazili k pultu, tak viděli jak se objímá Kay se Zuz a Márius stojí opodál, s pobaveným výrazem. Jediný kdo se nesmál byl Josh, jeho tělo se neovladatelně třáslo. To bylo znamení pro Ol. Pustila oba kluky, vydávajíc se k vlkodlakovi.

„Joshi! No tak! Uklidni se!“ Konejšila ho, držíc za ramena. Používala svou moc aby mu pomohla. Moc to ale nepomáhalo.

„Alexi!“ Zasyčela. Oslovený pochopil a přišel jí na pomoc. To už všichni koukali na toto divadelní představení.

„Chrisi, Márie, Kay, prosím počkali byste nás dole? My tady musíme něco vyřídit.“ Pronesla autoritativním hlasem Ol, nedávajíc žádnou možnost k diskuzi.

„Joshi, lásko, uklidni se, prosím.“ Uklidňovala Zuz Joshe, který se nepřestával třást. Zuz nevěděla co dál. Joshův třas už převyšoval všechny meze a hrozilo, že se každou chvíli promění. Zuz sebrala všechnu svou odvahu a co nejvřeleji a nejvášnivěji jej políbila. Všechny ostatní tím šokla, proto ustoupili o krok zpět a jen se dívali. Zuz ovinula své kamenné paže kolem Joshe a vytvořila tak pevnou svěrací kazajku, z které nebylo úniku. Josh se v jejím objetí trochu zklidnil a posléze začal její polibky oplácet těmi svými až do chvíle, kdy byl úplně v pořádku.

„Tak hrdličky. To by stačilo.“ Zasmála se Ol, Alex k ní přistoupil chytajíc kolem pasu. Josh trochu zrudl, ale pořád nepouštěl svou dívku.

„Myslím, že nám dlužíte pořádné vysvětlení.“ Začal Alex a těkal očima po holkách. Ol jen přikývla, pohledla na sestru a postavila se k ní zády.

„Dobře, dobře, dobře. Tak to vezmeme nějak zkrátka. S Máriem jsem chodila už od dětství a rozešla jsem se s ním v době, když jsem odcházela z Voltery. Josh zamžoural očima aby si trochu pročistil hlavu, v niž měl právě chaos.

„Tak moment. Ty jsi s ním chodila… A jak dlouho?“ Zuz po této otázce sklopila zrak a jen tiše pípla.

„Asi třicet let.“ Josh jen zalapal po dechu a jeho třesení se postupně opět vracelo.

„Nech toho. Nemáš na co žárlit. Vztah mezi mnou a Máriem skončil před několika desítkami let a pokud ke mně něco cítí, tak je to platonické, protože já miluju tebe.“ Dořekla Zuz a začala se červenat jako rajče. Josh to, co řekla registroval, ale nepřestávalo ho to udivovat. Jeho třas však ustal a po malých krůčcích postupoval k Zuz, která byla stále rudá jako právě rozkvetlá růže.

„Cože jsi to řekla?“ Optal se ještě pro jistotu Josh, plný nedočkavosti náhlé radosti.

„Že.. no.. já… prostě že tě miluju. Jsem o tom přesvědčená už delší dobu, ale až teď jsem to řekla nahlas. Miluji tě Joshi.“ Pronesla Zuz a na znamení pravdivosti jejich slov ho opět něžně políbila na rty.

Ol se nemusela otáčet aby věděla co se tam děje. Oči měla zabodnuté do země.

„Měl bych něco vědět i těch návštěvnících?“ Zeptal se Alex. Maličká zakroutila hlavou, ale pořád pozorovala podlahu.

„Tak kde je problém?“ Optal se upír a zvedl Olinu bradu.

„Tobě, tobě to nevadí?“ Koktala rudovláska.

„Proč by mi to mělo vadit? Věřím ti. Pokud říkáš, že s ním nic nemáš, tak to je pravda.“ Přiznal, pomalu přitahujíc si Ol k sobě.

„Děkuji. Díky že jsi.“ Šeptla a políbila svou lásku.

„Tak co můžeme jít?“ Zeptala se Zuz všech okolo, ale hlavně upírala zrak na Joshe. Kolektivně pokývali všichni hlavou a vyrazili za ostatními. Ti už netrpělivě přešlapovali v východu z knihkupectví a když zaslechli něčí kroky po schodech, všichni se obrátili ke schodům. Márius všechny přízoví obdaroval zářivým úsměvem a Ol s Kay si konečně padly kolem krku.

„To je taky doba kdy jsme se viděly naposledy. Že se nestydíš tak dlouho nepřijet!“ Vynadala jí maličká.

„To víš, moc práce.“ Omlouvala se s úšklebkem Kay. Odtrhly se od sebe. Ol přešla k Máriovi.

„Tebe taky ráda vidím. Jo a potřebovala bych s tebou pak mluvit.“ Prohodila rudovláska a taky ho objala.  Přesně cítila tu lásku co Márius věnoval její sestře. Oslovený jenom přikývl.

„Myslím, že je nejlepší čas vás představit.“ Brebentila maličká. Ale pak se najednou zastavila a pozorovala sestru.

Zuz vřele objala Chrise, který k ní už natahoval své silné paže.

„Ahoj můj malý broučku. To je dost, že se taky ukážete.“ Vyhubovala Chrisovi Zuz a šibalsky mu prohrábla vlasy.

„Víš jak je těžké vás dvě vůbec nejít? Je to horší než  najít jehlu v kupce sena.“ Usmál se a ještě jednou jí pevně sevřel v náručí. Zuz však cítila, že by rád objímal jinou Volturiovou.

„Mohli bychom si pak promluvit?“ Vehnala svou myšlenku Zuz do jeho hlavy. Chris jen kývl, aby to nikomu nepřišlo nápadné.

„Chrisi, doporučuji si vzít na nás magnet.“ Usmála se maličká a ucítila radost, pobavení, ale i tichou a dobře zastíranou naději. Zavřela oči a soustředila se. Pootočila hlavou a zjistila, že ten pocit vychází z obou dvou nově příchozích upírů.

„No, tak co takhle vrhnout se na představování?“ Vychrlila Ol.

„Alexi, Joshi jak už jsme vám říkaly nahoře, tak toto je Chris, Márius a Kayah. Bytosti, no okolo kolem bratranci a sestřenice, kteří nás hodně ovlivnili. Naše první lásky a šílení, jako každý kdo byl delší dobu ve Volteře a s náma.“ Ujala se slova rudovláska. „Chrisi, Márie, Kay toto je Alex a Josh. Skvělí kluci, naše zlatíčka a lásky.“ Pokračovala stavíc se vedle Alexe. Mohla cítit tu vlnu lásky, vycházející od Alexe a Joshe, ale taky závist se smutkem. Kay jen zářila, byla ráda, že mají Volturiovy sestry své prince, ale taky se bála o své bratry.

„Takže?“ Začala Zuz. „Máte kde bydlet? Nebo vám můžeme nabídnout náš skromný příbytek?“ Prohodila Zuz a koukla po všech přítomných. Josh s Alexem jen zalapali  po dechu, ale Máriusovi, Chrisovi a Kay jen zajiskřilo v očích.

„Nemyslím že to je dobrý nápad.“ Začal Alex, Josh jenom pokyvoval hlavou na souhlas.

„Ale proč ne? Holky známe už od nepanšti.“ Prohodil Márius a rozcuchal Ol vlasy. Ani jednomu Hroozleymu to nepřipadalo zrovna nejlepší.

„Co takhle zavolat Maxovi jestli nemůžete spát u nás? I když jediný kdo bude spát je Josh.“ Brebentila maličká. Všichni krom Alexe a Joshe se koukli na Zuz.

„Tak co? Vyjde to?“ Ptal se Márius. Zuz ztuhla. Po chvíli se přinutila k úsměvu, ale její úsměv působil trochu klaustrofobně. Najednou její obličej nebral zděšený výraz a oči přešli trochu do děsu. Za prosklenými dveřmi viděla někoho, koho vůbec nečekala. Aro Volturi otevřel tyto dveře, které jej dělily od jeho dcer a přistoupil j nim blíž.

„Zuz, Ol, zlatíčka moje. Chtěl bych se vám oběma strašně omluvit. Mé chování bylo neomluvitelné. Prosím, dokážete mi odpustit?“

Obě sestry jen zmateně zamrkaly. Došlo jim to ve stejnou chvíli.

„Chrisi! Tak to je opravdu skvělí! Máš v zásobě ještě nějaký vtípek?“ Osopila se na osloveného Ol. Aro ihned zmizel po pronesení těchto slov. Teď stáli jako opaření Alex s Joshem.

„Heh… co… jak… Co?“ Vyšlo jen z Joshe. Alex stál jako opařený a nevyšlo z něj vůbec nic. Zuz s Ol měly úsměv od ucha k uchu.

„No, víte kluci…“ Sípala Zuz mezi záchvaty smíchu. „Víte, Chris má takovou zvláštní schopnost. Umí vytvářet iluze. Jednu takovou iluzi jste mohli vidět před chvílí. Umí vytvořit snad cokoliv od malé blechy až po hrad, moře, atd.. Tahle schopnost se výborně hodí k zastrašení nepřítele nebo k pobavení.“ Zasmála se Zuz, avšak klukům stále do smíchu nebylo. Najednou Alexe za rukáv zatahala malá rudovláska. Dívka mohla mít nanejvýš sedm let. Ve volné ručičce svírala velké lízátko. Alex jenom nechápavě hleděl. Ol se vzpamatovala jako první, přešla k holčičce a pohladila jí po vláskách.

„Alexi, seznam se se mnou před 89 lety.“ Řekla Ol a zahleděla se na sebe.

„To, to jsi ty?“ Zeptal se Alex a ostatní jen přihlíželi. Iluze se rozplynula tak rychle jako se zjevila.

„Ano, to je Ol, jak si jí pamatuju z dob, kdy byla ještě jakž takž šťastná.“ Vysvětlil Chris, zasněně hleděl na starší kopii.

„Chrisi, já byla šťastná i později. Taky díky tobě a tvým vyvedeným kouskům.“ Usmívala se maličká, ale potom ještě dodala: „Teď jsem taky šťastná, i když jak se znám krátkodobě.“ Zuz jen pohladila svou sestru po vlasech a skrytě očekávala jakou vizi si Chris přichystal pro ni. Když si to však přečetla v jeho mysli, hlesla jen: „Ne.“ Chrisovou reakcí byl zářivý úsměv a pak jen…

Najednou se všichni ocitli ve Volterře. Nádherné náměstí osvětloval svit měsíce, který se tyčil vysoko nad ním. Uprostřed stála robustní fontána, z které stále tryskala voda. Měsíc však kromě náměstí osvětloval dvě postavy, jenž seděly na jejím okraji.

„Zuz?“ Jedna z postav se nadzvedla a odkráčela před tu první. „Víš kolik jsme my dva toho prožili. Dobré, zlé, no a taky ještě horší. Proto bych se tě rád na něco zeptal.“ Hlesl hlasem Márius a z kapsy vytahoval malou semišovou krabičku.

„Márie, to snad nem…“ Zakoktala se uprostřed věty a nebyla schopná dál pokračovat.

„Chceš si mě vzít?“ Zuz už tuhle vizi nevydržela a mlaskla Chrise rukou po hrudníku. Ve stejnou chvíli mu také přilétl pohlavek i od Mária a od Ol přilétla malá modrá jiskřička, která se zastavila uprostřed jeho nosu. Chris ucítil žár a automaticky si šáhl na nos. Ostatní se začali smát a modrá jiskřička ne a ne zhasnout.

„Ol!“ Zkusil to Chris, ale bez výsledku. Oslovená se držela pultu a s obtížemi se držela na nohou.

„Olah Victorie Elizabeth Volturi!“ Teď už vykřikl Chris. Maličká chtě nechtě jiskřičku uhasila, ale pořád jí v hlavě pohrávala myšlenka pokračování. Ol jenom stála, koukajíc na zoufalého Chrise ohmatávajícího svůj nos.

„Tak, jste viděli naše místo narození. Volterra. Bydliště a domov našeho otce a jeho bratrů.“ Shrnula Ol.